Číše na usmířenou

Je to zdánlivě prostý, ale zároveň neobyčejný nápad, uspořádat živoucí ikoně divadla Semafor Jiřímu Suchému velkolepou výstavu v olomouckém Vlastivědném muzeu. Organizátorům k tomu nelze než poblahopřát. Není nikterak těžké odhadnout, že do muzejního sálu si najde cestu spousta lidí. Málokdo totiž ovlivnil vnímání obyčejných věcí kolem tak jako všestranný umělec, který vysypal z rukávu geniální rýmy se samozřejmostí, s jakou měsíc rozlije světlo své po kraji. Někdo si vzpomene na pramínek vlasů své milé. Jinému se zase vybaví hlas jeho babičky, která mu po ránu zpívala: „sluníčko, sluníčko, popojdi maličko…“. Nedávno přijel do Olomouce zpěvák Pavel Bobek a mluvil o tom, že víc lidí chodilo do Semaforu na Šimka, Grossmanna a na něj, než na Suchého. A že se osmdesátiletý oslavenec kvůli tomu zlobil a špatně to snášel. Škoda, že Bobek nepřijel o pár týdnů později. Obě legendy by se mohly setkat na vernisáži v muzeu, veřejně si přiťuknout číšemi s rulandským šedým a hodit časy minulé za hlavu. A společně si s fortelem zazpívat třeba o krajině posedlé tmou.