Čůrej jako pán

Podobný znak Budějovic by tak roztomile nevypadal. Byl by jím totiž čůrající chlap. Oblečený v saku nebo montérkách, močil by v křoví, na zadní stěnu pošty či v průchodu kousek od radnice. Jen pár metrů od jediných veřejných WC v centru. Stavbou dalších se konečně začali zabývat radní. Za dvacet let skoro bez záchodků se ale Budějovice proměnily v počůrané město. Močí páchnou parky, nároží, dokonce i zákoutí u bankomatů. Tyto následky mají groteskní předehru. Pohled na muže ulevující si na jakýchkoliv veřejných místech. Jeden z mých kamarádů se mi kdysi snažil tuto českou tradici vysvětlit jako právo mužů na čůrání do volného prostoru. Prý kdyby to ženy neměly tak složité, čůraly by venku taky. Je to životní filozofie, kterou nemůžou narušit ani záchody na každém rohu. Kašpárek v rohlíku má pro členy klubu veřejného čůrání dokonce bejbypankovou hymnu: Čůrej sem a čůrej tam, čůrej jako velkej pán…čůrej doma, čůrej v metru, jen nečůrej proti větru!