Stroje za statisíce, hektolitry zbytečně spáleného benzinu, hluk a smrad. I takový se někomu může zdát slavný plochodrážní závod Zlatá přilba. A kdo by chtěl najít šmouhy na Velké pardubické, taky by pro inspiraci nemusel daleko. Hazard, aféry okolo účetnictví na slavném závodišti, týrání zvířat žokeji a týrání žokejů hladem… Oproti tomu příběh pěstounských rodin působí jako příběh Rychlých šípů. Pomáhají tam, kde je to pořádně potřeba. Jenže svět dostihů a motorů má i kladné stránky. Radost z vítězství, emoce, zklamání, atmosféra velkých závodů. Jejich aktéři vlastně dělají to samé co pěstouni – pomáhají. Pomáhají divákům zapomenout na každodenní život a dávají jim možnost užít si něco jedinečného. Desetitisíce lidí na tribunách jsou toho důkazem. Je to jako ve starém latinském úsloví – Chléb a hry. Lidé odjakživa potřebují oboje.
Chléb a hry
Chléb a hry? Lidé potřebují oboje.
