Dopravní nehoda, křižovatka u nemocnice, dva těžce zranění zaklínění v autě. Obsah hlášení o havárii se za dvacet let nezměnil. Změnil se ale vůz, kterým na místo dorazí hasiči pasažéry vyprostit. „Tehdy bychom tam přijeli ve Volze Gaz, dnes v džípu,“ říká Dušan Konývka z územního odboru Mladá Boleslav středočeských hasičů. U srážky jsou tak mnohem rychleji než dřív. „S volhou se dalo jet bezpečně sto kilometrů v hodině,“ dodává Konývka. Jeho kolega Jiří Šimůnek vzpomíná, že jezdit s ní, bylo jako plout v korábu. „Rychleji jsme se s ní báli,“ říká Šimůnek. Kdyby ve volze přijeli dnes, vypadalo by to jako scéna z historického filmu. Další příklad – požár bytu – třeba v panelovém domě, musí se použít výšková technika a cisterny. Ještě v roce 1989 musel hasičům stačit třicetimetrový žebřík Ifa. Ten měli ještě v polovině devadesátých let, přitom když ho zkoušeli u nejvyššího panelového domu ve městě, nestačil až nahoru. A pak se to stalo. Psal se rok 1995, hořelo v osmém patře paneláku. „Lidi jsme museli evakuovat vnitřkem zakouřené budovy, což je náročnější,“ popsal osudný moment Konývka. Po požáru žádali o nákup nové techniky, kterou získali o rok později. Žebřík Iveco Magirus je o sedm metrů delší. Vyměnit by potřebovaly nejenom sedmnáct let staré cisterny, ale i plošina, která dosáhne jen do sedmadvaceti metrů. V městě panelových domů by užili o patnáct metrů delší. Pokud by evakuovali obyvatele paneláků hasiči dnes, měli by zásah o něco lehčí. Místo bezmála čtrnáctikilového dýchacího přístroje, který používali před dvaceti lety, mají dnes devítikilové s dvojnásobným obsahem vzduchu. „Nést o pět kilogramů na zádech méně je velká změna,“ pochvalují si hasiči.
Nová stanice
Nejviditelnější změnou od roku 1989 je sídlo hasičů. Do Laurinovy ulice, do areálu bývalých kasáren, se sbor přestěhoval před šesti lety. Nyní má odpovídající zázemí, ustaly i potíže s parkováním aut. „V původní zbrojnici byly jen dvě garáže, museli jsme parkovat za sebou a také nechat snížit podlahy, abychom se tam s mnohem větší technikou vůbec vešli,“ říká Dušan Konývka. Zatímco v roce 1989 sloužilo na stanici ve třech směnách čtyřiadvacet hasičů, dnes je to téměř dvojnásobek. V řeči čísel to znamená, že před dvaceti lety připadal jeden hasič na více než dva tisíce obyvatel města, dnes na polovinu.
Přestože boleslavští hasiči v porovnání s ostatními v kraji zasahují u nehod častěji, vyprošťovací zařízení se za dvacet let nezměnilo. „Pracujeme s tím, které bylo ve Škodě Forman, která jezdila k nehodám od roku 1991 do roku 1994,“ říká Konývka. V roce 1995 sice získali boleslavští hasiči džípy Cherokee, nicméně zařízení na vyprošťování zraněných jim zbyly z formana. „Bezpečnost aut se velmi zlepšila. Například sloupky jsou mnohem odolnější. Vyprošťovat se starým zařízením z octavie nebo roomstera je náročné, u nových typů mercedesů sloupky nepřeštípneme vůbec,“ říká ředitel boleslavských hasičů Petr Chalupník.
Už mají prestiž
Ještě v roce 1989 převládaly mezi zásahy likvidace požárů, dnes jsou to technické zásahy. „Situace v dopravě se tak změnila, že výjezdů k dopravním nehodám máme více, než požárů,“ říká Konývka. To dokládá i statistika. „Naše stanice měla do konce minulého týdne 570 zásahů. Z toho bylo 134 výjezdů k požárům a ve 158 případech jsme zasahovali u dopravních nehod,“ přiblížil situaci vyšetřovatel boleslavských hasičů Michal Macoun. Statistika navíc ukázala, že se za dvacet let počet požárů zvýšil o více než šedesát procent. Zatímco v roce 1989 likvidovali hasiči v okrese Mladá Boleslav 173 ohňů, loni to bylo už 270.
