Na tržišti, na ulici, na řece. Pracovití Vietnamci jsou připraveni udělat rychlý obchod kdekoliv a kdykoliv. V zemi, která připomíná jedno obrovské lidské mraveniště, lze domluvit cokoliv od degustace fritovaných cvrčků až po projížďku na falešné zebře.
Je pět hodin, do východu slunce zbývá ještě skoro hodina. Přesto už mraveniště ožívá. Většina z 95 milionů Vietnamců je na nohou od božího rána. Vlastně ještě dřív. Už před rozbřeskem v městských parcích cvičí důchodci, obchodníci otvírají krámky, ulice zaplní skútry.
Vietnamci patří k nesmírně přičinlivým národům. Pracovitost, kterou vykazuje vietnamská komunita v České republice, není zřejmě dána jen klasickou snahou přistěhovalců prosadit se v novém prostředí, je asi obecným národním rysem Vietnamců. Nejzřetelněji je patrná právě v jejich domovině.
Na ulicích Hanoje, Danangu, Dalatu, Hue nebo Ho Či Minova Města je všechno uzpůsobeno tomu, aby se pořád hýbaly obchody… a aby se hýbaly rychle.
Kdekoli se cestovatel do toho kolotajícího mumraje trochu ponoří, najde pozoruhodný detail. Potká skupinku kluků, která obchází město a za drobné všimné vymítá z domů bubnováním duchy.
Narazí na paní, která v nenápadných přihrádkách cosi opatruje – a oni jsou to cvrčci chovaní jako lahůdka pro vietnamské strávníky. Uvidí podnikavce, který svého koně přibarvil černou barvou do podoby zebry, aby na něm pak za pár dongů vozil ruské turisty.
Všechno se tu děje kvapně, jako když se deska na gramofonu pustí omylem vyšší rychlostí. A všechno se děje přímočaře a bez zbytečných řečí. Houževnatá nátura Vietnamců, která z toho čiší, nemůže než vzbudit obdiv.
