Filmové kluby bojují o přežití

Před rokem 1989 byl o filmové kluby velký zájem. Dnes jsou jejich projekce poloprázdné. Může za to internet, prodej DVD a nedostatek peněz.
„Promítáme jednou týdně v posledním kamenném kině ve městě na Dukle. To jinak funguje dva dny v týdnu. Jestli kino zanikne, končíme i my,“ říká předseda pardubického filmového klubu Karel Mazura. V 80. letech měl pardubický klub přes dva a půl tisíce členů, dnes jich má stovku. „Průměrně chodí na projekce dvaatřicet diváků. Jsme na tom lépe, než místní multikina. Ty mají podle statistik na představení sedmnáct a půl diváka,“ tvrdí Mazura, kterého trápí, že v centru města není žádný univerzální sál, kam by se klub mohl přestěhovat. Navíc finanční nároky na projekce stoupají.
O přežití bojuje i chrudimský filmový klub. Ten provozuje občanské sdružení Nevídáno a promítá jednou za čtrnáct dní v městském kině.
„Nemáme žádné dotace, ani sponzory. Stěží se držíme na nule,“ říká Vlastimil Peřina. Návštěvnost je nevyzpytatelná. Někdy se objeví sedmdesát diváků, jindy na náročný titul zajde šest fajnšmekrů. Publikum ale ubývá. Přitom oba kluby staví na kvalitní dramaturgii. Hledají oceněné snímky z celého světa, které se do multikina nebo televize dostanou jen stěží.
„Dnes si můžete na internetu stáhnout téměř jakýkoliv film. Navíc se výrazně zlepšila dramaturgie Městského kina v Chrudimi. V jejich programu jsou kvalitnější snímky,“ hledá důvody poklesu návštěvnosti Peřina. Zároveň chválí spolupráci s Chrudimskou besedou.
„Zajišťují distribuci vstupenek, vrácení kotoučů s filmy a hradí náklady na promítače,“ říká s povděkem Vlastimil Peřina.