Cestování Čechů zažilo od roku 1989 skutečnou revoluci. „Ještě do roku 1989 byla dovolená v Německé demokratické republice či Bulharsku naším maximem,“ říká mluvčí Asociace cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura. Teď je vše jinak. Na dovolenou ročně míří čtyř a půl milionu Čechů. Často letecky. Dříve byla cesta na letiště pro mnohé svátkem.
„Letadlem jsem poprvé letěl v roce 1986 do Jugoslávie. Bylo mi třináct,“ říká nyní sedmatřicetiletý Jan Mach z Řevnic. Většinou ale dovolenou s rodiči a sourozenci trávil v Československu. „Jezdili jsme na Berounku,“ vzpomíná Mach. Protože neměli auto, jezdili vlakem. „Když jsme jeli na řeku, tak nás ale odvážel do Chrástu soused,“ říká Mach. Po několika dnech putování vystoupili u řevnického jezu a domů došli pěšky.
Václav Malý z Berouna čekal na dovolenou v Jugoslávii tři roky. Podařilo se mu to až v roce 1986. S manželkou zamířil ve Škodě 130 do městečka Gradac. „Tam jsme si sehnali ubytování u jedné paní. Říkala, že když nebudeme chtít potvrzení, že nás to vyjde levněji,“ říká Malý. Týden u moře si užili, dalších sedm dní chtěli strávit putováním podél pobřeží. Nedojeli daleko. „Zastavila nás policejní hlídka. Chtěli vidět razítko o pobytu. To jsme neměli, a tak nás zatkli,“ líčí Malý.
Na policejní stanici strávili půl dne, nakonec museli zaplatit pokutu. „Byly to asi dva tisíce,“ říká Malý. Takřka bez peněz pak strávili zbytek volna u Balatonu.
Mnozí ale štěstí, spatřit před rokem 1989 moře, neměli. Zájezdy nebyly levné a navíc na ně lidé stáli dlouhé fronty před cestovkami. Bylo to podpultové zboží.
Do listopadové revoluce bylo v tehdejším Československu pouze pět státních cestovních kanceláří. Hlavní byl Čedok.
e v Sovětském svazu
Právě Čedok je nejstarší českou cestovní kanceláří působící na trhu nepřetržitě už od roku 1920. Zkratku Čedok neboli Československá cestovní a dopravní kancelář společnost poprvé použila v roce 1926. Druhou nejstarší cestovní kanceláří byl Autoturist založený v roce 1967. Kromě nich fungovaly ještě Sportturist, CKM a Rekrea.
„Cestovní kanceláře v té době prodávaly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, jelikož cestování na západ bylo velmi omezené. Nejvíce československých turistů tak s cestovními kancelářemi jezdilo do Německé demokratické republiky a do Sovětského svazu. Populárním přímořským letoviskem československých turistů v Sovětském svazu bylo například Soči na Krymu u Černého moře,“ říká Okamura.
pro vyvolené
Dalšími destinacemi, kam turisté jezdili na dovolenou, bylo Bulharsko a Rumunsko. Světlou výjimkou bylo období od roku 1962 do roku 1972, kdy byla možnost cestovat i do Jugoslávie. Pak se ale jugoslávští politici přiklonili k Západu a cesty československých turistů do Jugoslávie režim následně velmi omezil. „Cestovní kanceláře v té době nabízely i zájezdy na Západ, avšak bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem, nebo mít v cestovní kanceláři dobré známé. Ani tak nebylo vyhráno. Takzvaný devizový příslib, který byl podmínkou pro cesty na Západ, totiž nebyl přidělovaný politicky nespolehlivým lidem, kteří tak nemohli vycestovat vůbec,“ tvrdí Okamura.
Mnozí tak trávili dovolenou v tuzemsku. Boom zažívaly v sedmdesátých a osmdesátých letech kempy, ubytování v soukromí totiž neexistovalo. Někdy se dokonce stalo, že byly kempy plné. I na Berounsku fungovalo několik autokempů, zejména u Berounky. Například kemp v Karlštejně. „Měl ale mnohem méně chatek než teď. Jen asi pět. A tak tam převládaly stany. Jezdili k nám hlavně východní Němci, Rusové, Poláci. Zápaďáků bylo poskrovnu,“ vzpomíná starosta Karlštejna Miroslav Ureš.
Pod stanem trávila s rodiči dovolenou i Jitka Kučerová z Hořovicka. „Do naší škodovky jsme cpali spacáky, stan, skládací židličky, vařič. Bylo nás pět, tak jsme museli jezdit i se zahrádkou,“ říká Kučerová. A co se jí při vzpomínce na dovolené za socialismu nejvíc vybaví? „Určitě konzervy. Třeba lunchmeat nebo hovězí ve vlastní šťávě,“ říká Kučerová.
nešlo
Mnohé rodiny vyjely na dovolenou díky ROH, tedy Revolučnímu odborovému hnutí. Při udělování poukazů ale hrála roli protekce. Odbory přispívaly i dětem na pionýrské tábory. Na Berounsku pořádaly tábory například královodvorské železárny, které měly chatky v Hořicích na Šumavě. Děti pracovníků cementáren jezdily do Rakovic u Čimelic, loděnické gramofonové závody pořádaly tábory v Šimanově poblíž Sušice.
šší
Nároky československých turistů se za poslední dvě dekády změnily. Zatímco před rokem 1989 jim muselo stačit chudé vybavení kempů, mnohde bez teplé vody, v první polovině devadesátých let minulého století se spokojili s pobytem ve stanech v Chorvatsku a vozili si s sebou konzervy. „Nyní je již standardem tříhvězdičkový hotel, kde je na každém pokoji vlastní sociální zařízení, televize, telefon, v objektu je restaurace a recepce,“ konstatuje Okamura. Češi se podle něj již běžně stravují v místě pobytu a žádné konzervy si s sebou nevozí. Mezi Čechy stoupá zájem o vzdálenější středomořské destinace, zájezdy typu all inclusive, relaxační pobyty a o exotické zimní dovolené.
