Jak se Polsko dostalo mezi největší ekonomiky světa? Základ civilizačního pokroku vytvořilo už za komunismu
- Polsko je dnes šestou největší ekonomikou Evropy. Přitom po pádu železné opony patřilo k nejchudším zemím.
- Základy úspěchu položila už polská varianta komunistického režimu, která v zemi uchovala některé drobné podnikatele.
- Premianta v efektivním využívání evropských dotací dnes zrazuje demografický vývoj a těžká geopolitická situace.
Když padla železná opona a východní Evropa se otevřela po čtyřiceti letech světu, kdysi hrdé Polsko patřilo mezi nejchudší země Evropy a nic moc nenasvědčovalo tomu, že by se to mohlo během následujících dekád změnit. Nakonec ke změně stačily dekády tři. Severní soused Česka je dnes šestou největší ekonomikou starého kontinentu. Kudy vedla cesta polského úspěchu?
Letos v květnu oblétla svět obálka jednoho z nejvýznamnějších ekonomických časopisů, The Economist, zcela pokrytá typografickou hrou s nápisem Poland. Hold severnímu sousedovi výrazně zarezonoval i v Česku. Vydání ukázalo, jak si Západ uvědomuje sílu dnešního Polska, které se stalo respektovanou ukázkou ekonomického růstu. Někdejšímu členovi východního bloku se podařilo díky jasnému strategickému směřování, odvaze se zadlužit a dlouhodobému úsilí o evropskou integraci dohnat ekonomické lídry regionu.
Když se v Polsku říkalo: „Jedeme do Evropy“
„Vždy jsme se cítili být Evropany,“ podotýká v rozhovoru pro e15 magazín ekonom Marcin Piatkowski, autor úspěšné knihy o ekonomickém vzestupu Polska Europe’s Growth Champion. Podle Piatkowského panoval po roce 1989 v polské společnosti silný konsenzus s jedním cílem: vstoupit do EU. Právě návrat do Evropy položil základ tomu, aby Poláci vůbec přežili turbulentní ekonomickou porevoluční transformaci, která s sebou přinesla hyperinflaci, úpadek tradičních odvětví i politickou nestabilitu.
„Zdálo se nám tehdy, že Evropa začíná na Odře a my jsme někde na periferii. Po revoluci jsme věděli, že jediný, s kým se chceme identifikovat, je Západ,“ řekl Piatkowski v rozhovoru pro dubnové vydání časopisu Polské národní banky Obserwator Finansowy. Sám poprvé vyjel na vzhlížený Západ v roce 1990, a to do Německa na školní výlet – a jak vzpomíná, tehdy se ještě říkalo: „jedeme do Evropy“.
Tou Evropou se Polsko stalo v roce 2004. Ze vstupu do EU dokázalo za posledních dvacet let vytěžit mnoho, včetně výhod evropského financování. Země je jedním z lídrů regionu z hlediska efektivity využívání evropských fondů. Tato úspěšnost je spojena s relativně vysokou kvalitou institucí a lidského kapitálu, zejména ve veřejné správě, ale také na úrovni regionů, které mají značnou autonomii a silnou motivaci si z evropských peněz ukrojit svůj díl.
„Polsko by nikdy nedosáhlo takového civilizačního pokroku, ani by bez EU nevybudovalo více než 1 500 kilometrů dálnic a rychlostních silnic. Podle odhadů evropské fondy přispěly k růstu HDP za posledních dvacet let hodnotou přibližně půl procentního bodu,“ vysvětluje Piatkowski. Růst Polska v posledních letech dosahuje v průměru tří procent. Členství v Unii má sice svůj podíl, klíčovým faktorem ekonomického zázraku však není.
