Do kopce získávám, ve sjezdu ztrácím

Jsem cyklista amatér. Úplný. Nemám ani solidní kolo - na podzim mi ho někdo ukradl.
Pořadatelé prvního letošního podniku Cyklomaraton Tour Okolobudějc s centrem v Hluboké nad Vltavou ale říkají, že trať je vhodná i pro amatéry. Proč to nezkusit? Kolo mi půjčil náš fotograf, helmu dodal zase editor.
Je dvacet minut před nedělním polednem a na úzké cestě se právě vydává na trať okolo pěti stovek závodníků. Ze dvou nabízených variant si volím tu poloviční na šestadvacet kilometrů, která začíná s desetiminutovým zpožděním za tou delší.
Hned při řazení na start jsem zaspal a jsem na chvostu. „Jsi nervózní?“ ptá se zpoza plotu přítelkyně. Přikývnu.
Pojedu můj první cyklistický závod a nechci být poslední. Polní cestu brzy střídá les a prudké klesání. Klouže to, ale zvládám. Suchá silnice o pár set metrů dál mě trochu uklidňuje a za chvíli přichází první táhlé stoupání. V něm se ukazuje moje přednost. S fyzičkou na tom nejsem špatně. Předjíždím asi deset lidí, ale vzápětí zjišťuji slabinu. Ve sjezdech soupeři projeví techniku a já svůj strach to rozjet.
Je to sisyfovská práce. Do kopce pár lidí předjedu, z kopce mě zase dojedou oni. Nicméně po pár kilometrech zjišťuji, že se mi závodit líbí. Až do cíle nemám ponětí, kolikátý jsem, ale chci předjíždět.
Zkouším si jízdu v háku za soupeřem, pokouším se o úniky, trápím se sám na bahnité louce. V hlavě kalkuluji nad tím, jaká strategie bude lepší. Krátké úseky silnic střídají lesní i polní cesty a pěšiny plné kořenů a kamení. Co se nemění, jsou vysilující bahenní lázně. Projíždím místy, kam bych nikdy nezamířil.
V polovině okruhu si beru u občerstvení vodu a kus banánu. Uháním dál. Zhruba dva tři kilometry před cílem přichází moje chvíle v soukromém minizávodě. Na silničním stoupání k Hosínu seberu síly a zaberu. Předjedu skupinku, s níž se nějaký čas vezu. Vidím, že unikám, a za pár minut je konec.
Průjezd cílem si užívám. Přes počáteční nervozitu se mi tenhle mumraj, kde se setkávají amatéři i profíci, líbil.
Dojel jsem na třiadevadesátém místě ze 134 startujících na krátké trati. Na prvního Jaroslava Musila z CT Budvar Tábor jsem ztratil přes třiačtyřicet minut. Na posledního ve své kategorii víc než půlhodinu najel. Ale hlavně jsem dojel, což nebyla samozřejmost. Příští rok na Hluboké nechci chybět. Tentokrát už s vlastním kolem.