Chilskou Patagonií na kole. Dvanáct set kilometrů rozmanitou Carretera Austral od severu na jih

Na myšlenku vydat se do Patagonie jsme přišli díky kamarádce, která ji už několikrát navštívila. A v chilské části tohoto obrovského jihoamerického území jsme objevili cestu jménem Carretera Austral. Víc než dvanáct set kilometrů dlouhou trasu, vedoucí krajinou tak rozmanitou, že jediné, čeho na konci svého putování litujete, je fakt, že jste na ní mohli strávit pouhé dva týdny. Za tak krátkou dobu, zvlášť když jí projíždíte na kole, máte šanci poznat jen zlomek krás, jež tahle pouť cestovatelům nabízí.

Nedotčená krajina s ledovci, azurově modrými jezery, impozantními horskými masivy, temně zelenými národními parky i nepropustnými tajuplnými pralesy je tak neopakovatelná, že už v okamžiku, kdy na konci své cesty vracíte zapůjčená kola, víte, že se do Patagonie ještě někdy vrátíte.

Carretera Austral

Ať už se po Carretera Austral vydáte jako my na kole, nebo na motorce či autem, trasa vinoucí se od města Puerto Montt na severu do vesnice Villa O'Higgins na jihu Chile vás okouzlí za každého počasí. A to se dokáže i na počátku léta změnit během chvíle – poznali jsme to na vlastní kůži. Nepromokavost cyklistického vybavení je proto dobré otestovat už v domácích podmínkách. Nejlépe pod okapem za hodně silného deště.

Hodně různorodá je i kvalita cesty, po které putujete. Asfalt, po němž je radost šlapat do pedálů, bez varování střídá štěrk, kameny, písek. Rovný povrch nečekaně přechází v hrbolatou cestu s výmoly i pořádnými dírami. Vyprávět by o tom mohli řidiči aut s poškozenými koly a podběhy, které jsme na naší cestě míjeli, i opakovaně lepené duše našich kol. I na to je dobré myslet, když se na tuhle cestu připravujete.

Fauna

Ve skrytu duše jsme doufali, že aspoň koutkem oka zahlédneme pumu, na jejíž výskyt upozorňovaly výstražné tabule. Štěstí jsme ale neměli - nebo možná měli, protože kdo ví, jak by takové setkání dopadlo - a tak nám cestu křížily jen chundelaté alpaky či ovce, z okolních luk a strání nás pozorovala, nejčastěji ale zcela ignorovala stáda krav a koní.

Alpaky jsou nedílnou součástí chilské fauny. | Aleš Hrabě

Nad skalami a svěží letní krajinou se vznášeli ibisové černí i holohlaví kondoři, po stráních běhali karančové jižní – pestře zbarvení draví ptáci, svým vzezřením připomínající malé dinosaury. A také huemulové jižní, majestátní jelenovití patřící mezi ohrožené druhy.

Vesnicemi pobíhali kočky a psi. Zkušenosti z cest nás ale v případě psů vybízely k velké opatrnosti. Nicméně na Carretera Austral pro cyklisty hafani žádné nebezpečí nepředstavovali. Místo smeček zdivočelých psů, na které jsme byli připraveni, nám putování krajinou znepříjemňoval jen dotěrný hmyz s obřím sosákem a kusadly. A na ten jsme připraveni nebyli.

Marble Caves

I když jsme v průběhu cesty často improvizovali, výlet k Marble Caves, mramorovým jeskyním, které patří k nejvyhledávanějším atrakcím podél Carretera Austral, jsme plánovali od počátku. I kvůli tomu jsme si na poslední dny našeho putování vypůjčili auto, protože na kole bychom k jezeru General Carrera, tvořícímu hranici mezi Chile a Argentinou, v žádném případě dojet nestihli. Ovšem to, že je možné si půjčit mořský kajak, jsme zjistili až krátce před tím, než jsme se k jezeru vydali. A tomu jsme rozhodně nemohli odolat.

Úžasné místo při pohledu z břehu. Ohromující, když se po neskutečně modré hladině blížíte k fantaskně vyhlížejícím skalním útvarům. Dechberoucí, když jeskyněmi proplouváte a uvědomíte si, že v jezeře hlubokém šest set metrů vítr a voda formují skály z krystalického mramoru po více než šest tisíc let.

Ubytování

Oblast Carretera Austral je připravená na všechny typy turistů, a tak je tu množství skromných tábořišť (stanování na divoko možné není), vybavených kempů i ubytování v soukromí. Nechybějí ani penziony a luxusní hotely, které využívají především lidé cestující autem.

