Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Žacléře však bylo hornictví, s jehož růstem vzkvétalo i celé město a s jehož koncem jeho rozvoj a život v něm také výrazně upadl. Nejstarší doložené doklady o dobývání černého uhlí v Žacléři pocházejí ze srpna roku 1570. V tomto období i v průběhu celého 17. a převážné části 18. století však probíhalo dobývání černého uhlí spíše v menším měřítku a bylo rozptýleno mezi vícero vlastníků včetně žacléřského panství. Masivnější rozvoj těžby černého uhlí nastal až ve druhé polovině 19. století, kdy došlo také k její centralizaci. Těžba černého uhlí se soustředila na severním konci města, kde se postupně konsolidoval významný důlní areál, ve druhé polovině 20. století známý jako Důl Jan Šverma Žacléř.
#####Nejstarší objekt pamatuje konec 19. století
Nejstarším dochovaným důlním objektem je šachetní budova s ocelovou kozlíkovou těžní věží dolu Jiří postavená v roce 1848. Stavba představuje nevelký, ale z hlediska vývoje těžby černého uhlí významný objekt z režného cihelného zdiva. Další důlní památkou je hlubinný důl Františka v katastru Černá Voda u Žacléře. Z něho se dochovala kozlíková těžní věž obezděná patrovou šachetní budovou, k níž přiléhá přízemní objekt strojovny s elektrickým těžním strojem vyrobeným firmou Siemens v roce 1935. V těsném sousedství těchto objektů stojí ještě přízemní dílna s kovárnou.
Františka se dochovala metodou posledního dne včetně strojního vybavení, kvůli její odlehlé poloze však v nedávné době došlo k nenávratné ztrátě vloupáním do strojovny a rozebráním těžního stroje za účelem krádeže barevných kovů. Oba tyto doly leží mimo areál skanzenu a jsou zatím pouze součástí připravované naučné stezky, která by postupem času měla vést až do Polska. U dolu Františka se navíc hledá využití, jednou ze zvažovaných možností je zřízení kavárny a restaurace přímo v důlních objektech.
#####Jediný autenticky dochovaný důl
Součást hornického skanzenu tvoří objekty a zařízení dolu Julie z počátku 20. století. Kromě architektury budov z doby kolem roku 1900 a těžní věže z roku 1903 jsou přinejmenším zajímavými exponáty elektrický těžní stroj typu 2B3514 vyrobený závody V. I. Lenina v Plzni v roce 1955 a kompletní vybavení těžní budovy včetně zařízení odnímací plošiny. V 90. letech 20. století byly součástí prohlídky dolu Julie také návštěvy do podzemí ve ,,fáračkách“. Prohlídky podzemí však narazily na technické předpisy a musely být ukončeny.
[file:10909:small:right]
Nejhodnotnější součást žacléřského hornického skanzenu představuje hlubinný uhelný důl Jan postavený v letech 1961 až 1964 a uvedený do provozu v roce 1964. Jedná se o velmi hodnotný doklad jednoho z nejmodernějších způsobů velkokapacitní těžby černého uhlí ve druhé polovině 20. století a žacléřský skanzen je jediným hornickým skanzenem, který tuto těžbu černého uhlí prezentuje širší veřejnosti. V oblasti celé dolnoslezské uhelné pánve se jedná o skutečně jediný autenticky dochovaný důl svého druhu. Jeho hodnota spočívá jednak ve zcela autenticky dochovaném, téměř provozuschopném provozním zařízení, jednak v jeho architektonickém pojetí, na němž je viditelné jisté vybočení z dobové typizace průmyslových staveb. Dochované zařízení je však bez pohonu energií.
Jednu z významných součástí dolu představuje strojovna s těžním strojem typu 2B6035 vyrobeným ČKD Praha, výrobní závod Slaný, v roce 1961. Stroj sestává z motoru, lanového bubnu, řídícího stanoviště strojníka a napájecího systému WARD LEONARD s generátorem pro výrobu stejnosměrného proudu. V kabině strojníka zaujme ovládací mechanismus těžního stroje s řídicími pákami, dorozumívacím a signálním zařízením a hloubkoměrem s ukazatelem polohy těžních nádob v podzemí. Dominantní postavení dolu Jan zaujímá dvoupodlažní šachetní budova s ocelovou těžní věží a spojovacími mosty s dolem Julie a úpravnou uhlí. V interiéru šachetní budovy je mimo jiné k vidění nástupní plošina mužstva o dvou výškových úrovních a výklopna uhlí v patře s kompletním vozíkovým oběhem. Návštěvníci dolu mohou vidět i ukázku důlní štoly či rezervní těžní nádobu sloužící k přepravě horníků a důlních vozů do podzemí a zpět.
#####Odvážné přitahuje vrchol těžní věže
V rámci prohlídky vozíkového oběhu v patře šachetní budovy mohou návštěvníci vidět kabinu se stanovištěm hlavního narážeče vybavenou původními ovládacími panely a pákami, signalizačním a dorozumívacím zařízením propojeným se stanovištěm strojníka ve strojovně a také kabinu vedoucího vozíkového oběhu s jeho pneumatickým ovládáním. Nechybí ani příjezdové koleje pro prázdné vozy s pneumatickými narážedly poháněnými stlačeným vzduchem, koleje pro plné důlní vozy s výhybkami k mostu na haldu přes výklopníky kamene a ke dvěma pneumatickým otočným uhelným výklopníkům důlních vozů. Na jižní straně tvoří součást vozíkového oběhu šikmá kolejová rampa s řetězovkou pro posun prázdných vozů k těžní jámě, k vidění je i výtah pro jeden vůz k dopravě důlního materiálu z přízemí do patra s vozíkovým oběhem i do podzemí. Prohlídka celého důlního provozu poskytuje návštěvníkům vskutku jedinečný a poučný zážitek, který nelze popsat slovy ani na fotografiích.
Odvážnější návštěvníci mohou v rámci prohlídkové trasy vystoupat také na vrchol těžní věže, odkud se za příznivého počasí naskýtají panoramatické výhledy na východní Krkonoše. Součástí areálu je i stejně starý objekt třídírny a úpravny uhlí, který sice není součástí prohlídkové trasy, ale společně s šachetní budovou tvoří jedinečný architektonický komplex důlních budov. Do prohlídkové trasy zatím, bohužel, není zahrnuta ani návštěvníky jiných hornických skanzenů oblíbená řetízková šatna, která se i zde dochovala v takřka nezměněné podobě. V souvislosti s hornickou činností stojí za prohlídku i nedaleké hornické kolonie nazývané podle barvy svých fasád ,,Červená“ a ,,Bílá“, jejichž jednotlivé části berou, na rozdíl od důlních objektů a zařízení, pomalu, ale jistě za své.
