Fotbalistu druhá liga uživí, mistryně světa si platí dopingovou zkoušku | E15.cz

Fotbalistu druhá liga uživí, mistryně světa si platí dopingovou zkoušku

Sedmička startuje nepravidelný seriál, v němž si povídají vždy dva sportovci. Tentokrát Roman Dobeš a Jarmila Slovenčíková.

Jarmila Slovenčíková je mistryní světa v hloubkovém potápění, Roman Dobeš patří k oporám fotbalové Tescomy. Neznali se. Původní vzájemný ostych zmizel, když Slovenčíková zmínila přezdívku jednoho z Dobešových spoluhráčů. Proč se oba zasmáli, vědí jen oni. Ale atmosféře rozhovoru to prospělo.

Dobeš: Proč sis vybrala do debaty zrovna fotbalistu?
Slovenčíková: Já si nikoho nevybírala, jen jsem říkala, že by mi fotbalista nevadil, protože třikrát týdně chodím jako fyzioterapeutka fotbalistům pomáhat s jejich zdravotními problémy.

Dobeš: Jak moc rozhodují v tvém sportu tělesné dispozice, geny?
Slovenčíková: Záleží, jak má člověk průchodnou Eustachovu trubici. Pokud to tam není průchodné, což mohou ovlivnit třeba nemoci v dětství, tak se tlak v uších vyrovnává hůř a člověka to dolů do hloubky nepustí. Ve fotbale asi žádná taková omezení nejsou, že?

Dobeš: Fotbal opravdu může hrát každý, dokonce na nejvyšší úrovni třeba se silným astmatem. V Manchesteru ho má Paul Scholes, a hraje výborně. Bere na to nějaké léky a zátěž zvládá. Slovenčíková: A to nevadí u dopingových kontrol? Protože spousta takových léků je zakázaných. Jak je to vůbec v českém fotbale s dopingem?

Dobeš: Stalo se mi jednou nebo dvakrát v lize, že přišel dopingový komisař, ve druhé lize zatím nikdy. Spousta kluků asi vůbec neví, co je a není zakázané. Od toho máme v klubu lékaře. Ty kontroly jsou hodně drahé, takže možná i to je důvod, proč jich není tolik. Slovenčíková: Jo, to chápu, protože vím naprosto přesně, kolik dopingový test stojí. Pět set eur.

Dobeš: Jak to tak přesně víš?
Slovenčíková: Protože když překonám světový rekord, tak si musím dopingovou zkoušku zaplatit. Aby mi ho uznali. Tak to chodí v našem sportu.

Dobeš: Jaký je vlastně trénink člověka, který se potápí desítky metrů hluboko pod hladinu moře? To trénuješ v bazénu?
Slovenčíková: Velkou část přípravy mám podobnou jako vy, fotbalisté. Běhání delších tratí, posilovna, v zimě běžky. Času na trénink nemám moc, takže abych to vydržela, musím trénovat co nejefektivněji. Teď mám pohodu, ale před Vánocemi začnu pořádně makat, aspoň osmkrát týdně.

Dobeš: Díval jsem se na internet, že často závodíš na Bahamách. Tam musí být krásně.
Slovenčíková: Jo, tam je celý rok stejné počasí, svítí slunce, teplá voda.

Dobeš: Hm, to rád slyším. Pořád jsem přemýšlel, kam vezmu rodinku na dovolenou, takže asi Bahamy. Ne, teď vážně: jaké to vlastně je v hloubce desítek metrů pod hladinou? Slovenčíková: Je to těžko popsatelný pocit. Pod hladinou nekonečný modrošedý prostor, bez gravitace, absolutní ticho. Pocit je to ovšem krásný, najednou jsi v jiném světě. Na pár minut opustíš tento prostor, odpočineš si a pak se vrátíš zpátky.

Dobeš: Potkáš tam dole nějakou rybu? Slovenčíková: Ne. Ale docela ráda bych někdy ve vodě potkala žraloka. Dvakrát se nám stalo v Egyptě, že se objevil žralok hodinu potom, co jsem vylezla z vody. Strach nemám, on se prostě jen jde podívat, co ve vodě je.

Dobeš: Kde trénuješ ve vodě nejčastěji? Slovenčíková: V Egyptě, tam je to pro nás nejlevnější. Když mluvíme o cizině, jak ty ses dostal až do Gruzie? Moc českých hráčů tam asi nepůsobilo, že?

Dobeš: Byla to trochu náhoda. Neměl jsem tehdy žádné angažmá, trénoval jsem sám. Od manažera jsem dostal tip, že v Německu trénuje Dušan Uhrin starší s Dynamem Tbilisi. Tak jsem sedl do auta a jel tam. Oni měli zájem. Slovenčíková: Jaké to bylo v Gruzii?

Dobeš: Byli jsme tam jako na dovolené. Mužstvu se dařilo, vyhrávali jsme. Ráno trénink, o víkendech zápasy, jinak pohoda s rodinou. Mám na to krásné vzpomínky, jenom ta spousta volně pobíhajících psů mi vadila.
Slovenčíková: To bude podobné jako v Egyptě, tam je také hodně psů a hlavně koček.

Dobeš: Jak je to vůbec ve tvém sportu s penězi? Slovenčíková: Já to dělám vyloženě pro radost. Když jsem byla první na mistrovství světa, dostala jsem medaili a tričko. A jak to máte ve fotbale?

Dobeš: Zlín je stabilizovaný klub, který má dobré zázemí. Na uživení peníze stačí, nemusím hledět, jestli něco stojí o stovku víc nebo míň. Ale určitě si člověk za dva roky nevydělá třeba na barák. Já jsem tady ale spokojený a věřím, že třeba právě se Zlínem se ještě do první ligy vrátím.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!