Galerie se mění na kinokavárnu

Galerie Supermarket WC přichystala od dubna pro své návštěvníky novinku. Klubové kino.

Kino WC. V prostorách bývalých veřejných záchodků a úschovny zavazadel u autobusového nádraží v Karlových Varech nově probíhají také pravidelné projekce dokumentárních filmů. Multifunkční prostor, který funguje od roku 2008 především jako galerie, přednáškové místo a kavárna, se od začátku dubna mění několikrát do měsíce na klubové kino.

„Doufáme, že se ve filmových Karlových Varech najde dostatek zapálených diváků, pro které budou dokumenty příjemnou alternativou ke snímkům promítaným v běžných kinech,“ říká Andrea Čapková ze sdružení Protebe Live, které novinku v galerii Supermarket WC provozuje.

Komorní prostor kinokavárny je podle ní pro tyto účely ideální. „Diváci se zde mohou občerstvit, popřípadě po projekci diskutovat o právě zhlédnutém filmu,“ dodává.

Začátky promítání jsou plánované na osm večer. Sedmička nabízí pár ochutnávek, více informací o promítaných filmech je na stránkách pro.tebe.cz.

EM a ON

Dokument režiséra Vladimíra Michálka sleduje více než dva roky krále české hudební parodie Xaviera Baumaxu na cestách po českých pódiích. Režisér ve svém snímku přiblížil řadu veřejných i soukromých vystoupení tohoto nonkonformního umělce. (20. dubna, 87 minut).

Pod sluncem tma

Dokumentární film režiséra Martina Marečka sleduje dva české elektrikáře při jejich návratu do zambijské vesnice Mupande, do které před pěti lety zavedli elektřinu. Své dílo nacházejí po pěti letech v dezolátním stavu – rozkradené, neopravované, nefunkční. Při jeho opravě jsou konfrontováni s pasivním postojem vesničanů. Vynikající film o úskalích humanitární pomoci. Dokument ověnčený Českým lvem získal také hlavní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. (25. dubna, 81 minut)

Šitkredit

Film o dluzích do konce života sleduje příběhy několika dlužníků, kteří se kvůli relativně nízkému dluhu v řádu pár tisíc korun ocitli během krátké doby v neřešitelné životní situaci. Snímek vznikal ve spolupráci s pracovníky plzeňské pobočky Člověka v tísni; jeho autorem je Martin Řezníček. (2. května).

Zločinci podle zákona

O životě se neučili ve školách, ale v kriminále. Tam si také vybírali své budoucí spolupracovníky. Tetování jim neslouží jako ozdoba, ale jako projev pohrdání autoritami a znak příslušnosti ke své vězeňské kastě a její hierarchii. Nikdy nepracovali, přesto jsou milionáři. A jsou na to náležitě pyšní. Řeč je o hlavních postavách znepokojivého dokumentu Alexandra Genteleva, jemuž se podařilo získat důvěru několika čelních představitelů ruskojazyčného podsvětí, takzvaných vorů v zakoně. Ti musejí dodržovat speciální kodex – nepsané zákony, které vznikly ve třicátých letech minulého století v sovětských gulazích. Jejich otevřené výpovědi společně s archivními záběry z ruských věznic či ukázkami mafiánských radovánek podávají velmi komplexní a ucelený pohled na rozvoj organizovaného zločinu v Rusku od perestrojky až do dnešní doby. Podle bývalého pracovníka ruského Interpolu mají dnes tito lidé zásadní vliv na ekonomická a politická rozhodování své země, neboť dobře vědí, že kromě po zuby ozbrojených bodyguardů musejí disponovat i svým politikem. (16. května).

Tři dary

Dokumentaristka Erika Hníková se ve svém snímku vydala po stopách české pomoci v Afghánistánu. Natáčení dovedlo českou filmařku na sever země, kde se už řadu let snaží společnost Člověk v tísni zlepšit životní podmínky místních lidí. Ti živoří na hranici chudoby v podhorských vesnicích poznamenaných dlouholetou válkou. Dokument je složen ze tří příběhů rodin, kterým Člověk v tísni pomáhá zajistit stabilní zdroje příjmů. Diváci společně s autorkou zjišťují, jak může ovlivnit život rodiny darované hejno slepic, tkalcovský stav nebo včelí roje. (30. května).

GALERIE SUPERMARKET WC

• Občanské sdružení Protebe live vytvořilo z chátrajícího objektu multifunkční bezbariérový společenský prostor, který slouží nejen k vystavování, ale i k setkávání mládeže, představitelů různorodých organizací a veřejnosti.

• Galerii Supermarket WC tvoří kromě nově zrekonstruovaného objektu přilehlý podchod, který je netradiční výstavní plochou bezprostředně komunikující s kolemjdoucími.