Filmového amatéra žene srdce horala

Film o beskydském malíři, řezbáři a vypravěči Janu Satinovi patří k nejlepším z desítek dokumentů, které
natočil filmový amatér z Frýdku-Místku Bohuslav Cihla.
Dvanáctiminutový film začíná v hospodě U Zbuja, kam se starý Satina chodí dodnes povyrazit ze svého domu v Ostravici. Malíř stojí na dřevěném stole, zpívá, hraje na kytaru, na kolenou má přivázané plechové
talíře, a když zrovna nezpívá a nemlátí koleny o sebe, napije se piva a vykládá vtipy. Je v ráži. „Víte, co je to nula? Policajt. A víte, co jsou to dvě nuly? Hajzl!“ baví Satina veselou společnost horské hospody.
Za medailon o Satinovi letos Cihla získal první cenu v soutěži amatérských filmařů na Slovensku, dostal za něj i několik dalších ocenění. V garsoniéře ve Frýdku-Místku má vystavenou řadu cen. Také takzvané „Benátské oskary“ ze soutěže filmových amatérů v Benátkách nad Jizerou.
Satina je Cihlovi blízký. Oba milují Lysou horu a setkávali se v chatě na jejím vrcholu na lyžích, u kytary a
piva už v mládí. Cihla bude mít letos třiasedmdesát. Od loňského roku špatně chodí, na Lysou už nevyleze.
A ani si nezalyžuje. Sjezdovka, na které Cihla pravidelně jezdil, už tam stejně není, což ho velmi mrzí.
Satina má zase špatné koleno, taky už nahoru nedojde. V dobách, kdy mu nohy lépe sloužily, tam někdy zašel i dvakrát denně a výlety mu velmi chybějí.
„Když jsme dokument točili, napovídali jsme toho moc. Hodně jsme mluvili právě o Lysé hoře. Vždycky jsem od něho nakonec odcházel v podroušeném stavu. Jinak mne nepustil. Pořád vypravoval a naléval,
nemohl jsem se odtrhnout,“ směje se Cihla. Na filmu to ale vidět není. „Nejdříve jsme samozřejmě točili,“
dodává Cihla.
Malíř Satina Cihlův dokument také oceňuje. „Bohušku, fajně jsi to udělal. Je to výborné,“ chválí Cihlu, když ten na něho po několika letech znovu namíří svou kameru.

Filmařem až v padesáti

Cihla s filmováním začal až ve středním věku. Táhlo mu na padesát let, když si koupil první osmimilimetrovou kameru. Byla sovětské výroby značky Lomo. Myslel si, že bude točit jen pro sebe a
rodinu. Oslavy, dovolené, tak jako většina lidí s kamerami. „Původně mne hlavně zajímalo, jak to funguje technicky, fascinovaly mne pohyblivé obrázky,“ vypráví Cihla, který se po základní škole vyučil lesním
technikem v beskydské vesnici Bílá. „Tehdy však moc žádná technika nebyla. Hlavně dřina. Z lesa
jsem přešel do komunálních služeb a začal dělat řidiče,“ vzpomíná Cihla.

Úspěšní amatéři z Válcoven plechu

Později se dozvěděl o Klubu filmových amatérů Válcovny plechu a přihlásil se tam. „Pomáhali mi a radili. Chytlo mne to. Pak jsem také při cestách s náklaďákem začal objíždět filmové festivaly a učil se dělat
dokument,“ říká Cihla. První filmy, které dělal, byly o horách. Točil o Lysé hoře, s členy horské služby a horolezci, zachytil zblízka kamzíky a sviště poblíž Zbojnické chaty ve Vysokých Tatrách. Hned s prvním filmem o horách vyhrál okresní i krajskou soutěž amatérských filmařů.
Členem klubu filmových amatérů ve Frýdku-Místku, který se po roce 1989 spojil s dalším podobným klubem textilky Slezan, je dodnes. Chodí na pravidelné schůzky a pomáhá organizovat dnes již velmi
známou soutěž Beskydský ještěr, která má mezinárodní účast a letos v září se uskuteční už potřicáté.
„Bohuslav je vynikající filmový amatér, jeden z nejlepších ve Frýdku-Místku. Jeho hlavní téma je příroda, je to milovník Lysé hory,“ říká zakladatel válcovenského filmařského klubu Karel Hlosta, který točí už více
než šedesát let. Právě o něm nyní točí Cihla svůj další film. Oběma jde o to, aby i pro budoucí generace
zachovali přírodu, krásná místa a osudy lidí, kteří jen tak neživoří. Peníze z toho nemají, ale to neřeší.