Dojala mě evropská solidarita, říká japonský profesor ze Zlína

Máte osobní zkušenost se zemětřesením? Ano, mám. V Japonsku je to bohužel běžný jev. Silné zemětřesení se dostaví průměrně jednou za dva měsíce. Celý dům se při něm může klidně propadnout o několik centimetrů. Ta slabší ani nepočítáme. Protože však bydlím asi sto kilometrů od pobřeží, s vlnami tsunami nemám žádné osobní zkušenosti. Asi nejhorší zážitek mám z dětství, když jsem byl na zahrádce a viděl jsem, jak se pohybují okolní pohoří.

Sledujete situaci v Japonsku? Co si o ní myslíte? Samozřejmě, ale mé informace jsou jen ze sdělovacích prostředků – internet, japonské noviny a televize. Nemohou to tedy být úplně přesné informace. Silnější zemětřesení než bylo to poslední, si nepamatuji. Naštěstí jsem ho prožil jen vzdáleně z České republiky.
Jsem překvapený, že větší škody napáchaly vlny tsunami než samotné zemětřesení, protože proti tsunami máme vybudovanou ochranu. Ale málokdo počítal s tak silnými otřesy. Protože naši zemi každoročně sužuje nejen zemětřesení, ale i tajfuny nebo přívaly sněhu, děláme mnoho ochranných opatření. Bohužel, v tomto případě to nestačilo. Je mi moc líto lidí, kteří se stali oběťmi tohoto zemětřesení.

Znáte místa, která zasáhlo tsunami nebo lidi, kteří tam žili? Jistě, protože jsou vzdálená jen asi tři sta kilometrů od mého bydliště. Jedná se o místo, kde je několik větších měst, ale hlavně spousta menších. Je to poměrně chudá oblast, zdejší lidé se živí převážně rybolovem. Proto si myslím, že bychom měli pomoci jak jen to bude v našich silách. Osobně tam ale neznám nikoho. Moje rodina bydlí v okolí Tokia a Osaky.
Jste v kontaktu se svou rodinou? Jak prožívají vaši blízcí současné těžké časy? Jsme v kontaktu, ale pouze přes emailovou korespondenci. Podle všeho byla moje rodina uchráněna větších škod, ale asi budu muset podrobněji zkontrolovat stav našeho domu, až se vrátím zpět. Do běžného života nám ale neštěstí přece jen zasáhlo. Asi největší nebezpečí hrozí z jaderné elektrárny ve Fukušimě. Možné zvýšení radiace představuje velkou hrozbu. Dalším problémem jsou stále se opakující otřesy, i když už menší intenzity. Také ubývají zásoby jídla, pití, není dost elektrické energie a pohonných hmot, a to dokonce i v mém městě. Pevně věřím, že se současná situace co nejdříve stabilizuje a vrátí se do stavu před neštěstím.

Neuvažoval jste v posledních dnech o návratu do Japonska? Do Japonska se vracím až začátkem příštího měsíce, ale to jsem měl dopředu naplánované. Ovšem kdyby neštěstí výrazněji zasáhlo moji rodinu, s návratem bych neotálel.

Mluvíte o situaci v Japonsku se svými zlínskými studenty a spolupracovníky? Ano, mnoho mých kolegů se zajímalo o mou rodinu a situaci v Japonsku obecně. Bavili jsme se o tom, ale jak už jsem zmínil, bohužel nemám v současnosti více informací než lidé z televize či tisku.

Chtějí zdejší lidé nějak pomoci Japoncům? Hodně na mě zapůsobila laskavost lidí v Evropě, ale vlastně po celém světě. Dojalo mě uctění památky obětí minutou ticha před zápasy fotbalové Ligy mistrů. Kvůli vzdálenosti Evropy a Japonska si myslím, že je obtížná přímá materiální pomoc. Pro naši zemi bude dostačující psychická podpora v těchto těžkých chvílích.

Japonci jsou známí jako velmi houževnatý národ. Myslíte, že díky své pracovitosti rychle odstraní napáchané škody a vrátí se brzy k normálnímu životu , nebo to bude trvat dlouhá léta? Nevím, jestli jsme silný národ. Ale myslím si, že jsme silní v boji proti přírodním katastrofám. Investujeme hodně sil do přípravy ochranných systémů. Jak se však ukázalo v tomto případě, bylo to nedostatečné. Po této katastrofě se ochranné systémy asi ještě vylepší, ale nemyslím si, že budou někdy stoprocentní. Síla přírodních sil převyšuje naši fantazii. Doufám, že se škody způsobené zemětřesením podaří odstranit tak rychle, jak jen to bude možné. K tomu však bude nezbytná stabilní ekonomická situace v Japonsku