Dante Giacosa se narodil 3. ledna 1905. V raných letech ho velmi ovlivňoval jeho otec, důstojník italské armády. Vystudoval polytechniku v Turíně a po absolvování vojenské služby - i přes naléhání otce, který chtěl, aby v armádě zůstal - nastoupil v roce 1928 do Fiatu. Nejprve se podílel na vývoji vozidel pro armády a leteckých motorů.
V té době se ve Fiatu velmi intenzívně zabývali myšlenkou lidového vozu. Ta idea pocházela od samotného šéfa Giovanniho Agnelliho. S prvním návrhem přišel jeden z inženýrů automobilky Oreste Lardone. Ovšem jeho prototyp, který poháněl vzduchem chlazený motor, se vzňal a shořel.
Současně na úkolu pracoval i Giacosa. A jeho návrh Agnelliho nakonec zaujal nejvíce. Giacosa k němu obrazně řečeno nikoho nepustil, od počátku až do konce pracoval na všech částech auta – „od motoru ke karoserii“, jak říkával. Byl zároveň inženýr i designér.
Už tehdy si osvojil svůj styl práce. Nejprve představil skici na papíře, pak vytvořil dřevěný a hliněný model ve skutečné velikosti.
Jeho první vůz - malý Fiat 500 neboli Topolino (Mickey Mouse) – byl představený v roce 1936 na autosalonu v Miláně a okamžitě na sebe strhl obrovskou pozornost. Byl to fenomenální úspěch.
Nabídl místo dvěma cestujícím a uchvátil Italy svým vzhledem: měkkými liniemi a malými koly. To vše propůjčilo vozu téměř přátelský výraz. Na rozdíl od německého Brouka neměl přední světlomety integrovány do blatníků.
Pro Italy představovalo tohle levné autíčko o rozměrech 3215 x 1275 x 1377 mm, které dosahovalo maximální rychlosti 85 km/h, doslova zjevení. Přispělo k demokratizaci dopravy jako žádné jiné auto v Itálii do té doby.
Topolino se vyrábělo i po druhé světové válce. Mezi lety 1936 a 1948 jich sjelo z výrobních linek Fiatu zhruba 122 000. Stalo se tak z něj nejpopulárnější italské auto své doby. Vyrábělo se až do roku 1955.
Po válce Giacosa spolupracoval také s italským výrobcem závodních aut Cisitalia. Dohromady pro něj připravil návrhy 30 vozů.
Přijíždí šestistovka
Narozdíl od Velké Británie a Německa byla Itálie na sklonku čtyřicátých a na začátku padesátých let stále hodně zemědělská země. Proces urbanizace se naplno rozvinul až v průběhu 50. letech. Tomu odpovídal i stav silniční dopravy v zemi.
Většina Italů byla hrdými vlastníky bicyklů, až na konci 40. let se objevily nové moderně vyhlížející skútry Lambretta a Vespa. Měly obrovskou výhodu, bylo snadné s nimi manévrovat v úzkých ulicích italských středověkých měst.
Když Giacosa přemýšlel o novém voze, měl před očima právě tuhle skutečnost. Bylo mu jasné, že i jeho příští auto musí být malé, aby se s ním dalo snadno parkovat, aby obstálo v konkurenci se skútry. Nad modelem 600 začal pracovat v roce 1951. Opět stvořil dřevěný a hliněný model budoucího vozu. Ačkoli to bylo na tu dobu radikální a nákladné rozhodnutí, přiklonil se k variantě vozu s motorem vzadu.
Jeho nový vůz poskytoval v interiéru více místa, měl čtyři sedadla a miniaturní zavazadlový prostor. Premiéru zažil v roce 1955 a také okamžitě slavil úspěch, stejně jako předchozí model stvořený Giacosem pro Fiat. Byl levný a poskytoval vše, co vyhladovělí italští motoristé požadovali, po čem toužili.
Nuova 500
Posledním velkým úspěchem Giacosy byla Nuova 500. Nový malý Fiat, který byl ještě menší než šestistovka a navazoval na slávu Topolina. Jeho design vycházel z modelu 600 a také z prototypu malého dvoumístného vozu, který nesl jméno 400.
Čtěte také:
Fiat 500XL: sedmimístná pětistovka míří do Paříže
O Ferrari je rekordní zájem. Kromě Itálie
Fiat 500 byl představený v červenci 1957. Byl to levný a praktický vůz do města. Měřil bez tří centimetrů tři metry, zaparkoval tedy doslova „na pětníku“, ideální vůz do úzkých uliček. Dnes je považovaný za jeden z prvních městských vozů.
Původně ho poháněl dvouválcový motor o obsahu 479 cm³. Jeho svažující se záď mu propůjčila šviháčtější vzhled ve srovnání se zavalitější šestistovkou. Byl i mnohem živější na silnici. Stal se modlou hlavně mladých Italů. Giacosa jim totiž nabídl „lidový“ vůz, který nebyl jen levný, malý a spolehlivý. Ale také stylový.
Široké rozpětí
Giacosa byl později jako šéf výzkumu a rozvoje u Fiatu zodpovědný za vývoj mnoha modelů - od 128 po 850. Měl široké rozpětí – od těch nejmenších aut až po sportovní vozy. Jeho práce se vyznačovaly neobvyklým vzhledem, odlišnými tvary. Vždy byl někde jinde než konkurenti, pokaždé překvapil.
K jeho nejznámějším návrhům patřily Fiat 500 (1936), Cisitalia 202 (1946), Fiat 1400 (1950), Fiat 600 (1956), Fiat Nuova 500 (1957), Autobianchi Primula (1964), Fiat 128 (1969).
Byl to vysoce intuitivní designér, překračoval hranice. Jeho práce se vyznačovaly holistickým přístupem. Využíval svého vzdělání, byl schopen návrhy nových vozů zpracovávat komplexně. Skvěle reagoval i na tehdejší situaci v Itálii. Přesně pochopil, co trh žádal.
Do penze odešel v roce 1975. Zemřel 31. března 1996.
