Exotické suvenýry z cest: Malárie, průjmy nebo tyfus

Pražané často a rádi cestují za dalekými horami, plážemi a pralesy. Na zpáteční cestu se s nimi bohužel vydávají také viry a bakterie.

Na malárii každý rok umře zhruba milion lidí. Také humanitární pracovnice Markéta Kutilová měla před několika lety strach o život, když ji komár v Demokratické republice Kongo nakazil touto nebezpečnou nemocí.

„Hned po příjezdu do města Bukavu, na hranicích se Rwandou, mi teplota zničehonic vylétla nad čtyřicet stupňů. České léky nezabraly, ke všemu mi přes noc ještě otekla noha,“ popisuje Markéta Kutilová své nepříjemné zkušenosti.

Přestože jako spolupracovnice organizace Člověk v tísni procestovala několik kontinentů a zastavila se například na Srí Lance, v Ugandě či Pákistánu, bylo to její zatím jediné setkání s tropickou nemocí.

Horečky a zvětšující se otok nohy byly jen uvedením do dramatu, kdy se mladá Češka uprostřed tvrdé africké reality snažila sehnat léky a účinnou zdravotnickou pomoc.

„Pomohla mi až kamarádka, která mi sehnala potřebné injekce ve rwandském Kigalli a přivezla mi je do Bukavu. Tam na mě čekal i můj zachránce, doktor Musa z Pobřeží slonoviny. Každý den mi podával silná antibiotika přímo do žil, a tím mi nejspíš zachránil nohu,“ vypráví Kutilová.

Kvůli zánětu v noze se ale ještě musela vrátit do Česka, kde ji čekalo další léčení.

Markéta Kutilová měla velké štěstí. „Nedávno v Kongu-Brazzaville jeden Čech na malárii zemřel,“ uzavírá jedenatřicetiletá humanitární pracovnice.

Tropy v Praze bez obětí

Tropické nemoci jako je malárie, žlutá zimnice nebo horečka dengue si ročně řeknou na celém světě o statisíce obětí. Pražané si je ale z dalekých zemí naštěstí vozí vzácně. Jde o jednotlivé případy ročně.

„Potěšující také je, že loni jsme neměli hlášené žádné úmrtí na dovezenou tropickou nemoc,“ říká vedoucí protiepidemického odboru pražské hygieny Zdeňka Jágrová.

Co se týče hojně rozšířené malárie, mají lidé z metropole v poslední době docela příznivou bilanci. „Letos se s malárií v Česku léčilo šest lidí, ale žádný v Praze. Loni jich bylo za celý rok osm, z toho jen jeden případ jsme řešili v hlavním městě,“ vypočítává Zdeňka Jágrová.

Malárii provázejí vysoké horečky, které přicházejí v periodě tří až čtyř dnů. U těžkých forem nemoci může dojít i k selhání ledvin a postižení mozku.

Proti chorobě, kterou přenáší komár rodu Anopheles, neexistuje očkování. Lidé, cestující do subsaharské Afriky, jihovýchodní Asie či Jižní Ameriky, by se měli chránit antimalariky, repelenty a chodit v oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi.

Mezi nejčastější a nejvážnější tropické nesnáze patří také horečka dengue. Loni se tímto virovým onemocněním přenášeným komáry nakazilo pět lidí z Prahy, v celé republice pak lékaři napočítali hned sedmnáct případů. Před deseti lety dohnala i zoologa Aleše Dolného při expedici v Thajsku.

„V džungli jsme schytali nespočet komářích vpichů. Dostal jsem horečku dengue, což znamená v překladu horečka zlomených kostí,“ vypráví Dolný. Název přesně odpovídá tomu, jak se cítil. Měl vysoké horečky a extrémně ho bolely svaly a klouby.

„Jako byste si představili chřipku a znásobili ji několikrát,“ přirovnává vědec.

K příznakům se navíc přidal i špatný psychický stav, hraničící až s depresí. Někteří nemocní mohou mít až sklony k sebevraždě. „Tak špatně jsem na tom nebyl, ale bylo mi fakt zle,“ dodává Dolný.
Ani proti horečce dengue neexistuje žádné očkování.

Očkování? Jen výmluvy

Nejvíc nemocí si Pražané vozí z jihovýchodní Asie.

„Neukazuje to ale na to, že jde o nejrizikovější oblast. Lidé tam jezdí častěji než do subsaharské Afriky či Latinské Ameriky, kde je větší pravděpodobnost zdravotního rizika,“ podotýká Evžen Hrnčíř, který vede Kliniku pracovního a cestovního lékařství vinohradské nemocnice.

Pražané patří, co se tropických nákaz týče, mezi nejohroženější Čechy. Důvod je jednoduchý, bydlí v nejbohatším regionu v zemi a podle cestovních kanceláří velmi rádi cestují za exotikou.

„Pražané si můžou dovolit létat do dalekých zemí. V nakupování zájezdů za exotikou je jejich podíl naprosto zásadní,“ popisuje Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Jenže často si neuvědomují nebezpečí, která na ně ve světě číhají. Podle odborníků lehkomyslně podceňují třeba očkování proti běžné žloutence typu A.

„Jsou nezodpovědní. Neuznávají očkování, mají spoustu trapných výmluv, bojí se. Nevěří v ochranný efekt očkování a hlavně si myslí, že oni se nakazit nemůžou,“ upozorňuje pražská hygienička Zdeňka Jágrová.

Ne všechny viry a bakterie přivážené z dovolených a cestovatelských výprav znamenají ohrožení života. Ale nadělají hodně nepříjemností.

„Nejčastěji lidé v epidemiologicky rizikových oblastech onemocní infekčními průjmy. Velmi často se objevují i u turistů pobývajících v Egyptě,“ podotýká lékař Evžen Hrnčíř.

Známé jsou také případy, kdy si průjmy a žloutenky odvážejí lidé i z lepších egyptských či jihoevropských hotelů.