Zima na Vysočině se zdála letos dlouho mírná jako beránek. Žádný sníh, žádný mráz. Znovu se ale ukázalo, že předčasná radost se nevyplácí.
V mrazivém větru postávala před bítovčickou hospodou na zastávce autobusu skupina deseti lidí. Vichr před sebou valil bílá oblaka sněhu plného ledových jehliček, přes která chvílemi nebylo vidět ani tady v údolí.
Řidiči tomu říkají bílá tma a v minulém týdnu si jí užili na Vysočině do sytosti.
„Na kopcích to musí foukat fest, silnice bude zavátá. Ten dneska nepřijede,“ řekne jeden z místních mužů. „Jo, uděláme si dovolenou,“ řekne druhý. Je čtvrtek, deset hodin dopoledne a nikomu není moc do řeči.
Pak už je půl jedenácté, jedenáct. Chvíli svítí slunce a bílé vločky na zasněžených lidech na zastávce tají, chvíli nato je zase vánice.
Na okenních parapetech přibývají po dvaceti minutách vrstvy sněhu jak bílé letokruhy. Autobus od Velkého Meziříčí nepřijíždí. Silnice je a po většinu dne bude nahoře na pláních prakticky neprůjezdná.
Pokud se občas podařilo projet osobnímu autu, kamiony a autobusy byly ve čtvrtek skoro bez šancí. Většinou je musely ze sněhových záplav během dne vytáhnout traktory.
Někdo ještě v údolí v Bítovčicích zvažuje, jestli pojedou alespoň vlaky, a pokud pojedou, má-li cenu vážit cestu na vlakovou zastávku. Strávit v mrazivé vánici další hodinu, pokud bude mít vlak zpoždění, není lákavá představa.
„Po hodině jsem čekání vzdal, šel domů a zavolal jsem manželce, aby se pro mne ještě zkusila otočit s autem. Do práce jsem se nějak dostat musel,“ říká Vladislav Bláha z Bítovčic, který pracuje v Jihlavě.
Tam je cesta sice prakticky po rovině, problémy ale nastávají, když vůz vyjede na pláň vystavenou větru. Bláha měl ještě štěstí. Stovky, možná tisíce lidí na Vysočině minulý týden od středy do pátku do práce nedojely, školy s převahou dojíždějících dětí zůstaly poloprázdné.
Za nocleh třináct set
Pokud šťastlivci dojeli, mohli za další výhru v ruletě s přírodou považovat, pokud se jim podařilo ve zdraví vrátit se domů dřív, než třeba v deset večer. A to po tříhodinovém stresu ve stojících nebo jen pomalu se sunoucích kolonách osvětlovaných oranžovými majáky pluhů a traktorů s radlicemi.
Skoro každý rok Vysočina přichystá několik takových dnů. Jenže přicházejí většinou v listopadu či v prosinci. Letos si zima se svým prvním pevným objetím počkala do poloviny února. Ale stálo to za to. O překvapení není nouze. „Tak trochu s potížemi v zimě počítáme, ale stejně jsem byla zaskočená,“ říká Lenka Köllnerová. Dojíždí za prací do Jihlavy z třicet kilometrů vzdálené Želetavy.
Před týdnem ve středu a ve čtvrtek však Köllnerovou na cestě zaskočily nečekané komplikace.
Do Jihlavy jezdí ze Želetavy autobusem „pražákem“, který vyjíždí ze Želetavy ve všední dny po šesté. „Zajímavé bylo, že ačkoli běžně bývá nasněženo z levé strany silnice, když jedeme na Jihlavu, tentokrát to bylo obráceně a v protisměru jsme nepotkávali žádná auta,“ všimla si žena. Během dne začalo ve středu sněžit. Köllnerová chtěla jako obvykle odjet z Jihlavy domů večer ve tři čtvrtě na sedm, jenže toho dne už neodjela z Jihlavy vůbec. Autobusy od Znojma do Jihlavy vůbec nedojely, silnice mezi Jihlavou a Znojmem byla na Vysočině nesjízdná a uzavřená.
Köllnerová tedy po dávce čekání na autobusovém nádraží začala v Jihlavě přes známé shánět nocleh. „Jenže mí jihlavští známí byli zrovna bohužel na horách, takže jsme šla na hotel. Tam ale chtěli za nocleh třináct set korun. To se mi zdálo hodně, tak jsme nakonec vzala turistické ubytování za polovinu. Teplo, pohoda, ráno snídaně a rovnou zase do práce,“ líčí Köllnerová.
Protože ve čtvrtek ale nechtěla riskovat další noc v hotelu, uvolnila se z práce dřív a využila pomoci známých. „Jeli oklikami přes Pavlov a další vesnice, silnice na Znojmo byla pořád zavřená,“ říká žena.
Čtyři sta kamionů uvízlo
Na silnicích hlídkovali policisté, větší vozy obraceli zpět, projet nechali jen osobní auta s cílem přímo na trase.
U Dlouhé Brtnice míjeli havárii. Byla jednou z mnoha: v úseku mezi Stonařovem a Želetavou až k Moravským Budějovicím uvízlo během dvou dnů čtyři sta kamionů!
