Jedna nudná konference v roce 1961 změnila způsob, jak dnes ovládáme počítače. „Seděl jsem tehdy na nějaké konferenci o počítačové grafice. Asi jsem se nudil. Říkal jsem si, že bude důležité, jak na něco na obrazovce ukázat. A pak mě najednou napadlo, proč nepoužít dvě kolečka pohybující se ve dvou směrech. Počítač si podle jejich pohybu spočítá, jak moc se zařízení hnulo nahoru a do strany,“ vzpomínal po letech Doug Engelbart. Tak se zrodila počítačová myš. Její otec minulý čtvrtek v 88 letech zemřel.
O sedm let později Engelbart myš ukázal veřejnosti. Na slavné přednášce, které se začalo říkat „Matka všech přednášek“ ovšem předvedl řadu myšlenek, které se v počítačovém průmyslu objevily o desetiletí později. „Manželka mi řekla, abych se cestou domů stavil na nákup,“ žertoval Engelbart a ukazoval, jak se dá text nákupního seznamu v počítači upravovat, řadit a třídit. O pár minut později začal myší klikat na části textu, aby se ukázal jiný text. Přesně jako je to teď běžné při prohlížení webových stránek. Ukázal i fungování předchůdce dnešního internetu.
Kolektivní inteligence
I když si svět pamatuje Engelbarta především jako vynálezce počítačové myši, pro něj byla stejně jako hypertextové odkazy či počítačová síť jen nástrojem k uskutečnění mnohem hlubší myšlenky. Engelbarta zajímalo, jak mohou počítače pomoci lidskému poznání a zvyšování toho, čemu říkal kolektivní inteligence. „Složitost a naléhavost problémů, kterým lidstvo čelí, se zvětšuje mnohem rychleji než naše schopnost jim porozumět a řešit je. To je velmi vážný problém,“ řekl v roce 2004.
Právě uspořádání informací, jejich sdílení a spolupráce na řešení problémů, které počítače umožňují, měly tento hendikep jednotlivců překonat. Už na slavné prezentaci v roce 1968 ukázal také oN-Line-System (NLS). Šlo o prostředí založené na grafickém znázornění vazeb mezi informacemi, jejich uspořádání do textových souborů editovatelných s pomocí myši a klávesnice, které mohl upravovat kdokoli z projektového týmu. Všechny změny viděli i ostatní. „Používáme ho k organizování našich plánů, zpráv, dokumentace či návrhů, prostě všech informací, s nimiž pracujeme,“ vyprávěl publiku před 45 lety. Dnes se stejný princip uplatňuje třeba u datových cloudových služeb.
V 70. letech se Engelbart částečně z donucení stáhl do ústraní. Pracoval u výrobce letadel McDonell Douglas. Tam se snažil prosadit své myšlenky co nejefektivnější spolupráce na projektech s použitím propracovaných počítačových systémů. Jedním z nich bylo takzvané Dynamické uložiště znalostí. „Představte si projektový tým, který nemůže pokročit dál kvůli dřívější chybě v designu. Okamžitě si ale může otevřít několik předešlých verzí projektové dokumentace, podívat se na rozhovory, které členové týmu vedli, na jejich komentáře a důvody zvolené vývojové cesty a následně chybu napravit,“ vysvětloval Engelbart později na stránkách svého institutu, který založil v roce 1990. Engelbart prostě zdaleka nezměnil jen způsob, jakým ovládáme počítače, ale i to, k čemu a jak je používáme.
