„Esperanto se dobře naučí i Japonci“ | E15.cz

„Esperanto se dobře naučí i Japonci“

Klára Dvořáková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Esperantisté bývají idealisté, velcí cestovatelé, ale především milují společná setkávání. Na jihu Čech jich žije nejvíce v Písku a v Táboře.

Esperanto estas ponto al interkompreniĝo inter homoj. Esperanto je mostem k porozumění mezi lidmi. S tímto tvrzením souhlasí Pavla Dvořáková z Písku, předsedkyně místního esperantského klubu, jehož název je právě La Ponto – Most.
Díky mezinárodnímu jazyku procestovala celou Evropu. „Esperanto mě obohatilo. Mám díky němu přátele v osmadvaceti zemích celého světa,“ říká žena, které esperanto učarovalo už v dětství. O umělém jazyku připravila za podpory města výstavu. Ta je až do 14. dubna k vidění v místní městské knihovně.

Světu zdánlivě vládne angličtina. Využiji dnes vůbec někde esperanto?

Použití esperanta je nejčastější v soukromé sféře. Můžete například číst knížky, poslouchat muziku, rozhlas, studovat různé obory, cestovat. Existují ale i firmy, které si dělají webové stránky v esperantu kvůli novým kontaktům. Angličtina zdaleka není tak převažující jazyk. V esperantu má každý šanci dostat se na nejlepší úroveň. Není tam cítit ta prvotní nerovnost, to při komunikaci hodně osvobozuje.

Za jak dlouho se můžu tomuto jazyku naučit tak, abych mohla mluvit?

Záleží na vlohách a také na tom, kolik času učení věnujete. Existuje učebnice Esperantem za tři měsíce a myslím si, že ji při běžné zátěži zvládnete. Pojmete do sebe gramatiku, slovní zásobu a pak vyjedete na nějaké mezinárodní setkání. Nikdo se vám tam nesměje, zjistíte, že to jde. Zaručuji vám, že po týdnu mezi esperantisty budete plynně mluvit.

Mohou zájemci u vás v píseckém klubu chodit i do kurzů?

Jsme schopni takové lekce nabídnout, manžel učil například dceřiny spolužačky z gymnázia. Záleží na poptávce. Není ale nutné chodit celý rok, stačí dostat rychlý vhled, pak studovat doma, přijít občas na konverzační rozcvičku a odjet rovnou na nějakou akci. Tam poznáte tu úžasnou atmosféru, která lidi u toho asi nejvíc drží.

Co esperantisty nejvíc spojuje?

Je to široké spektrum lidí, většinou mají zájem o cestování, seznamování, jsou otevření a přátelští a je jim vlastní určitý idealismus. Mezi esperantisty jsou lidé nejrůznějších profesí i životních filozofií, nejsme žádná sekta. Lidé mají vůči esperantu občas předsudky, že to je jazyk umělý, tudíž nepřirozený, ale esperanto nikdy nechtělo vytlačit národní jazyky. Naopak, usnadňuje jejich studium.

Odhadnete, kolik lidí v Písku jazyk ovládá? A kolik na světě?

V současnosti máme asi dvacet členů, někteří jsou i z okolí, například z Milevska nebo ze Strakonic. Znám však i mladé lidi, kteří jazyk umí, ale nejsou aktivními členy. Náš klub slavil před dvěma lety sto let. Nikdo se nemusí evidovat, takže i odhad počtu lidí ve světě je složitý – uvádí se tak kolem dvou milionů. Ale absolventů kurzů je určitě víc. Možná se to zdá jako relativně nízké číslo, ale síť našich vztahů je obrovská, a kdybych teď jela třeba na Nový Zéland, tak je pro mě otázka pěti minut najít si tam kontakt.

Kdo vám otevřel k tomuto mezinárodnímu fenoménu dveře?

V jedenácti jsem viděla inzerát v novinách a hned mě ta myšlenka fascinovala. Začala jsem korespondenčním kurzem a první čtyři roky jsem žádného živého esperantistu neviděla, až pak na letním táboře. Tehdy jsem bydlela v Praze, kde jsem později spoluzakládala jeden klub. Kdysi nás s manželem esperanto i živilo. V první polovině devadesátých let jsme totiž provozovali cestovku, protože jsme měli hodně kontaktů v zahraničí. Nyní mu naprostou většinu času věnuji jako dobrovolník, není to pro mě prostředek k obohacení, ale k poznání nových lidí.

Jak esperanto zní? Které řeči se nejvíce podobá?

Přízvuk má na předposlední slabice, zvukově tak připomíná hodně italštinu. Časování sloves je jednoduché. Dokáže vyjádřit i jemné nuance národních jazyků, humor nebo slovní hříčky. Má úžasný systém slovotvorby. Znáte například sloveso ŝlos – zamknout, pak existuje přípona –ilo pro nástroj, vznikne tak ŝlosilo - klíč. Stejně tak kombi – česat, kombilo je hřeben. Kořeny slov pochází většinou z románských jazyků, ale i z jiných, vnitřní struktura se podobá také čínštině. Esperanto se proto mohou naučit dobře nejen Evropané, ale i Japonci nebo Afričané.

Autor: Klára Dvořáková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video