Když v roce 1988 přišel Leo Friedl do Univerzitního klubu na inzerát jako vedoucí, netušil, že se mu zaryje hluboko pod kůži. Dnes šestačtyřicetiletý Friedl organizuje v „Účku“ koncerty předních českých kapel a patří mezi významné hudební dramaturgy v Olomouci.
Do Účka přišel ze skladu lešení okresního stavebního podniku, kde pracoval poté, co přestal učit na hudební škole. „Na konzervatoř jsem šel s tím, že bych chtěl učit děti jako moji rodiče. Realita byla ale nakonec hrozivá, učil jsem asi měsíc a bylo to pro mě velké zklamání,“ říká Friedl.
Ani po svém odchodu ze školy ale od svého oboru úplně neupustil. „Osud chtěl, abych se vrátil oklikou k hudební branži. Možná proto, že jsem byl aktivní muzikant, a dokonce jsem zpíval i ve dvou sborech, mám ke zpěvákům a kapelám blíže než běžný pořadatel, který je spíše obchodník a vystupující bere hlavně jako zboží,“ tvrdí Friedl.
Jenom v nájmu
U-klub, patřící kdysi svazákům, dnes vlastní Správa kolejí a menz. „Já jsem tu vlastně pouhý nájemník. Účko začínalo jako folkový klub, hráli tady Plíhal, Nohavica, Wabi Daněk, Pavel Dobeš. Po písničkářích byl po revoluci hlad. V devadesátých letech se to pomalu překlenulo k rocku, to sem pravidelně jezdili Tony Ducháček s Garáží, Psí vojáci nebo Mňága a Žďorp,“ vzpomíná Friedl, nájemník, dramaturg a ředitel v jedné osobě.
Ze šesti lidí, kteří provoz klubu zajišťují, jsou jen tři „cizí“, druhou polovinu tvoří nejbližší rodina syn a manželka. Náplň Účka ale netvoří jen koncerty, hraje se zde divadlo, konají se i taneční kurzy, sexuologické přednášky nebo diashow. Sál si pronajímají lidé také k soukromým oslavám. „K písmenu U v názvu už proto raději podsouvám význam, že je univerzální,“ objasňuje Friedl.
Když je v Účku plno, je v něm na stojáka asi pět set lidí. To se podařilo při koncertech kapel Black Milk, Kryštof nebo J.A.R. Plno bývá pravidelně i na Dana Bártu.
U-klub přežil v roce 1997 i povodně. „Na sále bylo sto třicet čísel vody, ve čtyřech lidech jsme se tu prali s bahnem, a pak jsme na týden utekli do Hrádku u Rokycan, kde pořádá svůj festival Jaroslav Samson Lenk. Každý večer jsme se dezinfikovali fernetem a spřátelili se,“ vzpomíná Friedl na začátky svých některých „hudebních“ přátelství.
Postupně přidal i Karla Plíhala a Jarka Nohavicu. „Ale rozhodně to není tak, že bych toho zneužíval, když potřebuju domluvit koncert. Nevolám jim osobně, řeším to tradiční cestou přes manažera, i když se známe řadu let. A rozhodně nejsme ten typ, který by se se zpěváky fotografoval, a pak si ty snímky vylepoval v kanceláři ve zlatém rámečku,“ ujišťuje Friedl.
Ne vždy se měla v U-klubu vlnit do rytmu hudby těla lidí. Původně tu měla být menza. A proto je na koncerty klub tak nevhodný. „Jeden čas jsme řešili problém s elektroinstalací. A při koncertě Monkey Business se nám stalo, že zničehonic vypadl proud. Zvuk jel naštěstí pořád dál, takže Roman Holý zakřičel do toho plného sálu: Rozsviťte někdo, naši Tonyu není vidět! Což bylo trefné, vzhledem k tomu, že jejich zpěvačka je černoška,“ říká s úsměvem Friedl.
Manýry hvězd
Jako dramaturg se Friedl snaží čerpat podněty od studentů. „Naslouchám i tomu, o čem se v klubu baví a co by stálo za to do Olomouce přivézt. Ale pokud to skutečně není provařené jméno a sázka na jistotu, tak musíte vždycky počítat s rizikem. Naposledy jsem se takhle spálil loni s Le Pneumatiq.
Říkal jsem si, že mezi studenty oslovím fanoušky taneční hudby a udělám v polovině týdne to, co obvykle probíhá spíš z pátku na sobotu. Přijela elektronická kapela, DJ z brněnské Flédy – a odezva byla minimální. Utvrdilo mě to v tom, že naší parketou jsou živé koncerty a ne taneční party,“ vysvětlil.
Kapelu, která nedodržela dohodu, už příště nezve. To je třeba případ Ready Kirken. Přitom některé manýry hvězd Friedl toleruje.
„Jedna funková kapela vyžaduje v rámci občerstvení dva druhy oliv. Dokonce mají přímo ve smlouvě napsáno: Pro výkon umělecký i následný. Je vidět, že si z toho sami dělají srandu. Ale zažil jsem i naprosto seriózně míněné požadavky, například na jedenáct lískooříškových Tatranek, originál čabajské klobásy nebo uherský salám pouze značky Pick,“ zalovil v paměti Friedl.
Poloha Účka je sice výhodná, ale občas se stane, že na kolejích se svítí a v klubu je prázdno. „V takových chvílích si říkám, co ještě víc mohu přivézt studentům téměř až pod nos? Přitom jim stačí v papučkách sejít pár pater a kulturu mají hned u baráku,“ dodává s úsměvem Friedl.
