Když ho potkáte na ulici, napadne vás nejspíš, z které „základky“ tenhle mladík je. S brýlemi vypadá v civilu
opravdu nevinně. Jenže šestnáctiletý a jen 163 centimetrů vysoký David Pulkrábek se na tatami mění v nelítostného judistu, který soupeře přehazuje přes hlavu. Svůj poslední triumf sedminásobný český šampion jen tak nepřekoná. V Singapuru vyhrál premiérové olympijské hry mládeže.
„Protože jsem loni nebyl na mistrovství světa do sedmého místa, měl jsem pětiprocentní šanci se do Singapuru dostat, i tak jsem tomu věřil. Bum a najednou medaile,“ říká zlatý český olympionik.
Co bylo v Singapuru nejtěžší?
Před závody jsem byl dva dny hodně ve stresu, věřil jsem v dobrý los, že bych mohl na začátek chytit někoho lehkého. Musel jsem bojovat jeden zápas navíc s talentovaným Italem. Ale to nic nebylo proti
finále. To trvalo déle než časový limit, šli jsme do nastavení Golden Score, kde rozhoduje sebemenší chybička. Soupeř byl potrestán za pasivitu, tím jsem vyhrál.
Kolik těch kroků ke zlatu bylo celkem?
Čtyři zápasy. S Italem Basilem trval zápas jen čtyři vteřiny, s Ukrajincem Atanovem, který byl třetí na mistrovství světa, déle, ale hodil jsem ho. Pak jsem narazil na Španěla Rivadullu, je vysoký, nešel hodit,
dal jsem ho na waza-ari, i když ne na plný počet bodů, musel jsem s ním vydržet až do konce zápasu, ale zranil jsem si koleno. Doktoři mi to ledovali, tak jsem mohl nastoupit do finále, i když jsem sotva chodil. Ale
adrenalin a rachot z bubnů při zahájení mi pomohly, vůbec jsem na to nemyslel a vydržel až do konce.
A jak jste si věřil ve finále na Uzbeka Muminchujaeva?
Byl hodně silný, kluci z východních států jsou vždycky dobře připravení. Ale vypadal už dost unaveně a bez kyslíku, snažil jsem se do něj šlapat a pohlídat si chyby. Vyhrál jsem díky tomu, že jsem ho utahal.
Jak jste pak zlatou medaili oslavil?
Myslel jsem, že půjdeme slavit, ale byl jsem tak unavený, že jsem šel hned spát. Zato trenér ( Jaroslav Švec) to za mě zvládl dobře. Navíc mě bolelo koleno, ani jsem nemohl pořádně ležet, měl jsem i horečky.
A jak jste si pak užíval roli hvězdy české výpravy? Zlatou medaili už vyhrál jen český tenista Jiří Veselý,
který ve čtyřhře nastoupil s jedním Britem.
Užívali si všichni, kdo měli medaile. Chodili jsme se bavit, ale jinak jsem si to právě kvůli zraněnému kolenu neužil.
Jak to vypadá s vaším zraněním aktuálně? Stihnete v říjnu světový šampionát?
Vyšetření v Praze dopadlo dobře. Mám natažený křížový vaz, mám ho pomalu zatěžovat, mistrovství světa bych měl stihnout.
Nominace na hry vás zastihla na poslední chvíli. Jak dlouho jste na Singapur trénoval?
O startu jsem se dozvěděl jen měsíc dopředu. Ale stejně jsem se připravoval na Evropu, přes prázdniny obvykle vůbec nebývám doma. Trénovali jsme v Koreji, to mi dalo strašně moc. Byl tam i stejný vzduch jako v Singapuru, dřeli jsme hodně tvrdě na univerzitě s olympijským vítězem, všechno jsem se snažil zúročit. Ukrajince i Španěla jsem porazil chvatem, který jsem se právě tam naučil a dřív jsem ho
moc nedělal. Je to chvat olympijského vítěze Min Ho Choie, říkáme tomu choikovka, tak jsem to okoukal.
Když jste teď vyhrál v takové konkurenci, počítáte s tím, že už o vás všichni budou vědět a říkat si: Pozor na Pulkrábka, je zatraceně dobrý?
Zatím mi to nedochází, jen dostávám spoustu gratulací. Nechci usnout na vavřínech. Musím bojovat dál. Ale soupeři už o mně ví, pereme se se stejnými kluky na závodech už několik let, jen třeba ten Uzbek
byl pro mě úplně nový, s tím jsem se utkal vůbec poprvé.
