Déšť nevadí, nepřítelem je vítr

Letní kino Na Dobráku má před sebou třetí sezonu. Přípravy ale začínají už v zimě.

Diváky, kteří se rádi podivájí film pod širým nebem, čekají v Brně přes prázdniny skutečné filmové lahůdky. Zajít na ně mohou do letního kina Na Dobráku. „Za lidové vstupné jsme pro ně připravili pestrý program na téměř sedmdesát večerů,“ říká ředitel brněnských městských kin Daniel Zásměta.

Od kdy začínáte plánovat letní filmová představení?

Přípravy začínají někdy v lednu. Spolu s dramaturgyní Hanou Resovou zkoumáme ediční plány distribučních firem a vybíráme, co divákům promítneme. Většinou jde o filmy, za které se nemusíme stydět. Intenzivní přípravy pak začínají v březnu.

Každý den promítáte Na Dobráku jiný film. Není to příliš velké sousto?

Většina letních kin promítá jeden film více dní. My jsme do Brna přinesli jakousi exkluzivitu. Pokryjeme sedmdesát večerů. Jediný větší problém je fakt, že nových filmů není tolik. Proto promítání zpestřujeme lahůdkovými snímky.

Které to budou letos?

Například Upír Nosferatu, němý německý film zakladatele žánru upírského hororu s živým hudebním doprovodem brněnských performerů, skupiny Ty syčáci. Další extra projekcí pak bude první mluvený film s Charlie Chaplinem Diktátor. Koncem srpna se pak lidé mohou podívat na film z bollywoodské produkce Statečné srdce získá nevěstu. To je nejúspěšnější bollywoodský film, dodnes promítaný v bombajských kinech. Vypráví klasický příběh o lásce půvabné Simran a bláznivého Rádže.

Jaké jsou reakce diváků?

Někdy si myslím, že si zbytečně děláme hlavu s programem. Lidi chtějí hlavně jít na letňák. A film mnohé až tak nezajímá. Reakce diváků jsou ovšem kladné.

Návštěvnost ale ovlivňuje i počasí.

Déšť nám nevadí, ale problém nám dělá vítr. Plátno je velké, a když se do něj opře vítr, hrozí nebezpečí. Plachta se stáhne a představení se musí na krátko přerušit. Loni jsem se při stahování plátna také zranil, když jsem rukou narazil do stožáru. Měl jsem modřinu přes celou ruku.

Co pro vás znamená atmosféra letního kina?

Jako malý kluk jsem bydlel nedaleko legendárního letního kina Stadion. Když jsem usínal, doléhaly mi do pokoje salvy smíchu. Pak jsem pochopitelně začal na letňák chodit taky. Byly to zkrátka neopakovatelné zážitky, k nimž jsem se vrátil po letech coby organizátor.