Divoká Gruzie má velmi složitou historii, neboť se střídavě dostávala a zase vymaňovala z područí silného Ruska. Ale na druhé straně zrodila pro Rusko a pro celý svět jednoho z nejhorších diktátorů historie, který se narodil v malém městečku Gori jako Josif Džugašvili, byť ho zná celý svět pod jeho přezdívkou Stalin.
Země svatého Jiří
Dnes je Gruzie opět samostatná, ale o muže s velkým egem nemá nouzi. Své by o tom mohl vyprávět třeba současný prezident Michail Saakašvili, který si vysoko nad řekou Kurou nechal vystavět luxusní prezidentský palác, jednu z mála moderních staveb jinak chřadnoucího města. Tbilisi, založené už v pátém století, tak zůstává především městem kontrastů, ve kterém vás čekají značně rozporuplné zážitky. Staré historické centrum stále vypadá, jako by se teprve před týdnem probudilo z nekonečného komunistického spánku.
Kdysi výstavní domy ozdobené rozkošnými balkonky a verandami se pozvolna rozpadají, dvory jsou plné harampádí, které se pomalu kupí i na špinavých ulicích. Bohatí Gruzínci se už před časem přesunuli do jiných čtvrtí a ve starém městě žijí chudáci. A pak uděláte pár kroků a z omšelé uličky vstoupíte přímo na nablýskané náměstí Svobody, kde září zlatá socha svatého Jiří, patrona země, po kterém Gruzie (Georgia) údajně získala své jméno. Tak vypadá skok z 19. do 21. století.
Vodka na žal
Na jedné straně se můžete vydat po třídě Rustaveli, plné obchodů s módními značkami, před nimiž parkují drahé automobily (abyste ještě o kousek dál narazili na klasické sovětské paneláky). Anebo zamířit opačným směrem a vstoupit do jednoho z mnoha suterénních lokálů, které jsou už odpoledne plné hlučných mužů – ženy zde tradičně do hospod nechodí. Alkohol je v Tbilisi neuvěřitelně levný a tradičně je lékem na splín, chudobu či neúspěch. A tak se nemůžete divit, že zde moc optimismu nenajdete.
Víra v lepší budoucnost tu možná vládla ještě v polovině devadesátých let, ale teď už se vytratila. Poněkud paradoxně všichni vzpomínají na sovětskou minulost. „Za komunismu se tu nežilo špatně. Lidé měli práci, důchody byly slušné a mohli jsme cestovat, tedy alespoň po Sovětském svazu. Teď cestovat nemůžeme, v zemi je obrovská nezaměstnanost a důchod? Nějakých 120 lari (zhruba 1200 korun), z toho se nedá přežít,“ vypráví Nicholas a objednává si další pivo. Stejně jako mnoho dalších Gruzínců tvrdí, že svoboda není všechno, protože svobody se nikdo nenají.
Most k míru
Každý se snaží, jak se dá. V centru Tbilisi je spousta trhů, na jednom se prodávají květiny, na dalším zelenina a ovoce. Tady vládnou ženy, tmavé horalky oblečené v černých šatech, se zbožím vyloženým na provizorních pultech. Tu nabízejí pár pytlíků sušených ořechů, tu mají vyložené domácí kompoty. A také vyhlášený gruzínský koňak (i když arménský je ještě o chlup lepší) či gruzínské víno, které má hodně dlouhý rodokmen. Právě Gruzie je totiž považována za kolébku vína a vinařství a historici soudí, že se zde víno začalo vyrábět už před dlouhými dvanácti tisíci lety. Ale dnes většina mužů stejně pije vodku, která je levnější a hlavně – na splín zabírá mnohem rychleji.
Zatímco mužům pomáhá v životě hlavně alkohol, ženy spoléhají na pravoslavnou víru. Stačí se chvíli dívat kolem sebe a nestačíte se divit, jak se všechny neustále křižují. Mladé i staré, stačí jenom, aby pohledem zavadily o katedrálu na kopci a hned vzdávají úctu svému Bohu. Ostatně právě katedrála svaté Trojice na druhém břehu řeky Kury, jen kousek od prezidentského paláce, je další z nových pamětihodností města. Byla postavena v roce 2004, je třetí největší pravoslavnou stavbou světa a její zlaté střechy září široko daleko. Uvnitř pak najdete bohatou sbírku zářivých ikon a dalších cenných náboženských předmětů z celé Gruzie.
Cesta zpátky do centra města vede přes největší chloubu Tbilisi, futuristický most, za který by se nemusela stydět Paříž ani Londýn. Stopadesát metrů dlouhý most Míru (nezapomínejme, že Gruzie ještě nedávno vedla válku o své provincie s Ruskem) byl dokončen před dvěma lety a představuje asi nejzářivější klenot ve městě. A to nejen proto, že je osázen šesti tisíci světly a pravidelně předvádí velkolepou světelnou show. Ale stejně jako prezidentský palác má i most Míru své kritiky. Na podobné výstřelky se prý mělo počkat do doby, až nebudou mít lidé hlad.
Tipy a užitečné informace
Co navštívit
Vydejte se do nedalekého Gori, kde se narodil Stalin a kde stojí jeho velkolepé muzeum s desítkami až surrealistických exponátů – třeba lampa s popelníkem a tankem. Za prohlídku muzea zaplatíte zhruba 120 korun a můžete si koupit i řadu suvenýrů – od knihy Stalinových veršů, která stojí 60 korun, až po lahev vína se Stalinovou etiketou za 300 korun. Ostatně i prodavačka je navlečená do jeho známé vojenské uniformy.
Co vyzkoušet
Sirné lázně ve čtvrti Avlabari. Hlavní budova vypadá na první pohled jako mešita, ale v jejích útrobách a také v několika vedlejších lázních najdete spoustu prohříváren, mramorových stolů a bazénků. Ceny začínají zhruba na 30 korunách za osobu. Jídlo v restauracích je v Gruzii zhruba dvakrát levnější než u nás, slušnější ubytování pořídíte zhruba od 500 korun za pokoj a noc.
Jak do Tbilisi?
ČSA při cestě do Tbilisi nabízí nepříliš komfortní noční let, odlétá se před půlnocí a přilétá kolem třetí ráno. Ve čtyři už jste sice v hotelu (ale moc se nevyspíte). A stejně tak je to s odletem. Vstáváte ve tři a ve čtyři už čekáte na letišti. Za zpáteční letenku zaplatíte sedm až osm tisíc korun, což je na současné ceny letenek celkem vysoká částka (ostatně jako u většiny letů ČSA do Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu). Čas od času se dají sehnat levnější letenky s přestupem v Istanbulu.
Autor je publicista