Judo je původem japonský sport, v čem jsou Asiaté v tomto sportu výjimeční?
Jsou na sebe hodně tvrdí, proto jsou tak dobří. Začíná to už rozcvičkami. Když jsme trénovali na korejské univerzitě, která je vybudovaná v šaolinském chrámu ve skalách, dělali jsme si po příjezdu srandu, že
budeme běhat po okolních vrcholcích. A oni nás tam ráno opravdu vyhnali. Když jsme běhali, dokonce jsem zvracel. Když jsme seběhli dolů, dělali jsme kliky. Myslel jsem, že dvacet, ale trenér ukazoval, že
dvě stě, hlavou z kopce. Furt ze mě lilo. Mysleli jsme si, jak jsme dobří, a oni nám ukázali, jaké jsme nuly. Snažil jsem se vydržet až do konce, i když to bylo občas nad moje síly. Ale rád bych se tam podíval znovu,
těch deset dní mi dalo strašně moc, víc než půl roku trénování tady.
Jaká panovala na mládežnických hrách atmosféra?
Měli jsme i kulturní a vzdělávací program. Ve vesnici byly stánky, kde se představovaly jednotlivé kontinenty. Dělali jsme soutěže, učili jsme se jiné tradice, stavěli jsme vory. Bylo to udělané tak, abychom se rozvíjeli celkově.
Na dálku vám fandili rodiče. Jak vás po návratu přivítali doma?
Jel jsem hned do Brna na svatbu, kde byli i naši, tam jsem měl příjemné přivítání. Doma jsem pak pořád něco vyřizoval, ven jsem nechodil, když bylo škaredě, dával jsem rozhovory, jen jsme vyrazili do
čínské restaurace.
Takže jste stylově zakončil asijské turné?
To jo, ale na svatbě jsem si dal po dlouhé době svíčkovou, jinak jsem pořád jedl jen rýži.
Startujete v kategorii do 55 kilogramů. Kolik vážíte aktuálně?
Po závodech tak kolem 59 kilogramů. Většinou na závody hubnu tak tři kila. V Singapuru to šlo dobře, protože tam bylo vlhko a horko a pořád jsem se potil. Druhý den se najím, napiju a mám to zpátky. Příští rok už budu závodit za šedesátky, jsem rád, že jsem ještě tenhle rok vydržel v nižší kategorii.
To musí být nějakého odříkání, když hubnete pořád dokola. Jaký na to máte recept?
S váhou vždycky bojuji ještě týden před závody, než se ji podaří upravit. Chodím do sauny, běhat, udržuji svůj režim, mám i speciální oblek na pocení.
Svůj pokoj už máte vyzdobený tolika medailemi, že je snad ani nemůžete spočítat. Teď si tam přidáte zlatou olympijskou. Jaké máte další cíle?
V říjnu bude mistrovství světa v Maroku, chtěl bych si nadělit medaili k sedmnáctinám. Ale přestoupil jsem od dorostenců k juniorům, jsou tam kluci i o tři roky starší a zkušenější, bude to těžší. Snad budu moci dál sbírat cenné kovy na velkých soutěžích. Londýnské hry určitě nestihnu, ale můj velký cíl je startovat
na olympiádě v Rio de Janeiru 2016.
KDO JE DAVID PULKRÁBEK
• Vyrůstal ve Žďáře, teď s rodiči bydlí v Březí nad Oslavou.
• Na konci října oslaví sedmnácté narozeniny.
• Závodí za juniory v kategorii do 55 kg, příští rok jej čeká přestup do „šedesátek“, už teď musí na každý závod hubnout 3–4 kilogramy.
• V Plzni studuje sportovní gymnázium a trénuje v tamním Judoclubu i dál závodí za TJ Sokol Žďár nad Sázavou.
• S judem začal v šesti letech hlavně kvůli tomu, aby se uměl prát a ubránil se větším klukům.
• Svoje první vítězství vybojoval na turnaji O pohár starosty města.
• Od té doby vybojoval sedm českých titulů od žáků až po juniory.
• Jeho dědeček Jan Pulkrábek závodně boxoval.
• Vyhrál anketu Sportovec kraje Vysočina 2009 v kategorii do 15 let.
• Jeho vzorem je trojnásobný olympijský vítěz Tadahiro Nomura.
• Největší úspěch získal v Singapuru na olympijských hrách mládeže, kde v srpnu soutěžilo zhruba 3 600
sportovců z 205 zemí ve věku 14 až 18 let.
