Dres: krátký program a hlavně a viváž. Drsní chlapi perou na třicet | E15.cz

Dres: krátký program a hlavně a viváž. Drsní chlapi perou na třicet

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Dresy Ústeckých Lvů voní. I obnošené po hokejových hvězdách mají cenu.

Ve žlutomodrých dresech hrají ústečtí hokejisté téměř padesát let. Ale jak dlouho ještě? Klub hodlá v budoucnu jejich podobu změnit.
„Uvažujeme o změně loga, které mají hráči na dresech,“ potvrdil marketingový ředitel HC Slovan Ústí nad Labem Přemysl Zeman.
Podle představ klubu by současný znak, lev s rytířskou helmou a štítem v pozadí, měl být jednodušší. „Naši fanouškové vědí, že logo vychází z erbu města, ale ostatní diváci na hokeji nemusí znak z dálky rozpoznat. Proto do budoucna uvažujeme znak zjednodušit. Podobný trend je i v americké NHL, kde jsou loga jednoduchá, ale výstižná,“ doplnil Zeman.
Současné logo nosí Ústečtí Lvi už osm let. Pouze v jedné sezoně Slovan představil historickou sérii dresu.
„Před pěti lety slavil náš klub šedesát let od svého založení. Pro tu příležitost měli hráči dresy ve stylu retro,“ sdělil Zeman. Typické bylo šněrování u krku. „Vrátili jsme se k tradici dresů z padesátých let. Dres ale nosili hráči pouze jednu sezonu. Například v americké NHL je šněrování u krku už běžné,“ dodal Zeman. Dresy Ústeckým Lvům šije firma Elsa´s Sport z Rousínova na Vyškovsku.
„Materiál dresů tvoří polyester. Jsou vzdušnější a snadno se udržují,“ přiblížil kustod klubu Vladimír Brož. Na starosti má nejen svaly hráčů, protože je masíruje, ale stará se i o jejich dresy včetně praní a sušení.
Dresy pere na třicet až čtyřicet stupňů v průmyslových pračkách. Do nich se vejde až sedm kilogramů prádla. Kromě dresů pere i chrániče nebo rukavice. Stačí z nich vyndat vystýlky. Používá krátký program na pětačtyřicet minut.
„Po zápase jsou dresy propocené, ale ne špinavé. Proto nám stačí levnější prášky. Někdy nakupujeme i jiné značky, ale jen v akci, pokud je na ně sleva,“ doplnil kustod.

Perou dvakrát týdně

Tréninkové dresy pere dvakrát týdně. „Přidáváme i aviváž, aby dresy hráčům voněly. Necháme je uschnout v sušárně, a pak je na ramínkách rozvěsíme hráčům na skřínky. Každému jeho číslo. Dresy nežehlíme, protože to není nutné,“ dodal Brož. Dresy slouží hráčům jednu sezonu. Když si ho během utkání roztrhnou, dostanou nový. Podle výrobce stojí dresy šest set korun. Ústecký klub jich na jednu sezonu objednává zhruba tři stovky, část z nich si mohou koupit fanoušci.
„Tím, že se o dresy v průběhu sezony staráme, tak stále vypadají dobře. O to víc jsou pro fanoušky cennější, protože je před tím nosili jejich oblíbení hráči,“ podotknul Zeman.
Fanoušci si kromě jména aktivních hráčů mohou nechat na dres potisknout i vlastní jméno s číslem. Takový kus je pak vyjde na tisíc korun.
Pod dresem hráči nosí chrániče a pod nimi termoprádlo. Jejich výstroj váží zhruba pět kilogramů. A jak si všechny chrániče postupně oblékají? „Jako první to je suspenzor, podvazkový pás, chrániče holení, štulpny, trenky, brusle, vesta, náloketníky, dres, rukavice a nakonec přilba,“ popsal ústecký obránce Ondřej Holomek. Oproti tomu brankářova výstroj váží dvacet kilogramů. Musí být více chráněný, protože střela puku může dosahovat rychlosti až sto dvacet kilometrů v hodině. „Dnes už je výstroj lehčí a pevnější, než byla kdysi. Jako kluk jsem začínal s betony vycpanými koňskými žíněmi,“ sdělil ústecký brankář Zdeněk Orct. Chrániče dělají firmy z kevlarového materiálu, který zpracovávají ve formě střiže, nekonečného hedvábí nebo drti. Předností kevlaru je jeho nízká hmotnost a vysoká pevnost. Někteří výrobci uvádějí, že je kevlarová tkanina až pětkrát pevnější než ocel při stejné hmotnosti. Přesto chrániče mají omezenou životnost. „Měním je po jedné sezoně. Například betony jsou rychle obouchané,“ dodal brankář.
Ve srovnání s minulostí jsou dnešní hokejisté mnohem lépe chráněni a mohou se i volněji pohybovat.
„Dříve měli hráči chrániče z laminátu a kůže. Často se lámaly a byly mnohem těžší,“ uvedl kustod Jaroslav Volke. Vývojem prošla i hokejka. Například v šedesátých letech minulého století převažovaly v holích buk nebo jasan.
„Hokejky měly i špatné patky, které se často rozklížily. Dnes tvoří hokejku převážně kevlarový materiál, takže jsou lehčí, ale pevnější, a patky se dají vyměnit,“ doplnil kustod.
Přesto si ještě dnes hráči hokejky omotávají lepenkou. „Ta tlumí střelbu a zabraňuje klouzání puku. Střely jsou pak přesnější,“ vysvětlil Volke.
Velkou proměnou prošla také brankářská helma, kterou v devadesátých letech začaly používat týmy americké NHL.
„Ten trend pak přešel k nám, ale zpočátku jsem si na ni nemohl zvyknout,“ uvedl Orct. Nebezpečným místem pro brankáře je krk. Pro jeho lepší ochranu proto nosí plexisklo zavěšené pod bradou. „Nejdřív jsem si na něj nemohl zvyknout. Vadilo mi při pohledu pod sebe, kdy potřebuji mít přehled o puku. Teď už jsem si zvykl, ale osobně si myslím, že byla lepší klasická hráčská helma, kterou ještě dodnes nosí například Hašek,“ dodal brankář.

