Dech bere výhled z Černé věže. Nejvyšší v kraji je ale vysílač

Vysílače, věže a mosty. Sedmička přináší přehled nejvyšších staveb v jižních Čechách, které fascinují nejen svými parametry, ale také výhledy do krajiny.

Přestože na jihu Čech můžete najít obce se jmény Nový York či Velký a Malý Londýn, mrakodrapy typické pro tato města byste zde hledali marně. Sedmička pátrala po nevyšších stavbách v kraji, který je charakteristický spíše svými rybníky.

Ve městech patří k nejvyšším věže kostelů či dvanáctipatrové panelové domy. Podle architekta z českobudějovického studia Nolimat Filipa Dubského jsou pro mrakodrapy či jiné vysoké stavby alfou a omegou územní plány měst. Podle nich se totiž musejí stavitelé řídit.

Gomel a paneláky

„Budějovice jsou blokové město. Nejlépe je to vidět na Pražském předměstí. Nejvyšší budovou je tu hotel Gomel a pak už jen paneláky. Ve východních zemích bych stavby mrakodrapů viděl spíše jen jako jakési vytahování se před světem. Ale hrají v tom roli i ceny pozemků. O tom, jak bude budova vypadat, rozhodují v podstatě jen peníze a územní plány,“ zmínil architekt s tím, že sám by vysoký Gomel nechal zbourat a postavil hotel znovu.

„Tenkrát neměli soudruzi problém si takovou stavbu prosadit. Ale dnes bych byl schopný si představit, že namísto Mariánských kasáren bude stát vysoká budova. Proč ne? Samotní developeři by asi měli zájem stavět do výšky, ale pokaždé si nedokážou prosadit čtyřicet pater,“ dodává Dubský. Své slovo mají i památkáři. Výškové stavby nemají překážet výhledu na historické památky.

Za opravdu nevyššími stavbami na jihu Čech se zájemce musí vydat mimo města. A hlavně do kopců. Ve srovnání se zbytkem republiky ale mají jižní Čechy co dohánět. Nejvyšší česká stavba dosahuje výšky 355 metrů a je to středovlnný vysílač v Libicích.

1. Kleť - 172 metrů

Prvenství v jižních Čechách drží vysílač na nejvyšší hoře Blanského lesa. Právě odtud vysílají televize signál přímo do obrazovek všem Jihočechům. Stavět se v nadmořské výšce 1060 metrů začalo koncem padesátých let minulého století.

Nejprve na Kleti vyrostl vysílač, který měřil 116 metrů. Ale to bylo pořád málo. V roce 1977 se ho proto tehdejší odborníci na televizní techniku rozhodli dostavět. Ocelová konstrukce se tedy tyčí do 172 metrů.

Pro srovnání s francouzskou Eiff elovou věží by klešskému vysílači do její výšky chybělo ještě pořádných 152 metrů.

2. Teplárenské komíny - 163, 161 metrů

Jsou dva a oba slouží teplárně. Jeden z komínů se tyčí nad Českými Budějovicemi v Novohradské ulici a druhý pak v Okružní ulici. Druhý jmenovaný je vyšší. Spolu s menším komínem v továrně Koh-i-noor Hardtmuth tvoří tyto budovy spolu s hotelem Gomel a Černou věží panorama jihočeské metropole.

3. Temelínské věže - 155 metrů

Temelínské věže jsou vidět téměř odkudkoliv. Aš už se turisté kochají pohledem do krajiny na Šumavě nebo ve středních Čechách. Chladicí věže temelínské jaderné elektrárny jsou čtyři. Lidé si už zvykli pod nimi žít.

„Vždyš věže nejsou z Týna vůbec vidět,“ říká devětadvacetiletá maminka z Týna nad Vltavou Martina Ponecová s tím, že už si na blízkost jaderné elektrárny prostě zvykla.

Každá ze čtyř věží má plochu pláště jednaosmdesát tisíc metrů čtverečních. Matematika má název pro tvar věží rotační hyperboloid. „Na výhled na Temelín jsem si sice zvykla, ale pořád se mi v krajině ty věže prostě nelíbí. Zvláště, když pořád kouří a vidím je skoro třicet kilometrů daleko,“ krčí rameny Veronika Jodlová z Nových Homolí.

4. Černá věž - 72 metrů

Pokud se zeptáte obyvatele Českých Budějovic, na co by ve svém městě nedal nikdy dopustit, nejspíš se dozvíte, že na pivo a Černou věž. Bez pár centimetrů dvaasedmdesát metrů vysoká dominanta města na soutoku Malše a Vltavy se rozhlíží do městských uliček už od roku 1577. Turisté, kteří zdolají 225 schodů, se poté dívají do kraje z téměř šestačtyřiceti metrů.

„Když jsem studoval v Brně a domů do Budějovic jsem jezdil vlakem, pohled na Černou věž mne pokaždé rozveselil,“ říká s úsměvem pětadvacetiletý Roman Středa. Už devatenáct let patří Černá věž k životu Jana Vančury. Přesně tak dlouho dělá na věži správce.

Nejlepší pohled na západ

„Pohled z věže si ale užívám pořád stejně. Toho se prostě nenabažíte, město pod vámi neustále žije. Občas se některé budovy zboří a jiné zase postaví,“ vypráví Vančura.

