Chomutov / Letos vynechal, něco mu do toho vlezlo. Jinak tam stojí se svou kádí rok co rok. Už pěknou řádku let. „Využívám k tomu turnusového volna mezi směnami, což je zhruba třikrát týdně,“ vysvětluje sedmapadesátiletý zaměstnanec nechranické vodní elektrárny.
Dovolenou si nebere v létě, ale v zimě, aby mohl své ryby nabízet i na vánočních trzích na náměstí 1. máje. I tam je jako první. Svůj stánek si letos rozbalil hned na začátku trhů, 10. prosince.
Někdy se v jeho kádi prohánějí také pstruzi a amuři. „Pstruhy mám nárazově, protože lidé koupí vždycky jenom pár kousků. Takže se je pomalu ani nevyplatí prodávat,“ vysvětluje Kolenčík.
To amuři se udávají lépe. „Jsou to ale líné ryby, které se rády otáčejí břichem nahoru. To spoustu zákazníků odradí, domnívají se, že melou z posledního. Já amurům říkám simulanti. Kdo tuhle rybu zná, ví, že to ráda dělá,“ směje se muž v gumové zástěře.
Zatímco o Vánocích je o ryby Štefana Kolenčíka veliký zájem, mimo toto období je kupují jedni a ti samí lidé.“ Vědí, že jinde v Chomutově živého kapra neseženou,“ čeří podběrákem vodu v kádi. K jeho tradičním zákazníkům v tu dobu patří Vietnamci, kteří si ovšem kupují jen veliké šupináče. A také Němci. Ti požadují výhradně lysce nebo naháče, vážící kolem dvou kilogramů. Z Čechů chtějí mimo sezonu kapry vesměs starší lidé, mladí málokdy.
Ryby Štefana Kolenčíka pocházejí z městečka Horní Cerekev na Vysočině. „Vůbec nejsou cítit bahnem,“ přičichává si ke gumové rukavici, v níž před chvílí držel jednoho z obřích šupináčů.
Někdy prodá mimo vánoční čas denně padesát kilogramů ryb, jindy ale třeba jen dva kusy.
Štefan Kolenčík před letošními Vánocemi nabízí v Chomutově své kapry za loňské a předloňské ceny, tedy za devadesát korun za kilogram živé váhy.
