Těšil se na prázdniny, o přestávkách lítal po chodbě školy a sem tam přinesl i nějakou tu špatnou známku. Teď je třiatřicetiletý Václav Šelmát z Klatov v opačné roli. Učit ho baví, hlavně přírodopis, o přestávkách občas křikne na pobíhající děti po chodbách a známky už nesbírá, ale naopak rozdává. A nejraději jedničky. Ale hlavně předává zkušenosti mladým atletům. Sám coby všestranný sportovec se nyní ocitl v roli trenéra.
A se svými svěřenci, staršími žáky, jde cestou tvrdé dřiny korunované úspěchy. Tím nejčerstvějším je titul mistryně republiky Katky Štychové ve skoku vysokém. „Na Základní školu v Plánické ulici v Klatovech nedám dopustit. Chodil jsem do ní jako žák a po vysoké škole jsem se tam vrátil, ale jako učitel,“ tvrdí Václav Šelmát. Ve výběru střední školy měl Šelmát poměrně jasno, vybral si zemědělskou školu. Důvod byl jednoduchý: táta - veterinární lékař, maminka - absolventka zemědělské školy.
Zkusit se má všechno
Když stály sudičky nad kolébkou malého Václava, zřejmě mu nezapomněly nadělit sportovní talent. Nerozlišovaly přitom, jestli bude šikovný na fotbal, hokej nebo vynikne v plavání či bude králem atletických oválů.
„Sportu jsem se věnoval od malička. Jako malý kluk jsem chodil na pohybové hry do Sokola. Také jsem nacvičoval na spartakiádu. Na základní škole jsem se věnoval plavání, volejbalu, tenisu. A pak jsem se zhlédl ve vodním záchranářství. Poznal jsem tam spoustu přátel, naučil se hodně nového. Ale také to bylo o náročném trénování,“ vzpomíná na své první sportovní začátky Šelmát. Různé plavecké styly, poskytování první pomoci, tažení břemene, jízda na různých plavidlech. To všechno musel coby budoucí záchranář zvládnout. První úspěchy se brzy dostavily. Třetí místo v republice mezi juniory. Se svou první velkou sportovní zálibou ale musel Václav Šelmát přestat s nástupem na vysokou školu. Nestíhal tréninky.
„Vybíral jsem si. Buď podat přihlášku na pedagogickou fakultu do Plzně na obor angličtina - tělocvik, nebo do Českých Budějovic na obor tělocvik - přírodopis. Do Plzně mě nepřijali. Ale později jsem toho nelitoval. Přírodopis mě bavil mnohem víc, i teď jako učitele,“ přiznává. Jen pravidelnou docházku na tréninky vodních záchranářů nestíhal. Chvilku se věnoval triatlonu. A když ve čtvrtém ročníku přijel znovu do Klatov na praxi do své bývalé základní školy, poprvé přičichl k dalšímu sportu - atletice.
„Byl jsem u paní učitelky Pšajdlové, což je velká atletka. Přemluvila mě, abych jí pomáhal s atletickým kroužkem. A tak jsem se začal věnovat atletice nejen jako trenér, ale i jako závodník,“ říká Šelmát. Oblíbenou disciplínou se pro mladého učitele stal desetiboj. „Závodím dodnes. I letos jsem se zúčastnil krajských přeborů v této disciplíně. A doma mám dvě bronzové medaile. Občas jsem vyzkoušel i skok o tyči nebo překážky,“ dodává.
Předává zkušenosti
Atletické závodění a osobní tréninky Václav Šelmát na hřebík nepověsil, ale většinu svého sportovního času věnuje trénování mládeže. Už sedm let po sobě trénuje starší žáky. „Je velký rozdíl být učitel a učit ve škole tělocvik a být trenér a trénovat mladé atlety. Tělesná výchova a pohyb vůbec je v současné době už o něčem jiném. Děti jsou hodně líné. Kdežto na atletiku chodí dobrovolně s tím, že něco chtějí dokázat, že se sportu chtějí věnovat,“ tvrdí Šelmát.
Na své svěřence je jako trenér patřičně pyšný. Zvlášť když se jim daří na závodech a soutěžích. Naposledy mohli všichni slavit minulý týden. To když Katka Štychová vybojovala titul mistryně republiky ve skoku vysokém. Za nejúspěšnější atletický rok považuje Václav Šelmát rok 2007. „To když jsme s děvčaty z naší školy získali titul mistryně republiky v atletickém čtyřboji v Opavě. A ve stejném roce Jana Křížová získala titul mistryně republiky ve vrhu koulí, a to jak v hale, tak venku,“ ohlíží se za úspěchy atletický trenér.
Pro svůj koníček, který mu zabere spoustu času, našel pochopení i doma. Jeho manželka prý má hlavně trpělivost. A oba doufají, že zálibu ve sportu najdou i děti. Hlavně tříletá Kristýnka se začíná už nyní pohybově projevovat. A i druhé miminko, které přijde na svět příští měsíc. „Zatím chodíme s Kristýnkou do Sokola. Ale rozhodnutí, na jaký sport se v budoucnu dá, necháme samozřejmě na ní. Jestli to bude atletika, nebo jiný druh sportu, to vůbec nevadí,“ usmívá se Šelmát.
