Den a noc v parku v centru. Je libo heroin nebo hlt vína z krabice?

Redaktoři Sedmičky strávili den a noc ve Špekparku v centru Plzně. Přes den se tu odpočívá, popíjí, fetuje a v noci…

Na věži katedrály sotva odbilo poledne. Je úterý, horký všední den. Naproti prosklenému občerstvení sedí na lavičce maminka s kočárkem. O kus dál dvojice milenců, starší dvojice žen vášnivě diskutuje o politice. Idylka. U laviček na úrovni soch Spejbla a Hurvínka se obraz mění. Drsná trojice mladíků se nevybíravě baví o společném známém, o kus dál skupina mladých posedává, polehává kolem laviček a popíjí víno z plastové lahve. Kolem procházejí německé turistky a nevěřícně na skupinku hledí.

12.40 Do Špekparku přijíždí multikára. Starší chlapík z úklidové firmy si přijel pro nářadí. „V Sadech uklízíme každé ráno, vždycky naplníme dva vozy,“ vysvětluje.

13.08 Od Mlýnské strouhy přicházejí dvě městské policistky. Míjejí spící ženu v hezkých žlutohnědých šatech a pak beze slova obejdou i čtrnáctičlennou skupinu, která jako by celý prostor ovládala. Opilý chlápek v džínách na ně zírá provokativním pohledem, pokérovaný mladík je vyzývavě zdraví.

13.36 Prodavačka ve stánku se na otázku, jak to tu přes den vypadá, hned rozpovídá. „Jsou tu samí feťáci. My z nich kšeft nemáme, protože neprodáváme krabicové víno,“ vysvětluje.

14.45 Sady ožívají. Hlavní cestou ve Špekparku procházejí desítky lidí, lavičky se rychle zaplňují. Hlavní skupinka se taky rozšiřuje, už na devatenáct lidí, kteří jsou čím dál veselejší. Zrzavý kluk svlečený do půl těla sedí na zemi. „Já nejsem z Plzně, ale když sem přijedu, vím, že tady potkám známé. Přijedu na chvíli, třeba na den, a pak jedu zase jinam,“ svěřuje se.

16.15 Na lavičce kousek od muzea si sedne mladá punkerka. Na vyholené hlavě má číro, vyšperkované několika dredy. Vyskočí, začne divoce křičet na procházející. Vzápětí se zlomí v pase a divoce se směje. To se několikrát opakuje, než se posadí a už se jen usmívá. Buď je schizofrenní, nebo sjetá. Okolo procházející lidé jí ale věnují jen málo pozornosti. Naproti na lavičce se po hodinovém spánku probral asi třicetiletý muž v tmavých montérkách. Pod okem modřina, odřený nos a chybí mu asi tři zuby. Je opilý na mol. Jmenuje se Milan. „Prošel jsem si peklem, kámo,“ koulí podlitýma očima. Fetoval, ale teď prý jen chlastá. Byl na léčení v Dobřanech. To mu ale nepomohlo. U vedlejší fontány sedí asi patnáct lidí. Navzájem si podávají krabice s vínem, které se chladí ve fontánce a cigarety – vajgláče. Ty si všichni balí z nedopalků, které předtím posbírali ze země a z popelníků.

18.19 Z řady teenagerů a třicátníků vyčuhuje proplešlý Pavel v manšestrákách. Je mu už osmačtyřicet. První dávku pervitinu si dal už v roce 1978. Patřil k prvním plzeňským narkomanům. Před deseti lety s perníkem přestal a věnoval se jen alkoholu. I z toho se ale musel léčit. Když se vrátil, několik let pracoval. Pak ho ale okradl kamarád, dostal se do dluhů, a z těch se nemůže vyhrabat. Další v partě je Hans, štíhlý, šlachovitý holohlavý muž v maskáčích a zelené košili. Nezapře, že sloužil v armádě. „V roce 1990 mě ale kvůli drogám vyhodili,“ krčí rameny. Za týden si jde na rok sednout na Bory. „Neplatil jsem alimenty, ale tohle jsem si nezasloužil,“ zlobí se.

Na fontánce sedí i Stáňa. Je jí bezmála čtyřicet, fetuje odjedenácti. Většinou opiáty. Je vyzáblá, má nakrátko ostříhané vlasy, na očích obrovské sluneční brýle. Je upovídaná, asi v rauši. Bydlí ve squatu. Peníze na drogy si vydělává všelijak. „Většinou nějaký drobný krádeže v supermarketech,“ vysvětluje.

19.02 Přichází menší snědý muž. Má jen kalhoty, silně kulhá na jednu nohu, zuby jsou úplně černé. Všichni ho vítají. Říkají mu Osmička. Moc se mu líbí, že my jsme jen Sedmička. Před lety zdědil po tetičce půl milionu. Za týden ho propil a naházel do automatů.

„Je to dobrej kluk. Nezapomněl ani na nás. Rozdával lidem z parku tisícovky,“ vysvětluje národní socialista Hans.

19.17 Z kroužku se odděluje mladá dvojice a jde si sednout o kus dál směrem k hotelu Continental. Na lžičce si kuchtí heroinovou dávku, pak ji sají do stříkačky a vpálí ji do žíly. I teď tudy procházejí desítky lidí. Když dívčino tělo dávku vstřebá, je rázem čiperná jako kybernetická myška. Na kluka má dávka opačný účinek. Leží na lavičce, jedna noha mu visí dolů. Má nepřítomný vytřeštěný pohled.

22.50 Nedaleko naší lavičky spí starší pán. Vedle něj leží batoh a kancelářský kufřík. Po cestičce jde mladá holka. Není jí nejlépe, po chvilce se začne dávit. Zvracet ale nezačne, asi nemá co.

00.30 V Sadech je najednou pusto, jediným nocležníkem je maník v maskáčích z odpolední skupiny. Spí podivně zkroucený na malé fontánce.

2.50 K fontánce u muzea přichází osamělý mladík. „Trochu jsem zapařil, nechce se mi domů a mám chvilku na přemýšlení. Až mě to přejde, pojedu taxánem domů,“ směje se.

4.48 Na trávě nedaleko sochy Spejbla a Hurvínka spí starší, ošuntělý chlapík přikrytý špinavou zelenou dekou. Začíná svítat, on vstává. Má proužkovaný svetr, který mu je asi po prsa. Kontroluje koše, jestli v nich nezůstalo něco na zub. Na jedné lavičce stojí poloprázdná plechovka Prazdroje, hltavě ji do sebe obrátí a jde na náměstí.

5.55 Přichází drobný mužík v zimní bundě a holinkách a sbírá odpadky ze země. Okolo laviček je spousta krabic od vína, petky, plechovky. Mužík všechno hází do igelitového pytle. Z trávy pečlivě vybírá nedopalky.

7.05 Okolo sadů prochází hlídka Policie ČR.

10.26 U fontánky se postupně schází stará parta. Milan s rozbitým nosem, Stáňa, Hans. Za chvíli přijde Osmička. Pavel až někdy odpoledne. Ve Špekparku začíná nový den.