Pokud se ovšem pohybujete na kole, vyplatí se mít stan. Když už kvůli bolavému tělu nebo nepřízni počasí nemůžete v cestě pokračovat, i v zaplněném kempu se nejspíš někam vmáčknete.

Nám se stan do cyklobatohů nevešel a ubytování jsme řešili až v průběhu jednotlivých etap. Ze zkušeností z odlehlých částí Karpat či Balkánu jsme moc dobře věděli, že tenhle bod cestování nesmíme nechat na poslední chvíli. Funguje tu sice Booking, Airbnb i komunikace přes WhatsApp, na mnoha místech jsou informační turistické stánky, ovšem jak internet, tak telefonní signál nejsou na trase samozřejmostí.

Chilská kuchyně

Věděli jsme, že na západním okraji přístavního města Puerto Montt, odkud Carretera Austral jižním směrem vybíhá, je proslulý rybí trh, jehož celé první patro tvoří malé restaurace, ve kterých připravují jídlo z čerstvě nalovených ryb. Vydali jsme se tam a jediné doporučení, jež máme, zní: pro dvě osoby si vždycky raději objednejte jen jedno jídlo. Tak velké porce vám přinesou…

Nepostradatelnými „obyvateli“ našich batohů se pro další dny staly empanadas, vším možným plněné pšeničné kapsy, které nás zachraňovaly v okamžicích, kdy restaurace byla v nedohlednu.

A když už jsme do ní v závěru dne dorazili, nikdy jsme neodolali koktejlu pisco sour, peruánskému národnímu nápoji oblíbenému i v Chile. Tady jeho základ tvoří vinná pálenka pisco, cukr a velké množství šťávy z místních opravdu hodně kyselých limetek pica.

Lidé na cestě

Carretera Austral vyhledávají cestovatelé všech národností a věkových kategorií. A nejde jenom o dvojice či skupiny dobrodruhů. Z pohledu statistiky totiž Chile patří k nejbezpečnějším oblastem Jižní Ameriky, a tak tu narazíte i na osamělé cyklistky. Jako třeba my na mladou Němku, s níž jsme se znovu potkali u Marble Caves.

Tahle trasa je vlastně takovou cestou opakovaných setkávání. Silnice, která ji tvoří, je jen jedna, a tak se s ostatními cyklisty – zvlášť pokud jste na „start“ přijeli stejným trajektem – prostě musíte znovu potkat. Stejně jako se to stalo nám a dvojici starších Japonců, kteří na kole po světě putují už třetím rokem, a mladému britskému páru na svatební cestě.

Nepředstavujte si ale, že na Carretera Austral míjíte pelotony. Spíš čekejte, že na některých úsecích půl dne nikoho nepotkáte. 

Národní park Queulat

Na místo s výhledem na ledovec v Národním parku Queulat nás zavedla zhruba tříkilometrová turistická cesta pralesem. Pokračovat dál se nesmělo, ale i z takové dálky nás pohled na ledovec zavěšený ve skalním sedle (Ventisquero Colgante) ohromil.

Neprostupné pralesy, kde se musí chodit jen po vyznačených stezkách, udržované národní parky, lemující v podstatě celou trasu Carretera Austral a do nichž je vstup zpoplatněn, rozhodně stojí za návštěvu. My jsme tentokrát neměli času nazbyt, a tak několikadenní trip po některém z patagonských parků bude v každém případě figurovat na předním místě v programu našeho příštího putování po Chile. A rozhodně i návštěva termálních lázní, které leží v blízkosti Národního parku Queulat. Hodila by se poté, co nás studený déšť promáčel až na kůži…

Santiago de Chile

Po putování patagonskou krajinou jsme si ještě na závěr udělali dvoudenní zastávku v Santiagu de Chile, moderní metropoli na úpatí And, ve které žije bezmála třetina obyvatel země.

Z centra, typického neoklasicistní architekturou a klikatými bočními uličkami s budovami v mnoha dalších architektonických stylech, vás kabinky místní lanovky vynesou na San Cristóbal Hill s 22 metrů vysokou sochou Panny Marie. Výhled z vrchu, vzdáleného od centra města asi osm kilometrů, je vskutku impozantní.

Za návštěvu ale stojí i Museo a Cielo Abierto en San Miguel, kulturní projekt obřích nástěnných maleb umístěných na budovách, stáncích a zdech. Na ploše zhruba čtyř tisíc metrů čtverečních se unikátním způsobem představuje umění desítek pouličních umělců. Působivé muraly jsme ale objevili i na několika dalších místech hlavního města Chile.