Slovenští No Name mají v Česku výjimečný úspěch. Možná i proto, že do vystoupení dávají všechno. „Pokaždé jdeme na pódium s pocitem, že to může být náš poslední koncert,“ řekl mimo jiné v rozhovoru pro Sedmičku zpěvák kapely Igor Timko.
Proč budete křtít nové CD v Pardubicích?
Samo to nějak vyplynulo. Jeden pojízdný křest desky ve vlaku, abychom zasáhli celé území našeho působení. A jeden statický v Pardubicích. Dlouho jsme tu nehráli. Navíc organizátor vypadá férově. Snad to není jenom pocit.
Novou desku jste už minulý týden pokřtili ve vlaku. Jak vás to napadlo?
Odstartoval to společný duet se skupinou Chinaski „Ná, ná, náá“. Tak to většinou chodí. Dobré nápady jsou na dosah ruky a záleží jen na vás, jestli si jich všimnete, nebo ne.
Během křtu jste společně s kapelou Chinaski cestujícím i zahráli. Měli jste jízdenku do vlaku EC 120 Košičan zadarmo?
Na první pohled to vypadalo jako jednoduchá akce. Ovšem jak už to bývá, nabrala pořádné obrátky a stála nás nakonec tisíckrát víc, než na kolik by nás přišel lístek.
Proč jste si ke společnému projektu vybrali právě skupinu Chinaski?
My už jsme se spolu něco „předskákali“. Pomohli nám prosadit se v České republice a my jim pomohli u nás na Slovensku. O společném projektu jsme mluvili už dávno. Kapela Chinaski prošla v posledním období nelehkou zkouškou (tragická smrt bubeníka Pavla Grohmana – pozn. redakce), kterou zvládli, a tak jsme mohli dát dohromady společnou píseň.
Jak cestujete na turné?
Jednou jedeme autem, někdy letadlem nebo vlakem. Po dvanácti letech strávených na těch samých cestách to považujeme za logické. Navíc ve vlaku nebo letadle neplatíme za šoféra. A je to pohoda.
Vydáváte desku svých největších hitů. Které svoje písně považujete za nejzdařilejší bez ohledu na to, jak se chytily u posluchačů?
Určitě je to píseň Cesta, Čím to je, Hľadám, Ty a tvoja sestra, Žily, Uspávanka. Je jich hodně.
Máte možnost dobře srovnat jak slovenské, tak české publikum. Je vidět, že to jsou dva rozdílné národy?
Určitě, Češky mají větší prsa.
Cítíte se v České republice jako v cizině? Narodil jsem se v dobách, kdy hlavním městem naší země byla Praha. Takže se cítím doma všude tam, kde nám rozumí. A že nám u vás rozumí, na to vsadím všechny prachy.
Čím si vysvětlujete svůj úspěch u českého publika?
Opravdu nevím. Mnohým slovenským kapelám se to nepodařilo, ale nám ano. Neřeším, jak se to stalo. To jsou věci mezi nebem a zemí. Pro nás je důležitá současnost. Velmi intenzivně si uvědomujeme, jakou jsme od českého publika dostali šanci. Přesto pokaždé jdeme na pódium s pocitem, že to může být náš poslední koncert. Tedy, že jde o život.
Překvapilo vás, že vám byl vloni udělen Český slavík pro slovenské interprety? Určitě. Bylo to velmi příjemné. I když se šuškalo kdeco, byli jsme rádi, že jsme tu cenu dostali právě my.
Společně vystupujete už dvanáct let, nelezete si někdy trochu na nervy? Ale ano. Dá se tomu předejít, jen stačí vědět jak!
Kde se vám nejlépe hraje?
Atmosféra je v každém městě, v každém sále úplně jiná. V malých sálech si můžete dovolit více komunikovat konkrétně. Ve velkých sálech se bavíte s „národem“.
