Freestyle BMX: proč jezdit po siln ici, když mohou létat vzduchem?

Opřou se do pedálů, několikrát šlápnou, najedou na překážku a během chvíle jsou několik metrů nad zemí. Jindy zase předvádí salta, na kole se drží jen pomocí rukou nebo nohou a ještě ho pod sebou dokáží několikrát protočit. A když jim to vyjde, ukazují několik triků v jednom.
„To je na tom asi nejtěžší. Člověk se musí naučit různé kombinace triků,“ říká čtyřiadvacetiletý Tomáš Lízal ze Strakonic. Společně se sedmnáctiletým Martinem Gabarou jsou to v současné době asi nejlepší jezdci ve Freestyle BMX, které tohle město i celé jižní Čechy mají.
Někdo je obdivuje, někdo si o nich může myslet, že jsou blázni. Pro oba je to stejný sport jako pro jiného házená, fotbal nebo hokej.
Jako mladíci propadli kouzlu malých kol. Znají je všichni kluci a většina z nich se na nich učila jezdit. Měla tlusté gumy a těžké železné rámy. Jenže tihle jezdci povýšili ježdění na BMX někam mnohem výš. „Nikdy jsem triky na jiném kole nezkoušel. Prostě tohle malé mi sedí,“ dodává Tomáš Lízal a sedí na kole s jednou brzdou.
Triky na něm dělá už sedm let a v současné době je nejstarším, kterého ve strakonickém skateparku u plovárny lidé najdou. V minulosti jezdil na skateboardu, zkoušel také in-line brusle, ale kolo ho bavilo ze všeho nejvíc.
Pravidelně se na českých závodech dostává do nejlepší desítky. Letos ho začal překonávat další Strakoničák, který je o osm let mladší. Martin Gabara jezdí na BMX kole třetím rokem a v letošní sezoně zaznamenal své nejlepší výsledky.
„Je to hvězda, která jde nahoru,“ soudí o něm Tomáš Lízal. Sám Martin Gabara je skromnější. „Letos jsem vyhrál závod Masters v Pardubicích a tady ve Strakonicích jsem byl druhý. Víc asi nic,“ uvádí zatím své největší úspěchy. Ovšem o jeho posunu svědčí už jen fakt, že na domácích závodech ve Strakonicích se oproti loňsku posunul o nějakých patnáct pozic výš při stejné konkurenci.
„Postupně se zlepšujeme. Někdo rychleji a někdo pomaleji. Řadíme se mezi českou špičku, ale nejlepší nejsme,“ přibližuje Tomáš Lízal. Ve Strakonicích zatím člověk potká na překážkách okolo dvacítky jezdců na malých kolech. Těch starších tam může být tak sedm. Pojmem starší se rozumí ti, kteří jezdí alespoň tři roky. Marek Šulc, Ondřej Hošek, Lukáš Pavlas. To jsou podle Lízala další z nadějných riderů.
„Většinou se k tomu člověk dostane přes kamarády, televizi nebo internet. Vidí nějaká videa, triky a zalíbí se mu to. Mě osobně vzala kola jako první,“ vysvětluje Martin Gabara, jak se k ježdění na umělých překážkách vůbec dostal.

Nejprve skákal do molitanu

Podle svých slov se to první dva nebo tři roky jenom učil. Naplno do toho šel až letos. „To znamená, že jsem zkoušel nové, těžší triky. Skákal jsem třeba do molitanu, protože se to člověku na začátku nikdy moc nedaří,“ přibližuje.
A zlepšovat se v tomto sportu znamená vedle talentu i dlouhý čas strávený ve skateparku. Kdekdo říká, že naučit se na kole BMX je lehčí než na skateboardu, ale učit se pak těžší triky a zdokonalovat se v nich je náročnější. „U každého je to jiné, jde o individuální sport,“ dodává Gabara a zkušenější Tomáš Lízal jeho slova jen potvrzuje. Jezdec musí strávit ve skateparku denně několik hodin. Když Gabara studoval, jezdil třeba dvě, tři nebo i čtyři hodiny denně. S prací se to dá skloubit mnohem hůř. Jestliže přijde nováček s kolem a chce poradit, nikdo ho neodmítne, ale jinak žádní trenéři nejsou.

