Olga Sommerová natočila celovečerní dokument o operní zpěvačce Soně Červené, který patří k nejlepším v poslední době.
Životem operní zpěvačky Soni Červené, která se proslavila v zahraničí, zatímco v Československu se ji snažili komunisté vymazat z historie, se režisérka Olga Sommerová v minulosti zabývala již dvakrát. Natočila o ní jeden z dílů Třinácté komnaty a byla i jednou ze tří hrdinek dvanáct let starého hodinového dokumentárního filmu Moje dvacáté století.
Do třetice se Sommerová rozhodla zpracovat osudy nyní jednadevadesátileté a stále vitální pěvkyně co nejdůkladněji, tedy do podoby celovečerního dokumentu nazvaného lakonicky Červená.
Není divu. Osud dcery Jiřího Červeného – zakladatele slavného prvorepublikového kabaretu Červená sedma – by vydal na několik filmů, neboť jej zásadně až tragicky ovlivnily i dějinné události dvacátého století.
Sommerové dokument tak není pouhým tradičním portrétem filmované osobnosti a její profesní kariéry. Je i stručnou kronikou éry nacistické, kterou rodiče Červené strávili v koncentračním táboře, i komunistické, kdy její matku hned ke konci roku 1948 zavřeli do vězení, v němž zemřela po pouhých třech dnech na předávkování léky.
Podívejte se na trailer k dokumentu
Stejně zásadně pak zasáhly dějiny v roce 1962, kdy po stavbě berlínské zdi na poslední chvíli uprchla z východního Berlína, kde měla tehdy angažmá v opeře Unter den Linden, do západní části hlavního města a musela začít znovu.
Teprve ve světle tehdejších událostí – velmi trefně doplněných archivními záběry z příjezdu Hitlera do Prahy, projevu Gottwalda před únorovým pučem či ze stavby berlínské zdi – postupně vyplouvá na povrch nakonec úspěšná snaha mladé talentované dívky proniknout na divadelní a posléze operní jeviště.
V dalších desetiletích se pak Červená proslavila na prknech řady prestižních operních domů v Salcburku, San Francisku, Vídni, Miláně, Paříži či ve Frankfurtu nad Mohanem. Během života absolvovala čtyři tisíce představení na pěti kontinentech a spolupracovala s největšími esy operní scény i Tomem Waitsem a Lou Reedem.
To vše díky Sommerové hlavní hrdinka popisuje věcně a skromně a až na dvě malé výjimky bez patosu, ačkoliv životní zkušenosti jako úmrtí matky či loučení s otcem těsně před její emigrací musely být velmi tvrdé.
V dokumentu Červená by jeden marně hledal zbytečné či nesrozumitelné pasáže. To jej řadí mezi nejlepší portréty posledních let – na rozdíl od promarněných pokusů jiných autorů poznamenaných prapodivnou abstrakcí jako ve filmech o Vladimíru Mišíkovi či Zuzaně Michnové.
Červená
(dokument, ČR, 83 minut)
Režie: Olga Sommerová
Hodnocení: 90 %
