Základ bezpečnosti v objektech tvoří systémy elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), které kromě ochrany objektu a sledování jiných rizik zajišťují funkční protipožární ochranu. Jde o systémy, které v monitorovací ústředně shromažďují informace z většího množství detektorů a dále s nimi podle potřeby pracují. Tyto systémy se neobejdou bez vyspělé elektroniky a také softwaru.
#####Základem je sběr informací
Podstatný prvek, od něhož se vše odvíjí, tvoří detektory: nejmodernější požární hlásiče musí být schopny rozpoznat nebezpečný kouř a tepelné projevy způsobené požárem co nejdříve, spolehlivě varovat osoby v ohrožené zóně a současně upozornit požární jednotku prostřednictvím spolehlivého komunikačního kanálu. V současnosti se používají různé typy hlásičů. Opticko-kouřový detektor slouží k včasnému odhalení vznikajícího požáru na základě průvodních znaků (kouře) a je určen k rozpoznání požárů v počátečním stadiu. Opticko-kouřový hlásič lze také kombinovat s detekcí CO, a zajistit tak ochranu proti nejčastějšímu riziku spojenému s požárem - úniku oxidu uhelnatého. Ionizační kouřové detektory vyhodnocují v měřicí komoře množství CO obsaženého v kouři, na němž závisí vyhlášení poplachu, teplotní hlásiče rozpoznávají otevřené ohně s kouřem nebo bez kouře, detekují okolní teplotu a naměřené hodnoty vyhodnocují podle speciálního algoritmu.
#####Proti falešným poplachům
Pro optimální fungování firem v budovách je ale kromě maximální ochrany před skutečným požárem důležité vyvarovat se poplachů falešných. Ty mohou v citlivých signalizačních systémech vznikat např. kvůli vodní páře nebo elektromagnetickému poli. I tady se uplatní neurální hlásiče, které jsou vybaveny optickými a tepelnými čidly a optoelektronickou měřicí komorou, jež eliminuje rušivé světelné paprsky a přitom spolehlivě odhaluje výskyt kouřových částic. Hlásič tak zajišťuje optimální odezvu na všechny typy požárů a může také rozlišit například neškodnou vodní páru od kouře způsobeného požárem.
#####I srdce systému vyžaduje ochranu
Dokonale funkční detektory jsou ale jen jednou složkou protipožárního systému. O tom, jak s naměřenými daty bude nakládáno, rozhoduje ústředna, která v případě požáru řídí jednotlivé kroky. Jde například o spojení s hasičským sborem, odvádění kouře, automatické uvolnění magnetických kontaktů dveří nebo spuštění hasicích prostředků v ohrožených prostorech.
Zároveň je třeba zvlášť chránit prostory, kde je ústředna umístěna - mělo by jít o samostatný požární úsek se specifickým způsobem hašení. Volí se například systém hašení dusíkem z tlakových láhví založený na snížení koncentrace kyslíku v chráněném prostoru. Po vypuštění dusíku poklesne podíl kyslíku podle povahy požáru na hodnotu mezi 13,8 až 10 % z celkového objemu vzduchu. Jde tak o velmi spolehlivý způsob, jak požár uhasit a současně zabránit jeho opětovnému vzplanutí.
I ty nejlepší požární hlásiče ale mohou být výkonné jen tak, jak jim to dovolí komunikační síť spojující jednotlivé prvky s ústřednou. Síťová technologie proto musí zajistit nejvyšší bezpečnost přenosu a rychlou komunikaci s ústřednou.