Pro začátek musí něco přeskočit a přežít

Každý jezdec začíná od toho základního. „To je vůbec něco přeskočit a nerozbít si při tom hubu,“ pousměje se Lízal. A pak se přidávají těžší a těžší triky. Kolo pouštějí rukama, pak nohama. Přidávají otočky kolem vertikální a horizontální osy. Přicházejí pády, ale třeba také první úspěchy a radost z toho, že se něco nového povedlo.
„Většina z nás asi měla nebo pořád má své vzory, od kterých se učí,“ upřesňuje Lízal. Třeba Martin Gabara má někoho podobného v Angličanu Marku Webbovi. Na internetu si hledá videa s jeho triky a pak je zkouší sám kopírovat a učí se od něho.
A co třeba pády? O ty není hlavně ze začátku nouze. „Měl jsem zlomených pár žeber a klíční kost. Jinak nic,“ vypočítává seznam svých zranění Gabara a Lízal seznam ještě více rozšíří, protože už měl zlomená obě zápěstí, povolené vazy v ramenou i v koleni. „Teď se snažím jezdit co nejvíc bez pádů,“ říká s úsměvem.
Vedle správně seřízeného vlastního těla potřebují jezdci na BMX ke svým kouskům i dobrou techniku. „Kolo si stavíme sami,“ vysvětluje Martin Gabara. Objednají si jednotlivé komponenty a dávají je dohromady.
I tak stojí podobné kolo desítky tisíc. Třeba speciálně to Gabarovo čtyřicet tisíc korun a vydrží mu zhruba na tři roky. Vzhledem k tomu, že na něm jezdí od letošního jara, má ještě na další čas.
„Taky je důležité, jak s ním zacházíte,“ přidává svůj pohled Tomáš Lízal s tím, že komponenty musí měnit průběžně.

Mráz nevadí, ale na sněhu se jezdit nedá

Přichází zima a pro jezdce na kolech to znamená jediné. Že mají volno. Mráz nevadí, ale na sněhu a ledu trénovat nikdo nemůže. Loni na tom byli ještě docela dobře, protože prostor na tréninky našli, nemuseli jezdit daleko. „V zimě jsme měli v Písku pronajatou halu a v ní půjčené překážky ze Slopestylu a tam jsme jezdili celou zimu,“ popisuje Lízal. Letos to vypadá, že se bez jakéhokoliv přístřeší budou muset obejít a trénovat nebude kde.
Do parku se tak budou vracet až na jaře. „Za rok odjezdím mezi deseti až patnácti závody,“ vypočítává Martin Gabara a stíhá je mezi dubnem a říjnem, kdy mohou být venku. V zimě se rideři na malých kolech přesunují do hal, ale tady v okolí žádná není. Ta nejbližší je více než 150 kilometrů daleko, v rakouském Linci.
Oba závodníci se v příštím roce znovu představí hlavně na různých domácích podnicích, protože na závody do zahraničí se dostanou málokdy. I když kdoví, jak dlouho to třeba ještě v případě mladého Martina Gabary může trvat. I pořadatel contestu ve Strakonicích Martin Zvoníček o něm říkal, že je to jezdec, který se dere do popředí českého BMX a ještě o něm hodně uslyšíme. „Celý český BMX se dostává na profesionální úroveň a Češi se srovnávají s jezdci z celého světa,“ všímá si také zkušenější z dvojice závodníků Martin Lízal.
Rád by se ve Strakonicích dočkal nového skateparku. Ten stávající byl před pár lety dobrý, ale pro nejlepší kousky už přestává stačit. Podobně jsou na tom také další parky v celém kraji. O tom píseckém ani nemluvě.
„I tam jezdí kluci BMX, ale jsou ještě o malinko za námi. Mají horší podmínky než my, a na tom to je dost závislé,“ shodují se oba jezdci.