Když byl Radek Malý ještě dítě, častokrát ležel v knihách. Dnes naopak spousta dětí listuje jeho knížkami. Mnohokrát jsou vůbec těmi prvními, které čtou. Olomoucký básník, překladatel a bohemista Malý píše knížky pro děti a spoluvytváří i slabikáře a učebnice. Je další osobností, kterou Sedmička představuje v seriálu o lidech narozených v roce 1977.
Malý vyrůstal na olomouckém sídlišti Povel, chodil na základní školu Heyrovského a pak na hejčínské gymnázium. „Od druhé třídy jsem se učil němčinu, to bylo rozhodnutí mé maminky. S dědečkem, který ještě německy uměl, jsme v neděli před obědem konverzovali a četli si,“ vzpomíná absolvent olomoucké katedry germanistiky a bohemistiky.
Knížkami se obklopoval od dětství a podle rodičů četl podezřele dlouho také pohádky. K dětské literatuře se později oklikou vrátil. „Syn mě nedávno upozornil, že pohádky jsou jen pro děti. Ale vysvětlil jsem mu, že jako vědec je zkoumám a můžu tedy číst i v dospělosti. Mám asi úchylku, protože přečtu všechno, co mi přijde pod ruce,“ směje se Malý. Mezi své nejoblíbenější knížky z dětství řadí Muminky od spisovatelky Tove Janssonové, příběhy Neználka nebo Erbenovy pohádky.
Psaní, to je dřina
Na rozdíl od některých jiných spisovatelů nezačal psát knížky pro děti kvůli svým potomkům. Tehdy ještě rodinu neměl. Při studiích pracoval jako redaktor v nakladatelství, kde sestavoval čítanky pro základní školu. A šéfredaktorka ho vyzvala, aby zkusil napsat básničku nebo říkadlo pro děti. Mnoho lidí si podle něj nesprávně myslí, že napsat příběh pro děti je jednoduché. „Z velké části je to dřina, ale i dobrodružství. Děti nezajímá, kdo je autorem knížky, jsou velmi kritičtí,“ vysvětluje Malý.
Při psaní hodně čerpá z vlastních vzpomínek často spojených s rodnou Olomoucí. Třeba na procházky s babičkou a sbírání kaštanů v parcích. V jeho básních se objevuje i školní prostředí. „Ale nedávno jsem použil v textu slovo zmizík a přemýšlel jsem, jestli ho děti ještě vůbec znají,“ říká spisovatel.
S Malého knížkami se žáci setkávají také ve školních lavicích. Spolu s Hanou Mikulenkovou jsou autory učebnic českého jazyka a literatury, prvouky nebo Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Při psaní učebnic se musí řídit přísnými nařízeními. Například role ženy je ve slabikářích jiná než dříve. Maminka už nemele maso a není to žena v domácnosti. Tvůrci si také musí dávat pozor, aby nepodporovali předsudky o národnostních menšinách.
„Přesto jsme chtěli, aby ve Slabikáři zůstal prostor na čtení a fantazii. I když není jednoduché napsat smysluplný verš jen z několika písmenek. Problém je také v tom, že děti už často nerozumějí psanému textu,“ připomíná Malý.
Nechce ani podceňovat inteligenci prvňáků primitivními říkankami. Jeho nápaditý i vtipný Slabikář proto mnozí oceňují. „Malý se vyhýbá tradičně omílaným frázím ze slabikářů a slova zasazuje do situací, ve kterých získávají nový význam. Básně nejsou obsahově chudé,“ tvrdí recenzent Luděk Janda.
Milovaná Olomouc
Kromě tvorby pro děti Malý překládá díla německy píšících autorů, například Georga Trakla. Vydal také básnické sbírky, za které získal cenu Jiřího Ortena a Magnesii Literu. Básně začal psát poměrně pozdě až na vysoké škole, když se přihlásil do literární soutěže Univerzity Palackého.
Malý je také velký olomoucký patriot. „Jak je pro mě Olomouc důležitá jsem si uvědomil před deseti lety, kdy jsem odjel studovat do Německa. Mezi má oblíbená místa patří například Kyselovský kopec ve Slavoníně, Svatý Kopeček, Posluchov a Michalský výpad,“ říká vysokoškolský učitel, který nyní chystá další knížku veršů pro děti s názvem Listonoš vítr inspirovanou olomouckými parky.
Kvůli práci na Univerzitě Palackého, kde působí jako učitel, a rodině už nemá na psaní tolik času jako dřív, přesto kývl na nabídku bratrů Formanových převeršovat libreto pro dětskou operu s pracovním názvem Ukradená mytologie. Premiéra má být v pražském Národním divadle v roce 2011.
