Jejich rodiče nemají zdaleka tolik peněz, aby zaplatili třeba i jednodenní výlet do nejbližšího lyžařského střediska. Přesto dětem v klubovně Srdíčko – Jiloro na Okružní ulici stačí k radosti málo. Ping-pongový stůl, klávesy s mikrofonem a třeba i trochu plastové hmoty pro napodobení keramické dílny. Od letošního ledna má zařízení, spadající pod Městskou charitu, prostory větší.
Čtvrtým rokem funguje v bývalé kancelářské budově slévárny Škoda, kde je zároveň i ubytovna. „Mohli jsme je rozdělit na místnost, kde děláme úkoly a pracujeme na počítači. Ve druhé si hrajeme a zkoušíme třeba break dance,“ říká vedoucí střediska Zuzana Svobodová.
Pro několik desítek dětí z ubytovny znamená klubovna hodně. Zatím hledají svět. Program, který je pro ně zábavný, zmenšuje riziko, že skončí ve zvláštních školách. „Hned jak odpoledne přijdou, děláme nejdřív úkoly,“ líčí další ze čtyř vychovatelů Tereza Galová.
Cítí se tu jako doma
Nejpočetnější skupinou jsou v Jiloro, což je Srdíčko romsky, děti do čtrnácti let. Šestiletý Arpád, kterému nikdo neřekne jinak než Bambas, tvoří do mikrofonu improvizaci beat boxu. Je tu půl roku a první týdny nemluvil. Na klávesy jej doprovází starší Mirek s Pepou. Děti nacvičují i divadlo.
Pracovníci střediska jsou v kontaktu se školou i s rodiči. „Hlavně ti malí se tu cítí jako doma. Starší zase pomáhali při zařizování druhé místnosti,“ těší Zuzanu Svobodovou. Na Srdíčko přispívá Evropský sociální fond, stát i město.
