Přestože jsou mladí a celý život mají před sebou, už teď si zadělávají na problémy. Jak ukázal anonymní průzkum Sedmičky mezi přibližně sto padesáti deváťáky ze základních škol v Hranicích, většina z nich už pila alkohol a vyzkoušela cigarety. Více než polovina má dokonce zkušenosti s marihuanou.
Jak chutná alkohol, už okusilo konkrétně 97% deváťáků. Mnohdy s rodiči při rodinných oslavách nebo na silvestra, většinou však tajně u kamaráda, doma, na lavičce v parku nebo v hospodě. Nejčastěji ochutnali pivo a víno. Za seznam nápojů, které vyzkoušeli, by se ale nemusela stydět ani prvotřídní restaurace. „Nápojový lístek“ hranických deváťáků obsahuje sekty, whisky, rum, likéry, slivovici i míchané drinky. Některým ale alkohol nechutnal.
Na opilé děti ze základních škol ale narazí hraničtí městští strážníci při kontrolách v restauracích jen výjimečně. „Vloni jsme řešili tři případy, kdy se děti do patnácti let opily tak, že skončily v nemocnici,“ zavzpomínal šéf hranické městské policie Miroslav Mann. V jednom případě si kluci koupili ráno láhev alkoholu a opilí šli rovnou do školy. Dva z nich skončili v nemocnici.
„Alkohol je největším problémem, možná ještě horším než drogy. Je to proto, že je to společensky tolerovaná droga a není jako droga vnímán,“ upozornil hranický dětský psycholog Zdeněk Kolařík. Podle něj mají děti hodně zkušeností s alkoholem překvapivě právě z rodiny.
„Znám případy, kdy tatík vezme patnáctiletého synka na „jedno malé“, řekl psycholog. Zdůraznil, že se zapomíná na to, že i když patnáctiletí vypadají dospěle, jejich mozek je ve vývoji a pitím i malých dávek alkoholu se ničí teprve zrající mozkové buňky.
První cigareta
Kdo nezkusil alkohol, má už za sebou první vykouřenou cigaretu. Tu si dalo téměř osmdesát procent deváťáků a necelých šedesát procent si zapálilo i marihuanu. Rodiče ale může uklidnit, že mnozí ji zkusili jen jednou a stačilo jim to. A objevili se i tací, které by zkoušet drogu ani ve snu nenapadlo. „Nezkoušel jsem to a nikdy nebudu,“ uvedl jeden z dotazovaných žáků.
Skoro polovina deváťáků v dotazníku uvedla, že se setkala s ponižováním, zastrašováním a ubližováním vrstevníků. Většinou jako svědci, kteří jen přihlíželi, výjimečně se zastali obětí. „Pokusil jsem se dotyčného bránit. Ale těch útočníků bylo víc, takže to nešlo,“ sdělil chlapec. Jiná dívka šla šikanu ohlásit do ředitelny. „Mého bratra šikanovali ve škole. Snažila jsem se ho psychicky podpořit a přesvědčit ho, že když to někomu řekne, že to bude lepší,“ popsala svou zkušenost další deváťačka.
Oběti šikany přiznaly, že měly strach. Některým pomohli rodiče, některým učitelé a psycholog. V nejhorších případech pak zasahovala i policie. Nikdo z dotazovaných ale neprozradil, že by někoho šikanoval. S případy šikany se přitom dětský psycholog Kolařík setkává poměrně často. „Na každé škole šikana je, ale většinou ji vedení bagatelizuje,“ tvrdí psycholog.
Podle něj se děti nejčastěji bijí, ponižují, zesměšňují nebo pomlouvají. „Existují i případy, kdy se vzájemně okrádají nebo dokonce sexuálně obtěžují,“ popsal psycholog.
Přitom problémy současných teenagerů rozhodně nesouvisí se špatnými vztahy v rodině. Devadesát procent deváťáků má se svými rodiči láskyplný vztah. Oceňují u nich oporu a pochopení. Jen desetina si svých rodičů neváží.
„Mamka je pro mě vzorem uspořádání peněz. Naši se mnou navíc dokážou mít svatou trpělivost. Oba jsou pracovití a umí se na svět podívat i pohledem jiného člověka. Nekouří a nepijí. Doufám, že budu jako oni,“ věří jedna ze školaček.
Čtvrtina dotázaných ve svých rodičích vzor nemá. „Bylo by třeba ptát se proč. Zda jde o adolescentní pózu nebo zda tento postoj má i jiné příčiny. O dítě mohou rodiče špatně pečovat, příliš ho trestat či týrat nebo cítí ze strany rodičů citový chlad,“ myslí si Kolařík.
Podle Martiny Škapové z oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu v Hranicích, jsou děti ke svým rodičům i mnohem hrubší. „Patnáctiletí mají problém s uznáváním autority, rodičů i učitelů. V komunikaci s dospělými jsou často vulgární. Přitom jiný názor lze sdělit i bez hrubých výrazů,“ podotkla Škapová.
Kluci i holky se shodují v představě budoucího partnera. Musí být hodný, milý, věrný, hezký, upřímný, vtipný a sportovně založený. „Měl by mě umět vyslechnout, dokázat si na mě najít čas, být trpělivý, mít svůj názor a nebát se ho prosadit, i když ostatní mají jiný,“ doplnila třeba jedna dívka. Dívky kladou důraz na to, aby jejich partner nekouřil, nepil a uměl vydělat peníze, některé si přejí, aby byl bohatý. Chlapci chtějí, aby vyvolená byla sexy.
Povolání snů
Jestli hraničtí deváťáci překonají nástrahy dospívání, možná z nich bude budoucí elita. Řada z nich má už teď jasno, čím by chtěli být. V jejích představách se objevují i takové profese jako právník, slavná zpěvačka, manažer, spisovatel, podnikatel nebo ředitel firmy. Chtějí zkrátka vydělávat hodně peněz. „Budu studovat na obchodní akademii, chci být finanční poradkyní a vydělávat miliony,“ napsala patnáctiletá dívka do dotazníku. Mají své sny a ty si chtějí splnit. A podle toho si většina zvolila střední školu.
