Slovo Dun znamenalo Místo síly a hradu se původně říkalo i Dun Fother, tedy silná pevnost. Sám svatý Ninian, první skotský věrozvěst, tu prý už v roce 400 založil první kapli. Chtěl totiž dávné obyvatele Skotska, Pikty, obrátit na křesťanskou víru. Samotnému útesu, na němž hrad stojí, se zase přezdívá „Pudinkový kámen“ - jeho oblázky a kameny prý připomínají rozinky v tradičním moučníku.
Ochránce skotské koruny
Na první pohled nejvíc zaujme dominantní věžovité stavení ze 14. století. Ze zřícených trosek je pak nejpůsobivější budova někdejší kovárny s výrazným obloukem. Půvabný je i komplex budov s kaplí okolo čtvercového nádvoří s umělým jezírkem - bývalou cisternou na vodu, nyní osázenou květinami. Tady najdeme i jediný zařízený hradní salon (Drawing room) s dřevěným stropem a velkým stolem, křesly a krbem, nad nímž je kovová pamětní plaketa. Připomíná statečné obránce hradu, kteří zde v sedmnáctém století ukrývali skotské korunovační klenoty. Honours of Scotland z konce 15. a počátku 16. století tvoří koruna ze zlata a drahých kamenů, stříbrné žezlo a italský renesanční meč.
Během anglické občanské války v polovině 17. století hrozilo nebezpečí, že posvátný skotský korunovační soubor padne do rukou Olivera Cromwella a bude roztaven. Naštěstí se našli vlastenci, kteří mu nezištně poskytli ochranu a neváhali nasadit i životy. Po dlouhých osm měsíců obléhala Dunnottar Cromwellova vojska, aby se této historické i starožitné vzácnosti zmocnila, ale bezúspěšně! Když hrad konečně padl do jejich rukou, útočníci se vztekem zjistili, že vzácný poklad už v jeho zdech není. Marně mučili hradního pána George Oglivy z Barras i jeho manželku Elizabeth Douglasovou - oba nic neprozradili (i když ubohá dáma na následky krutého vyslýchání zakrátko zemřela). Klenoty potají opustily hrad ještě před kapitulací hradní posádky (podle jedné verze příběhu schované v košíku na ryby) a zásluhou odvážného reverenda Jamese Graingera a jeho ženy se je pak dařilo celých devět let přechovávat zakopané v blízkém kostelíku Kinneff Kirk.
Tím však svízelná pouť pokladu neskončila. Po smlouvě sjednocující Skotsko s Anglií, v roce 1707, zanikl i nezávislý skotský parlament. Korunovační klenoty potichu a nenápadně zmizely kdesi v edinburském hradě a tam zůstaly tak dokonale zapomenuté, až se mnozí domnívali, že už vůbec neexistují. Teprve v první polovině 19. století byly objeveny a slavnostně vyzdviženy zásluhou slavného spisovatele sira Waltera Scotta. Klenoty celou dobu spočívaly v malé „trezorové“ místnůstce, uzamčené v dubové truhlici, zavinuté v ochranném plátně. Dnes je můžeme vidět při prohlídce Královského paláce na hradě v Edinburghu společně s legendárním Kamenem osudu.
Mučedníci víry
Nejstrašidelnějším místem Dunnottaru je temná kobka zvaná Whigs. V roce 1685 tu v nelidských podmínkách věznili až 122 mužů a 45 žen, a to jen pro náboženské přesvědčení. Byli to takzvaní covenanters neboli stoupenci úmluvy. Říká se jim podle Národní úmluvy (National Covenant) podepsané 28. února 1638 v Edinburghu a stvrzující práva presbyteriánské skotské církve. Uznávala především fakt, že k pravé víře není zapotřebí prostředníků, tedy ani biskupů či papeže. Král Karel II. se však zásad úmluvy později zřekl a začalo kruté pronásledování presbyteriánů, kteří nechtěli „nové pořádky“ uznat a pořádali tajná shromáždění. Po celém Skotsku stojí památníky jejich utrpení.
Záhadný nápis
Při procházce Dunnottarem najdeme i pozůstatky apartmánů Marischalů/Keithů, kde bývaly soukromé pokoje. Nad krbem je erb Williama, 17. hraběte Marischala i s rodovým heslem Keithů Veritas vincit čili Pravda vítězí (nám zní hodně povědomě!). Vlevo na zdi ukazují čas staré sluneční hodiny a strašidelná kamenná hlava obrostlá lišejníkem. Když se pozorně podíváte z jižního okna směrem k přilehlé Countess Suite, objevíte pod protějším oknem hlavní tajemství: starobylý, poněkud záhadný tesaný nápis ve staroangličtině: THAY HAIF SAID; QUHAT SAY THAY: LAT YAME SAY. Vztahuje se právě k rodu Keithů a prý znamená: Co říkají jiní, mě neznepokojuje (nebo Co říkají jiní, se mě nijak nedotýká). Je to osobní heslo 15. hraběte Marischala, který byl ve své době u dvora často závistivě kritizován. Nebylo divu - patřil totiž mezi veliké královy oblíbence a panovník mu daroval hned dvě opatství.
Jen pár kilometrů jižně od Dunnottaru, v mořské zátoce Crawton Bay, se rozkládá pobřežní přírodní rezervace Fowlsheugh. Východiskem k okružní naučné stezce je bývalá rybářská osada Crawton. Trasa má asi tři kilometry a můžete na ní zblízka sledovat ptáky, kteří na útesech houfně hnízdí.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
