Je Noc plná hvězd. Stadion Borek, za kterým kouří Třinecké železárny a zvedají se vrcholy Beskyd, přitahuje jako magnet. Především pak rockery, kteří přijeli z celé České republiky. Je slyšet polštinu i slovenštinu. Nevadí jim déšť, který provází první hodiny festivalu, ani vstupné sedm set korun.
Převládají lidé s dlouhými vlasy, lebkami a jinými metalovými symboly na tričkách. Jsou tady holky a kluci celí v černém, v kraťasech i sukních až po kotníky ozdobení řetězy, piercingy, tetováním, s vlasy obarvenými na černo i červeno.
Vlasatí, šediví rockeři v džískách s nábojnicovými pásy i dvakrát obtočenými pod čtyřicetiletými pupky chodí s pivem v ruce. Když jim překáží v pohybu, nedopité je vyhodí do vzduchu. Plocha stadionu je kelímky pokrytá. To patří ke koloritu Noci plné hvězd. Uklízí se až nakonec.
Je tu všeho dost. Piva, vína, tvrdého alkoholu, jídla všeho druhu včetně vietnamských nudlí. Lidé ještě popíjejí z plastových lahví vlastní pití. V polní čajovně si mohou dát čaj a zakouřit vodní dýmku. Pro vylepšení
image si kupují barevné paruky, aby měli čím pohazovat, nebo růžové nafukovací „kytárky“, aby měli na co hrát. Je tady dost záchodů, ale muži se nestydí houfně močit u plotů. „Pivo tlačí,“ vysvětluje opilý mladík.
Skupiny hrají zároveň na velké i malé scéně oddělené travnatým náspem. Stačí vyjít několik schodů a sejít jich zase několik dolů a divák přejde z jednoho koncertu do druhého. Někteří lidé stojí „mezi“, opírají se o zábradlí a vsakují slívající se změť zvuků. Elektrické kytary kvílí. Lidé tančí, skandují, pohazují hlavami. Někteří svlékají ve vytržení trička. Ti opilí padají do bláta, zase se zvedají a nevšímají si ani toho, když jim teče krev.
Jsou tady i obyčejně oblečení a střízliví muži ve flanelových košilích či šusťákových soupravách, páry s malými dětmi, najde se dáma v kalho-tách s puky sedící elegantně na rybářské židličce.
Kelímky od piva všude
Pořadatelé i policisté jsou tolerantní. Když opilec pozdraví policistu pozdravem „Heil Hitler“, ten to bere jako recesi a jen se usměje. Větší množství policistů a hasičů je připraveno v záloze. Zdravotníci mají vlastní stan a začínají ošetřovat první raněné. „Loni jsme tady měli osmdesát středně těžkých zranění,“ říká zdravotník Jiří Bydžovský. Ke stanu první pomoci se dopotácí člověk, který má problém. „Máme tady zpátky toho epileptika,“ hlásí zdravotník do vysílačky. Asi bude potřeba sanitka. Většina lidí je šťastná. Jakmile nastoupí punkovo-metalově vystrojení Horkýže Slíže, začíná masové festivalové nadšení.
Lidé se pohupují, tančí a smějí, kelímky létají vzduchem stále častěji. A stadion se dál plní v očekávání hlavních metalových hvězd z Německa jako Kreator nebo Rage.
Festivalu užívají i někteří místní lidé. „Už jedenáct let ubytovávám na zahradě mladé lidi. Vždycky se na to už těším. Pohlídám jim věci, popovídáme,“ říká Božena Macurová, která pokuřuje před brankou své zahrady. „Kolik berete?“ ptá se mladík, který se ještě neutábořil. „Dvě stě,“ říká starší žena. Mladík poděkuje a jde dál. Na oficiálním tábořišti na hřišti mohou lidé stanovat zadarmo. Mnozí si ale raději najdou místo v soukromí. Rudolf Benko z domu u stadionu s hosty popíjí a maže jim krajíce chleba. Stadion Borek vře a řve dva dny a noci. „Svoboda!“ křičí opilí mladíci s oranžovými parukami na zmítajících se hlavách.