Boj o hokej

Počátky hokeje v Ústí sahají až ke konci druhé světové války. V roce 1946 skupina nadšenců v čele s Jaroslavem Kropáčkem založila klub ledního hokeje Sokol Ústí nad Labem. Po několika měsících po vzoru pražského jmenovce založili klub LTC. Přihlásili se do Západoseveročeské župy zimních sportů a začali hrát pravidelnou soutěž. Až do roku 1959 hrál klub pod názvem Armaturka. Pak přešel pod TJ Chemička a pod tímto jménem hrál až do roku 1963. V tomto roce TJ Chemička ukončila pro finanční potíže činnost hokejového klubu. Hokej zachránila tehdy malá jednota TJ Slovan. Její předseda Oldřich Rejna působil jako šéf klubu dlouhých třiadvacet let.
V roce 1966 vyhrálo mužstvo Slovanu kvalifikaci o postup do tehdejší druhé ligy. V té zůstal klub do roku 1972, kdy soutěž změnila pravidla. Vznikla první Národní hokejová liga. V sezoně 1979/80 vyhrál Slovan s náskokem sedmi bodů skupinu „A“, ale v kvalifikaci o postup do první ligy neuspěl s exligovým TJ Gottwaldov. V další sezoně ústecký klub sice opět vyhrál ve své skupině, ale neuspěl, když ve finále obsadil třetí místo za Zetorem a Ingstavem Brno.

Cesta na vrchol

Od sezony 1986/87 provázela ústecký hokej krize. Tento rok se ještě Slovan zachránil, když skončil ve skupině o záchranu na předposledním místě, ale v sezoně příští už sestoupil do druhé ligy. V sezoně 1988/89 vyhrál s náskokem šestnácti bodů a fanouškové nepochybovali o návratu do první ligy, ale kvalifikace se nevydařila. Slovanu utekla šance, když ze tří kvalifikovaných klubů dva postupovaly.
Do první ligy se klub vrátil až v roce 1993. Po sezoně 1997/98 klub musel pro vleklé finanční potíže soutěž odprodat do Chomutova a v následující sezoně se zachránil před pádem do oblastního přeboru až několik kol před koncem soutěže.
Deset let trvala hokejistům Slovanu Ústí nad Labem cesta z hokejového suterénu, z nejzanedbanějších míst hokejové mapy Česka, mezi hokejovou českou smetánku. V roce 1997 ekonomicky vyždímaný klub odprodal práva na první ligu Chomutovu. V následující sezoně skončil až dvanáctý ve druhé lize. Od té doby ale stoupá vzhůru.
V letech 2006, 2007 a 2009 hokejisté vyhráli první ligu a v sezoně 2007/2008 se dostali až do extraligy, nejvyšší hokejové soutěže v Česku. „Chceme znovu navázat na předchozí sezonu. Naším cílem je vybojovat vítězství v první lize a vrátit se zpět do extraligy,“ dodal Zeman.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.