Kvalifikovaní, podnikaví a ambiciózní. Úspěch vychází z lidí
Podle bývalého ministra financí a člena představenstva Národní polské banky Pawła Szałamachy země uspěla i díky svým ambicím, potřebě držet krok s nejlepšími a díky specifickému charakteru lidského kapitálu. „Nešlo jen o vzdělání. Poláci se cítili méněcenní, byli chudší než jejich sousedé, a tak zabírali tam, kde byla jejich konkurenční výhoda,“ vysvětluje. Základy úspěchu položila polská varianta komunistického režimu, která v zemi uchovala některé drobné podnikatele – například majitele cukráren či kadeřnictví.
Polsko mohlo těžit z kombinace dvou typů lidského kapitálu. Na jedné straně kvalifikovaných pracovníků, inženýrů a techniků, kteří přišli na trh práce po rozpadu velkých továren a severopolských přístavů a dokázali vyrábět produkty od papíru přes automobily až po lodě, a na druhé straně drobných podnikatelů, kteří přežili centrálně řízenou ekonomiku a měli ambici vydělávat sami na sebe. To pomohlo zemi vyvést z devadesátkové recese.
Zemědělství, dlouhou dobu považované za zátěž, rovněž hrálo svou roli. Drobné rolníky se komunistickému režimu nikdy nepodařilo plně zapojit do kolektivních družstev, což podporovalo pracovní morálku a schopnost hospodařit samostatně. „Práce na vlastním a každodenní plnění povinností položilo základy dobré pracovní morálky pro podnikání,“ vysvětluje Szałamacha.
Situace v zemědělství po revoluci však nebyla jednoduchá. Po zrušení posledních kolektivních družstev v roce 1994 procházelo zemědělství jedním z největších úpadků v historii, čemuž nepomohla struktura s převahou malých a středních zemědělců. „Situace polských rolníků se výrazně zlepšila až se vstupem země do EU, díky zařazení do společné zemědělské politiky a dotacím,“ píše historik Jan Škvrňák ve své knize Polsko na rozcestí.
V Polsku je oproti Česku méně miliardářů, společnost je více prostupná
Za zásadní v polském úspěchu považuje ekonom Piatkowski to, že se Polákům podařilo vybudovat takzvanou inkluzivní společnost. „To je taková společnost, která je řízena širokými sociálními skupinami a umožňuje každému dosáhnout úspěchu bez ohledu na původ nebo majetek,“ vysvětluje.
Vidět to je už při pohledu na jmění největších podnikatelů. Bohatství Poláků je oproti Česku více diverzifikované. Žebříček nejbohatších Poláků vedou podle domácího magazínu Wprost miliardáři Michał Sołowow, majitel průmyslových podniků s majetkem přibližně 23,18 miliard zlotých, tedy 132 miliardami korun, a Tomasz Biernacki, zakladatel sítě Dino s 28 miliardami zlotých, v přepočtu 140 miliardami korun. V Česku podle žebříčku e15 magazínu disponuje největším majetkem Renáta Kellnerová se jměním o velikostí 390 miliard korun, následuje Daniel Křetínský s 349 miliardami. Nejbohatší Polák dosahuje až na bohatství šestého nejbohatšího Čecha, Radovana Vítka.
„Rozdíl mezi Polskem a Českem spočívá v tom, že Česko provedlo masovou privatizaci, což vedlo k vytvoření oligarchů, zatímco Polsko tento proces provedlo v omezeném rozsahu,“ dodává ekonom. „Ostatně, kolik bohatých Poláků si v poslední době mohlo koupit fotbalový klub?“ ptá se Piatkowski s nadsázkou a odkazem na majetkové pohyby v české lize v posledním roce.
Byznys se dělí terminologií fotbalu: domácí a hosté
V Česku se polský úspěch nejčastěji ukazuje na rychlé výstavbě dálnic, byznysové prostředí k tomu cituje úspěchy polské e-commerce. Výdejní boxy Paczkomat od společnosti InPost změnily doručovací kulturu v zemi. Dominující platební metodou se stal polský systém mobilních plateb Blik. Nákupní chování Poláků formují velké platformy jako Allegro.