Köllnerová ve čtvrtek domů do Želetavy dojela. V pátek do práce také dorazila, i když měl autobus na kritické trase Želetava - Jihlava zpoždění. Jenže seriál zimních trablí nekončí jasným happy endem, jen dočasným vítězstvím. „Jak dorazím domů dneska, to zase nevím,“ říkala v pátek odpoledne Köllnerová, když poslouchala v rádiu hlášení, že silničáři uzavřeli pro nesjízdnost silnici mezi Brtnicí a Stonařovem. „Jsou to vlastně běžné problémy, každý rok vím o dvou třech známých, kteří se kvůli kalamitě do práce ze Želetavy nedostanou vůbec. Ale stejně na to člověk nikdy není úplně připraven,“ míní žena.
Odříznutou osadou byla v minulém týdnu na pár dní nejen chalupářská víska Petrovice u Puklic, ale například také podstatně větší dědina Jestřebí na silnici mezi Brtnicí a Kněžicemi.
Do školy na běžkách
I v Jestřebí už je kalamita nevítaným každoročním folklorem. Obec je většinou naštěstí dostupná od Kněžic a Stonařova. Silnici od Brtnice se daří na větru vystavených holých kopcích během sněhových vánic udržovat sjízdnou jen obtížně.
Před čtyřmi roky zůstalo Jestřebí odříznuté od okolí z obou stran čtyři dny. „Tenkrát jsme tam vezli zásobování na traktorech. Kdyby bylo nejhůř, máme sněžnou rolbu, tou bychom se tam dostali,“ řekl brtnický starosta Stanislav Jirků.
Podobně jako Jestřebí jsou na tom i blízké Kněžice. Tam je v zimě cestování autobusem velkou sázkou do loterie - testem odvahy řidičů je úzká silnička s prudkými zatáčkami a stoupáním. Kněžice mají navíc smůlu, že je obklopují strmé kopce ze všech stran. Kdo chce odtud během sněhové kalamity odjet, musí spoléhat na vlastní auto.
Do kněžické školy se ve středu jedna z učitelek nedostala vůbec - dojíždí totiž z Trnavy u Třebíče. Druhá učitelka ranním autobusem z pět kilometrů vzdálené Brtnice ještě přijela, její kolegyně ze stejného směru o dvě hodiny později už musela přijet na běžkách. „Je sportovkyně, takže jí to nedělá až takový problém. My ostatní jsme naštěstí místní,“ řekla ředitelka kněžické školy Jana Kružíková.
Větrem hnaný sníh z okolních polí dokáže zamaskovat silnici mezi Brtnicí a Kněžicemi někdy tak důkladně, že je z ní vidět jen alej stromů. „Každoročně bývá tak pět kritických dnů, kdy nemá cenu čekat na autobus, protože nepřijede,“ říká Kružíková.
Na zdejší základní škole mívají v takových dnech tradiční návštěvu. Do školní budovy se přichází zahřát její bývalí žáci, kteří na zastávce na autobus předtím marně čekali. „Popovídáme si, jak se jim daří na střední škole, nebo kam zrovna chodí, někdy si mohou i sednout do třídy do hodiny. Příroda si nedá poručit a někdy nad člověkem vítězí,“ míní Kružíková.
Ve středu dálnici na Vysočině uzavřela hromadná havárie asi padesáti aut, nejvážnější byl u Větrného Jeníkova střet autobusu Student Agency, který narazil do vyprošťovacího jeřábu. Zraněno bylo pět lidí. Po této havárii řetězově následovaly v úseku desítky dalších.
Ve čtvrtek v poledne už krajský úřad vyhlásil kalamitní stav na celé Vysočině, hejtman ho odvolal v pátek v poledne. Ještě odpoledne ale byla neprůjezdná železnice v úseku Nové Město na Moravě - Bystřice nad Pernštejnem.
Obratem začalo tání
Mohutný červený sněžný tank, který na pomoc při krizovém stavu půjčili na Vysočinu hasiči z Hlučína, se tak mohl vrátit z parkoviště v jihlavských kasárnách zpátky na severní Moravu. „Zdá se, že už ho snad nebude třeba, ale přes víkend si ho tady ještě raději necháme,“ řekla mluvčí krajských hasičů Petra Musilová. V pátek se však rozběhlo éterem varování meteorologů: pozor na záplavy z prudkých oblev. Počasí nakonec vždycky umí překvapit.
KALAMITA V ČÍSLECH
• 23 hodin trval v minulém týdnu hejtmanem vyhlášený stav kalamity v celém kraji Vysočina.
• 400 kamionů a nákladních aut uvízlo ve sněhové vánici na silnici mezi Jihlavou a Moravskými • Budějovicemi.
• 50 aut havarovalo při řetězové havárii na dálnici D1 u Větrného Jeníkova, zraněno bylo pět lidí.
• 40 silnic v kraji bylo během tří dnů sněhových vánic v minulém týdnu dočasně uzavřeno.