Pokračuje s nefalšovaným elánem. „Krásný pohled je na náměstí, baví mě pozorovat cvrkot a ty malé lidičky. Nejhezčí výhled věž nabízí západním směrem, protože se na této straně leží Šumava. Ale pěkných dní, aby bylo vidět opravdu daleko, moc není. V létě vám výhled zakryje opar a v zimě zase inverze. Ideální na pozorování je babí léto na podzim, kdy se zabarvuje listí. To jsou krásné pohledy,“ vypráví Vančura.

Každý den musí správce vyšlapat stovky schodů. Ale podle jeho slov se výšlapy na fyzické kondici neprojevují. „Minimálně dvakrát musím schody za den zdolat. Ale když se zde něco opravuje, tak i desetkrát. A jestli mne práce na věži pořád baví? Jasně, že někdy máte trošku ponorku, ale to je normální všude,“ podotýká Vančura.

Nahoru za minutu deset

Černá věž se stává svědkem sportovních výkonů, a to když ji běžci zkoušejí zdolat na čas. Sám Vančura si ale schody na čas vyjít nikdy nevyzkoušel. „Držitelem rekordu je pan Schestauer. Nahoru vyběhne schody za sedmdesát vteřin, dolů za sedmačtyřicet. Ani by mě nenapadlo ho chtít trumfnout,“ říká Vančura.

Po svém Vančura řeší každodenní potřeby, jakou je například toaleta. „Je to strašně zajímavé, ale za ta léta jsem si zvykl celý den na záchod nechodit. Nosím si s sebou nahoru bylinný čaj. Když vím, že jdu druhý den do práce, nemohu si vyjít s kamarády na pivo. Jídlo si nosím také zezdola. Nikam odtud neodcházím,“ vysvětluje správce.

5. Hotel Clarion - 61 metrů

Další z dominant Českých Budějovic se jmenuje Hotel Clarion. Většina místních obyvatel si však zažila název Gomel. Jméno si hotel před lety vysloužil po partnerském městu Budějovic v Bělorusku.

První hosty přivítal v roce 1982. Hotel, který se v současné době opravuje, má šestnáct pater a patří mezi padesátku nejvyšších staveb v České republice. „Pamatuji si v posledním patře kavárnu, kam jsme chodili na poháry za vysvědčení. Byl tam krásný výhled na všechny strany Budějovic. Škoda, že už tam není,“ posteskl si Roman Středa.

Den otevřených dveří?

A jaké jsou dnešní plány s Gomelem? Na opětovné otevření kavárny to nevypadá. „Provoz kavárny ukončili bývalí majitelé, v současné době jsou v šestnáctém patře pokoje kategorie superior. Bohužel z bezpečnostních důvodů není možné pořádat pro obyvatele Budějovic prohlídky ze střechy hotelu. Ale uvažoval bych klidně o dni otevřených dveří, kde bychom provedli zájemce šestnáctým patrem tak, aby měli výhled na všechny strany,“ tvrdí Jan Burian ze společnosti CPI Hotels, která Gomel koupila.

I když je bývalý Gomel téměř o deset metrů nižší než nedaleká Černá věž, přesto se její výšce dokáže vyrovnat. Na střeše hotelu jsou nejrůznější vysílače, a ty budovu opticky zvyšují. „Nejvyšším bodem hotelu je letecká signalizace, která je ve výšce dvaasedmdesát metrů,“ informuje Burian.

6. Bechyňský železobetonový most a Žďákovský most - 50 metrů

Oba mosty jsou stejně vysoké a oba plní totožné funkce. První z nich je však starší. Železobetonový most v Bechyni, kterému se přezdívá Bechyňská duha, slouží lidem už od léta roku 1928. Most nad Lužnicí slavnostně otevřela místní honorace přímo na desáté výročí vzniku samostatného Československa 28. října 1928. „Stavba zaměstnala čtyři stovky osob, z toho čtrnáct montérů a strojníků, sedmnáct kovářů a zámečníků, šestapadesát tesařů a kolářů, třicet betonářů a zedníků. Zbytek tvořili ostatní dělníci různých oborů. Dodnes budí úžas,“ stojí na internetových stránkách Bechyně.

Most za pět milionů

Stavba za první republiky spotřebovala 2200 metrů krychlových dřeva, 2500 tun cementu či pět set tun železa. Stála rovných pět milionů korun. Bechyňská duha nese i další historickou zajímavost. Jezdí přes něj vlaky na vůbec první elektrifi kované železniční trati v Čechách, a to na trase z Tábora do Bechyně.

„Sjížděli jsme s přáteli Lužnici. Pohled na tento most přímo od vodní hladiny je impozantní. Ani si neumím představit, jak tak velikou stavbu ve dvacátých letech mohli postavit bez dnešních jeřábů,“ chválí tehdejší stavitele Monika Veselá z Českých Budějovic.

Z mostu v sudu

Žďákovský most také udivuje svou monumentálností. Ten spojuje oba břehy Vltavy u bývalé obce Žďákov, která byla při stavbě Orlické přehrady zatopena. Most je dlouhý přes 540 metrů a hlavní oblouk o rozpětí téměř 380 metrů se objevil nad hladinou v roce 1967. Stavba stála jednasedmdesát milionů československých korun a ve své době jej odborníci dokonce považovali za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě.

V devadesátých letech se Žďákovský most dostal do povědomí zejména kvůli tragickým událostem. Právě z něho shazovali své oběti v sudech do vod Vltavy takzvaní orličtí vrahové. Dnes už je situace na mostu veselejší, vysokou stavbu nad vodou vyhledávají vyznavači adrenalinového bungee jumpingu.