V akademickém prostředí je už známým vědcem, v roce 2004 získal prestižní stipendium JSPS, díky němuž strávil dva roky na univerzitě v Japonsku. Pavel Baroch se zabývá studiem a využitím plazmových technologií pro vytváření nových tenkovrstvých materiálů, které se uplatňují třeba u kloubních implantátů nebo chirurgických nástrojů.
Jak jste se k fyzice vlastně dostal?
Určitě jsem to neměl nijak nalinkované, že se jednou budu věnovat fyzice. Zajímalo mě vždycky hodně věcí, hlavně technika. Do Plzně na univerzitu jsem z rodné Vysočiny ještě přišel kvůli počítačům. Až v průběhu studia mě zaujala fyzika, kterou profesor Vlček podal zajímavou formou. Proti střední škole to byl ohromný rozdíl. Vytváříte materiály pomocí plazmové technologie.
Co to vlastně je?
V podstatě se snažíme vytvářet velmi tenké vrstvy nových materiálů asi o síle lidského vlasu, které mají požadované vlastnosti – třeba tvrdost, houževnatost, tepelnou odolnost nebo antibakteriální vlastnosti, a to díky tomu, že – laicky řečeno - umíme přesouvat atomy jednotlivých prvků a dosáhneme tím struktury, která by na Zemi, za běžných podmínek, nemohla vzniknout.
Kde se s vašimi vynálezy můžeme setkat?
Dnes už v podstatě všude. Hodně využívané jsou tyto tenkovrstvé materiály v optickém, automobilovém či leteckém průmyslu nebo i v lékařských oborech. Myslím tím třeba kloubní implantáty, chirurgické nástroje nebo antibakteriální vrstvy používané na infekčních odděleních.
Čemu se teď věnujete osobně?
Mimo jiné jsem zapojený do jednoho z evropských projektů, který se právě věnuje využití vrstev pro antibakteriální účely. Výstupem budou prototypy funkčních materiálů, které se otestují v nemocnicích.
Technické obory moc nefrčí. Je možné přilákat k vědě mladé studenty?
Snažíme se o to. Poté, co jsem se vrátil z Japonska, jsem nyní i takovým agitátorem. Oslovujeme také středoškoláky, kteří často ani nevědí, že některé velmi atraktivní vědní obory vůbec existují. Nenutíme jim automaticky fyziku a fakultu aplikovaných věd, ale nabádáme je, aby se snažili si sehnat co nejvíce informací, než se rozhodnou.
A jací jsou vaši studenti na univerzitě?
Ti, co přicházejí v poslední době, naštěstí zájem mají, někteří dokonce enormní – pro ty je fyzika koníčkem. Prosadit se ale není jednoduché. Kdo se bude chtít vědou živit, musí na sobě hodně pracovat.
Jak učíte, aby studenti při vašich hodinách neusnuli?
Výuka a učivo se za poslední léta příliš nezměnily, spíš jde o způsob, jak se probíraná látka podá. Snažím se, aby mé hodiny fyziky nebyly jen o vzorcích.
