Můj dědeček zůstal sám. Bydlí kousek od Budějovic, ale protože za ním nemůžu jezdit, chtěl bych ho přestěhovat do města. Může k vám?
S
takovým příběhem se vydal redaktor Sedmičky minulý týden do sociálních zařízení v krajském městě. Navštívil Domovy důchodců na Dobré Vodě, sídlišti Máj, u Hvízdala a také kancelář nového Senior domu na Husově ulici. A zkoušel podvádět: nabízel sponzorský dar, aby mohl příbuzného ubytovat co nejdříve.
Na Dobré Vodě si senioři užívají v cigaretovém oparu odpolední siesty. V křesílku ve vstupní hale sedí asi pětašedesátiletý muž a kouří, je to tady dovolené. Hned vedle posedávají naproti sobě dvě ženy. Na stole mají pivo. Mlčí.
Ticho rozbíjí hlas prodavačky z bufetu, která si povídá se ženou s bílou pokrývkou hlavy, zřejmě kuchařkou. Lidé si u ní mohou koupit lehce okoralé chlebíčky, pití nebo třeba levné filmy na DVD. Romantické komedie, akční snímky i porno.
Zařízení pro seniory se nachází na klidném místě v parku. Pokud návštěvník vystoupí na autobusové zastávce Dobrá Voda, Domov důchodců, trochu se projde. K areálu vede kopec, na kterém se zadýchá i mladý člověk. Bližší stanice však neexistuje.
Na devíti odděleních tu žije tři sta obyvatel, o které se stará 170 zaměstnanců. Lidé tu však vypadají osaměle. „Celý život jsem strávila v Budějovicích, tady jsme trochu stranou,“ připouští jedna z klientek.
Redaktor Sedmičky stojí u dveří se jmenovkou Alena Popelová a Petra Hátová. Jsou to zdejší sociální pracovnice, které radí, jak si správně vyplnit přihlášku. Ochotně podají potřebné papíry.
Za jak dlouho se sem asi tak dědeček dostane? „Tak za půl roku,“ odpovídá jedna z pracovnic. A je to možné uspíšit? „Zkuste si občas zavolat, jak to tady vypadá. Přihlížíme k tomu, když se rodina zajímá,“ prozrazuje žena. Sponzorský dar ale rázně odmítne. „Peníze přijímáme až poté, co tu bude váš dědeček bydlet,“ říká.
Z objektu nezmizela atmosféra hotelu
„Nezlobte se, ale peníze nechceme.“ Stejná odpověď, místo jiné. Redaktor navštívil domov důchodců Máj na stejnojmenném sídlišti. Zjistil, že je výjimečný - málokdy se vnoučata takovým způsobem starají o své prarodiče.
Za zavřenými dveřmi tu jednal se sociálním pracovníkem Jaroslavem Plášilem. „Sponzorský dar přijímáme až po nástupu. Je to proto, aby nás nemohl nikdo obviňovat, že jsme někoho upřednostnili kvůli penězům,“ vysvětluje.
A radí Dobrou Vodu, kde by mohlo být místo. Tady je prý těžké někoho ubytovat. Zájem je veliký a míst málo.
Domov důchodců na Máji je jiný než Dobrá Voda. Nejsou tu vidět klienti. Možná i proto, že tu mají lepší kontakt s městem. Navíc odtud dosud nezmizela atmoféra hotelu, který tu dříve býval. Proto nepřekvapí velkorysá recepce s květinami a těžkými závěsy. Vypadá to tu celkem nově: přestavba se tu konala v letech 2002 a 2003 a vyžádala si téměř sto třicet milionů korun.
Má výhodu, je muž. Dočká se dříve
Nejméně přitažlivě působí Domov pro seniory Hvízdal. Původně to byla ubytovna pro lidi, kteří pracovali na Temelíně. Důchodci žijí v omšelém paneláku, kde se zastavil čas. Toalety v přízemí vypadají jako na základní škole v osmdesátých letech, nevzhledné jsou i chodby, společenská místnost nebo jídelna. Okolí je ale sympatičtější než na Máji. Lidé tu mají bližší kontakt s přírodou, bydlí na okraji Budějovic nedaleko luk a rybníků.
„Zájemci u nás sbírají body. Třeba za to, jestli jsou přímo z Budějovic. Čím víc bodů, tím větší šance, že se k nám dostanou,“ popisuje sociální pracovnice Jaroslava Martínková.
Redaktora potěší dobrou zprávou. Dědeček má šanci, že se celkem brzy dočká své postele. Je totiž muž. „Chlapů tady moc nemáme. Váš dědeček může být třiadvacátý v pořadí, ale první muž. Když se uvolní místo na pánském pokoji, je pak jeho,“ přibližuje.
A také ona odmítá sponzorský dar za to, aby se příbuzný dostal do domova už během několika týdnů. „Sponzorské dary body nepřidávají,“ odpovídá.
Stejnou lokalitu si pro výstavbu senior domu vybrala i společnost L. a S. Tábor. Na Husově ulici blízko sídliště Vltava vzniká jejich penzion pro starší obyvatele, který nabídne 311 malých bytů. Jedná se o soukromé zařízení a zájemci si ho zatím mohou prohlédnout jen na letáku, fungovat začne zřejmě letos v září.
Na život v moderním zařízení ale budou muset mít senioři kapitál. Pokud se rozhodnou, že se sem nastěhují, zaplatí rezervaci ve výši tří nájmů. A to není vše, na internetových stránkách schází pro někoho klíčový dodatek, že je potřeba na deset let dopředu předplatit služby. Stojí padesát tisíc.
„Víme, že by to mohlo někoho odradit. Proto to chceme říkat lidem až tady a přesvědčit je, že to není nevýhodná nabídka,“ vysvětluje ředitel společnosti Jan Bulvas.
Peníze tu hrají velkou roli. A bude dráž. „Padesát tisíc je akce, kterou udržíme nejdéle do poloviny srpna. Pak to bude sto,“ říká Bulvas.
Povinným příplatkem si klient zajišťuje například asistenci při užívání léků nebo při komunikaci s úřady. Pokud se mu ale přestane v domově líbit, dostane zpět jen část peněz. Třeba po jednom až třech letech získá z padesáti tisíc jen polovinu.
„Už se na vašeho dědečka těšíme,“ loučí se Bulvas. „A ozvěte se co nejdřív, míst ubývá, zájem je veliký.“