„I když tu jsou kulturní podobnosti, musíte k polskému trhu kvůli jeho velikosti a dynamice přistupovat jinak. Je tu víc konkurence, vyšší očekávání zákazníků a větší tlak na cenu i výkonnost,“ hodnotí Pavel Pinkas z technologické společnosti Luigi’s Box, která na polský trh vstoupila se svým online řešením pro vyhledávání produktů.
Polský byznys podle Pinkase klade důraz na znalost místního trhu i lokálnost. „Sami máme zkušenost s tím, že si někteří místo nás vybrali domácí dodavatele, právě proto, že byli domácí. Pokud chce zahraniční byznys v Polsku uspět, musí sestavit lokální tým,“ hodnotí.
Hlavní výzvou do budoucna zůstává nízká porodnost. Loni se v Polsku narodilo nejméně dětí za posledních osmdesát let. Přesto je země díky kvalitnímu lidskému kapitálu a nízkým nákladům na práci velmi konkurenceschopná. „Růst může pokračovat dalších deset let, ale Polsko musí upravit imigrační politiku a přitahovat mladé lidi, jinak bude ekonomický zázrak ohrožený,“ varuje Piatkowski.
Co přinese nový konzervativní prezident
Polsko jako zmíněné titulní téma zvolil časopis The Economist ještě před zvolením nového prezidenta Karola Nawrockého. Konzervativní kandidát Práva a spravedlnosti nastoupil do úřadu letos v srpnu. Narativ britského týdeníku k jeho osobně byl přímočarý – pokud bude zvolen Nawrocki, utrpí jak Polsko, tak celá Evropa.
To ale podle Piatkowského nemusí být nutně pravda. „Nawrocki hned v úvodním projevu zdůraznil, že chce podporovat investice, které pomohou Polsku nejen dohnat Západ, ale také mu pomohou stát se jedním ze tří lídrů EU. A já jsem přesvědčen, že to je možné,“ říká. Záležet podle něj bude na tom, jak se k iniciativám podporujícím růst prezident postaví a jak zajistí jejich financování. „Za vlády PiS byla samozřejmě kritizována protievropská rétorika, ekonomicky však byla tato vláda velmi úspěšná,“ hodnotí ekonom.
Nawrocki se staví proti hlubší evropské integraci a partnery hledá v středovýchodní Evropě. Jeho hlavním zaoceánským spojencem je americký prezident Donald Trump, se kterým sdílí mnohé názory – odpor k „zelenému šílenství“ zhmotněnému v Green Deal, příklon k přísné migrační politice i rétoriku, která obě ze zemí klade na první místo před jinými zájmy. I proto během Nawrockého zářijové návštěvy Spojených států padala slova o silné alianci na trase USA a Polsko, na půdě OSN zase Nawrockého otevřená podpora Trumpa v otázkách zmiňované migrace i Green Dealu.
Google ve Varšavě a další zahraniční investice
Polský prezident však svůj čas ve Státech využil i ke schůzkám s byznysem, který slibuje masivní investice do výstavby technologických hubů v Evropě. Na schůze s Ruth Porat, předsedkyní představenstva a finanční ředitelkou společností Alphabet a Google, jednal o investicích Googlu v Polsku, tématem měla být kybernetická bezpečnost či umělá inteligence.
Americký technologický gigant otevřel v roce 2015 svou pobočku přímo ve Varšavě a nyní v zemi zaměstnává kolem dvou tisíc lidí. Letos v únoru Polsko navštívil Sundar Pichai, generální ředitel Googlu a Alphabetu, aby podepsal memorandum o spolupráci Polského fondu rozvoje s Googlem, slibující investice dosahující 55 miliard eur, s cílem podpořit růst HDP o osm procent během deseti let. Doteď Google investoval například dvě miliardy dolarů do otevření regionu Google Cloud v Polsku v roce 2021 a 700 milionů dolarů do nákupu kancelářského komplexu The Warsaw Hub v roce 2022.
