Firma Patrol „dojí“ městskou kasu

Deset let starý spor kolem pozemků před Vodním rájem stále není u konce. Kdo tehdy udělal chybu, která možná bude i po tolika letech stát město další miliony?

Všichni Jihlavané by měli zbystřit, protože možná už brzy budou muset ze svých daní přispět do kapsy firmy Patrol Jiřího Pospíšila, který se už několik let snaží „dojit“ městskou kasu, jak jen to jde.

Okresní soud v Jihlavě má totiž na stole žalobu o pět milionů korun, kterou podala před třemi lety firma Patrol na Služby města Jihlavy (SMJ). Vtip je v tom, že Pospíšil požaduje miliony za to, že se SMJ před deseti lety podílely šedesáti procenty na zasíťování pozemků a výstavbě parkoviště před Vodním rájem a dnešním sídlem Patrolu. „Pan Pospíšil chce peníze za to, že je tam parkoviště a on tam v mezidobí, než jsme pozemek před koupalištěm koupili, nemohl postavit třeba hotel, který by mu víc vynášel,“ vysvětluje mluvčí SMJ Martin Málek absurditu žaloby.

Sedmička se snažila během uplynulých čtrnácti dnů získat vyjádření Jiřího Pospíšila, ale ten pouze přes svou sekretářku vzkázal, že se k tomu vyjadřovat nebude.

Jihlavský soud 22. září navrhl smír, kdy má SMJ Patrolu zaplatit ne pět milionů korun, ale „pouze“ dva.
Vedení podniku má čas na rozmyšlenou do 8. listopadu. „O takový smír nestojíme. Je to nesmyslná žaloba,“ vzkázal Martin Málek. V takovém případě se u soudu obě strany sejdou znovu 8. prosince a soudce bude muset nějak rozhodnout.

Aby člověk pochopil, o co vlastně ve sporu jde, musí se vrátit o deset let zpátky, kdy v křesle primátora seděl Vratislav Výborný.

V červnu 2000 podepsal tehdejší jednatel SMJ Pavel Farkač smlouvu s Patrolem holding o vybudování inženýrských sítí před Vodním rájem. Součástí smlouvy ale také bylo, že kromě sítí zaplatí SMJ i vybudování parkoviště. To se také stalo.
Město do projektu vrazilo šedesát procent prostředků, Patrol čtyřicet. Z městské kasy spolkla stavba asi třináct milionů korun. Smlouva už na první pohled vypadá pro město nevýhodně. Toho si ale nikdo z tehdejšího vedení nevšiml nebo nechtěl všimnout.

Ve smlouvě je upraveno i vlastnictví, které se ovšem týká pouze inženýrských sítí, už ale ne parkovišť. Ta mají být podle smlouvy trvale využívána oběma investory. A právě tady se stala první chyba. Jiří Pospíšil se tak stal majitelem celého parkoviště (asfaltu). Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pospíšil po SMJ požadoval nájemné za parkování před Vodním rájem. Došlo kvůli tomu i na soudní spor, v kterém SMJ uspěly.

Jenže pokud chtěl mít podnik klid, musel parkoviště před koupalištěm za čtyři miliony korun od Patrolu koupit. Když už si všichni mysleli, že mají za sebou to nejhorší, tak Jiří Pospíšil přišel se žalobou o pět milionů korun. Kvůli podezření na nevýhodnost smlouvy tenkrát podali trestní oznámení tři radní. Policie ale nenašla nic protizákonného.
„Měli jsme pocit, že město hradilo část soukromé stavby firmy Patrol,“ řekl po letech Sedmičce tehdejší radní Miroslav Němec.

Vratislav Výborný Sedmičce řekl, že s odstupem času cítí, že všechno nebylo úplně fér. „Pokud si pamatuji, tak tehdy byl velký problém vyřešit přístup do Vodního ráje. Jednu chvíli jsme uvažovali, že se kvůli tomu přemostí řeka,“ vzpomíná Výborný, který říká, že se za problémy, které se táhnou dodnes, může cítit zodpovědný, ale jen jako jeden z kolektivu lidí, kteří o tom tehdy rozhodovali. Za nevýhodnou smlouvu byl zodpovědný i Pavel Farkač.
„Pan Pospíšil se tehdy vůbec nemusel stát majitelem pozemků, protože na nich byla věcná břemena a město si je neuhlídalo,“ prozradil po letech Farkač.

Tady se stala vůbec nejzásadnější chyba, za kterou dodnes nenese nikdo odpovědnost. Vlastníkem pozemků ještě předtím, než se začal stavět Vodní ráj, byl podnikatel Vojtěch Fiala, který měl s městem smlouvu o věcném břemeni, které zajišťovalo volný přístup na pozemky. Jenže když Fiala prodával pozemky Jiřímu Pospíšilovi, tak toto věcné břemeno ze smlouvy záhadně vypadlo. Pospíšil tak měl volné ruce.

Ale i tehdy mohli ještě úředníci vše zachránit, pokud by do dvou let věcné břemeno uplatnili. To se ale nestalo, a tak následovaly žaloby ze strany Jiřího Pospíšila, který navíc získal majetek vybudovaný za městské peníze a navíc mohl využít zásadních nedostatků ve smlouvě o vybudování inženýrských sítí.