Divoká jízda kytar a bubnů. To je metal

Metalisté jsou ti, co na konci koncertu rozmlátí kytary. Takovou měli v osmdesátých letech pověst vyznavači super tvrdého rocku.
Ti dnešní to nedělají. Svých kytar si náramně cení. „Nejsme milionáři. Když už, tak fláknu nějakou atrapou,“ přiznává kytarista, zpěvák a frontman liberecké skupiny Nobody Knows, Petr Lesák. Takhle mu říkat ale nikdo nesmí. Pro okolí je prostě Lessy. „Koho zajímají naše jména? Důležitý je, co předvádíme na podiu a co hrajeme,“ tvrdí. Tajemný je i název kapely, který v překladu zní Nikdo neví. Před pěti lety, kdy kapela vznikala, potřebovala podle Lessyho nějaké jméno na plakáty.
„Ptali se nás. A jak se vlastně jmenujete? To nikdo neví, odpověděli jsme. A bylo to,“ vysvětluje Lessy.
Na podiu kapela předvádí show ve stylu kultovních Kissáků. Černé obtažené kalhoty, kožené bundy doplňují, řetězy, cvoky a motivy maltézského kříže a lebek. Mají výrazné tetování, podmalované oči a rozvrkočené dlouhé „mařeny“. Na nohách nosí vysoké okované boty, na krku se houpou kytary všech možných i nemožných tvarů.
„Jejich muzika je typická hutným kytarovým soundem, který vychází z drsného rockenrollu. Lidé si užijou při jejich divokých představeních s pořádnou sprchou energie,“ řekla o kapele Nobody Knows jejich bývalá manažerka Marcela Hrádková. Divoká jízda k metalu patří. A také ohně, kouř nebo palba světel. Součástí vystupení jsou i fukary, skokové i pohybové kreace. To Nobody Knows prodali, když předskakovali Rammstein Tribute Band, revivalové kapele slavných německých rockerů.
„Bylo to v libereckém Domě kultury, kde je velké podium, takže jsme to tam mohli konečně pořádně rozbalit,“ vzpomíná Lessy. V inventáři má sedm kytar, některé jsou hodně drahé, jiné má hlavně kvůli tvaru do lomeného do es, podle loga Kiss. Ta nejdražší je za pětasedmdesát tisíc. „Nic levného. Mám v tom celkem čtvrt milionu. Dávám do kytar všechny prachy, které vydělám,“ konstatuje.
Jeho mladší bratr Jirka, zvaný Tommy Rock podle slavného bubeníka z kapely Mötley Crüe, taky potřebuje pořádně velké podium. „Má největší bubny v Evropě Tama s průměrem osmadvacet palců, to je zhruba půldruhého metru. Stačí jen, když se rozblikají na jevišti, už je to podívaná,“ popisuje Lessy.
Třetí z kapely je baskytarista Stanislav Sidor - Stanly G. Géčko si přidal podle světového basáka z Kiss Gene Simonse. Moc toho nenamluví. Na podiu ale působí impozantně. Hlavně pro své černé kozačky s dvaceticentimetrovou podrážkou s kovovými hroty. „Snažíme se vyčuhovat, být jiní, zapamatovatelní. Hrajeme výhradně vlastní věci, ale texty máme v angličtině, což je možná náš handicap. Lidé si totiž rádi zařvou a to s námi moc nejde,“ říká Lessy. Kapela má za sebou už dvě CD a jedno DVD z vystoupení v pražské hale Retro Music se svými idoly. „Potkali jsme se na koncertě s kapelou Eric Singer Project, kde hráli dva členové Kiss, jeden od Alice Coopera a jeden ze skupiny Mötley Crüe. Tak to byl asi zatím vrchol naší kariéry. Ale ta je, doufáme, na začátku,“ konstatuje Lessy.
Na jaře kapela pokřtí nové CD. V pořadí už třetí. „Vlastně jsme je natočili už před pěti lety jako druhé, ale nevyšlo. Teď to vypadá nadějně,“ poznamenává Lessy.
Metal je pro ně životní styl spojený nejen s muzikou, ale i oblékáním a pohledem na svět. „Na přírodu nás moc neužije, radši jezdíme po štacích a vůbec nejradši máme nadupané sály,“ dodává Lessy.