Ambice Polska se střetávají s geopolitickou realitou
V polovině září agentura Moody’s snížila výhled polského investičního ratingu A2 na negativní. Důvodem jsou rostoucí fiskální deficit a politické komplikace, které ztěžují rychlé řešení rozpočtových problémů. Polské deficity jsou v posledních letech opravdu vysoké, ustálily se na úrovni šesti procent HDP, což je například trojnásobek české reality. Vysoké schodky jsou výsledkem zejména obřích investic do armády a štědrého sociálního systému. V důrazu na obě tato témata se přitom de facto shoduje celá polská politická scéna.
Kromě toho ale na Polsko udeřila i geopolitická realita. Zmíněné zhoršené hodnocení agenturou Moodys – mimochodem poprvé od roku 2002 – přišlo poté, co ruské stíhačky a drony začaly testovat reakci zemí NATO a narušovaly opakovaně vzdušný prostor Polska a dalších zemí na hranici aliance. Moody’s upozornila, že v případě vojenského konfliktu, byť velmi nepravděpodobného, by Polsko mohlo čelit další nestabilitě, která by dopadla i na rozpočet.
I přes relativní stabilitu polských finančních trhů v posledních týdnech klesl zlotý v polovině srpna na své nejnižší úrovně po prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že NATO by mělo sestřelovat ruská letadla, která poruší jeho vzdušný prostor. To zvyšuje riziko vážné eskalace v regionu. Experti zároveň upozorňují, že Rusko bude pravděpodobně nadále testovat reakce evropských zemí a že případné stažení amerických vojsk by mohlo představovat další geopolitické riziko.
Zahraniční investoři věří Tuskovi
Až do nedávna úspěch Polska příliš nezvyšoval atraktivitu tamního akciového trhu pro zahraniční investory. Mezi lety 2010 a 2020 se ceny akcií v dolarech pohybovaly téměř stabilně a během pandemie covid-19 a propadu trhů v roce 2022 se chovaly podobně jako jinde. V roce 2023 se však situace změnila, když Poláci odstranili z vlády stranu Právo a spravedlnost (PiS) a nahradili ji investičně přívětivou aliancí vedenou Donaldem Tuskem, bývalým předsedou Evropské rady. Tuskova vláda byla oproti předchozí výrazně umírněnější, což zvýšilo důvěru západních investorů. Polsko navíc konečně získalo 21 miliard eur post-covidové pomoci od EU, kterou Unie zadržovala kvůli zásahům PiS do soudnictví.
Tyto změny připravily polské akcie na významnou účast na letošním evropském oživení, protože investoři přehodnocují své portfolio a hledají nové příležitosti mimo americké trhy. Polsko navíc plánuje v roce 2025 vynaložit 4,7 procenta svého HDP na obranu, což je více než jakýkoliv jiný člen NATO. Dosavadní výdaje směřovaly hlavně na nákupy vybavení nahrazujícího vojenský materiál zaslaný Ukrajině po ruské invazi, ale brzy se očekává efektivnější růst díky rozvoji domácí výrobní a údržbové kapacity. Vláda plánuje, že polovinu prostředků na technologickou modernizaci sektoru investuje do vybavení vyráběného v Polsku, což by mělo přinést rychlejší hospodářský růst.
Proměna investiční strategie: od betonu ke cloudu
Tvrdé reformy, návrat do Evropy a společné priority v duchu amerického snu dovedly Polsko na výsluní a jeho úspěchu si všímá celý svět. To ale neznamená, že by měla země svou vysokou ekonomickou úroveň jistou i v dalších letech. Nízká porodnost, bezpečností hrozba ze strany Ruska a vysoké schodky státního rozpočtu mohou 35leté úsilí ohrozit. Nový středoevropský lídr bude současně muset co nejrychleji najít cestu, jak z investic do dálnic přejít na investice do inovací a pokročilých technologií, které jsou z hlediska soupeření o významné postavení mezi světovými ekonomikami zcela zásadní.
