Do Pardubic bych se rád jednou vrátil

Od juniorských kategorií se protlouká po zahraničních štacích. Nikdy se mu ale nepodařilo vyhrát žádný velký zápas. Až do svého premiérového mistrovství světa. „Při takovémto typu turnaje musíte mít velké štěstí. Podívejte se na mě. Neměl jsem tam být, do mužstva se mi povedlo dostat na poslední chvíli a skončilo to pohádkou,“ říká hokejový obránce Tomáš Mojžíš.

Jak si více než týden po skončení mistrovství světa užíváte fantastického úspěchu?
Jsem hlavně rád, že už si mohu odpočinout. Nejsem už tak unavený a opravdu si to užívám. Je to báječné.

Věřil jste vůbec, že se do závěrečního výběru dostanete?
Když mi skončila sezona, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Nenapadlo mě, že bych na šampionát mohl jet. Postupem času jsem začal doufat, ale stále jsem si říkal, že je to hodně daleko. Především proto, že jsem byl nováček. Mistrovství začalo a já jsem stále čekal. Pak se ale zranil Filip Novák a dopsali mě na soupisku. Konečně se ke mně přiklonilo štěstí.

Na šampionátu jste naskočil až do třetího zápasu, ale prostoru na ledě jste dostával dost.
Kdybyste se na to zeptal před mistrovstvím světa, tak bych tomu nevěřil. Jsem velmi rád, že se to podařilo. Dostával jsem velkou důvěru od Vládi Růžičky. Čím víc jsem hrál, tím víc jsem si věřil a myslím si, že se moje hra zlepšovala.

Byl jste na ledě i při dramatickém závěru finálového zápasu, kdy jste se bránili v přesilové hře Rusů ve třech proti šesti. Nerozklepaly se vám kolena?
Abych se přiznal, tak v sezoně bych tam šel s tím, že nám ho tam hned dají. Tady to ale bylo finále mistrovství světa a mě vůbec nenapadlo, že bychom to mohli prohrát. Jenom jsem chtěl vyhodit puk a nepřipouštěl jsem si, že by nám měli dát gól.

Erupce radosti po zápase byla krystalicky čistá, jaké to bylo?
Osobně jsem vnímal především strašnou únavu a strašnou úlevu, že je to za mnou. Po zápase jsem vůbec netoužil opít se šampaňským. Jenom jsem seděl v kabině a říkal si, jestli to je pravda nebo ne.

Někteří hráči se po zápase vraceli přímo do Spojených států, vy jste si oslavu na Staroměstském náměstí nechtěl nechat ujít?
Dovolenou jsem měl naplánovanou dlouho dopředu. Přemýšlel jsem, že ji ještě posunu a budu si to víc vychutnávat doma. Ale už to bylo dlouhé a únavné. Po zápase jsme nespali a pak jsme letěli domů. Vůbec jsem netušil, jak to bude na Staroměstském náměstí vypadat. Až cestou z letiště jsem viděl lidi, jak šílí radostí a jsem strašně rád, že jsem tam jel.

Dříve jste úspěchy českých hokejistů mohl sledovat pouze v televizi, jak třeba vzpomínáte na naganský triumf?
To mi bylo šestnáct a byl jsem v prváku na gymnáziu. Ohromně jsem to prožíval, ale srovnávat tato dvě vítězství moc nelze. V Naganu to přece jenom byla olympiáda. Já jsem si to ale teď ohromně užil a nikdy bych si nedokázal představit, že to bude takto vypadat.

Letošní sezonu jste hrál ve švédském týmu Modo, ale skončila vám tam smlouva. Kde budete hrát tu další?
Nevím. Po sezoně jsem nebyl v moc dobré pozici. Úspěch na mistrovství světa mi ale ohromě pomůže. Rozhodně ale s rozhodováním nespěchám. Nechám si to projít hlavou a rozmyslím se, kde by to pro mě bylo nejlepší. Nejenom finančně, ale i hráčsky.

Ve Švédsku se vám líbilo?
Bylo to fantastické. Přirovnal bych ho ke Kanadě, která mi přirostla k srdci. Hrál jsem tam v juniorských kategoriích i v NHL. Pro mě osobně to jsou dvě nejlepší země, kde lze hrát hokej.

Jednu sezonu jste hrál také v Rusku, můžete skončit tam?
Z Ruska mám pár nabídek, určitě nad nimi přemýšlím. Uvidím, jestli budou další.

Často se mluvilo o zájmu Pardubic, plánujete, že se vrátíte někdy domů?
Určitě bych jednou chtěl za Pardubice hrát, ale zatím budu využívat možností být v zahraničí. Někdy bych se ale chtěl vrátit. Hrál jsem tady zatím pouze v mládežnických kategoriích. Nikdy jsem nedostal příležitost zkusit si extraligu.