Gurmánský zážitek: rybí salát spláchnutý berounským pivem

Každé město se pyšní originálními delikatesami. Týdeník Sedmička zjišťoval, co chutná na Berounsku.

Když se řekne Beroun, většině lidí se jako první vybaví berounští medvědi. A to nejen díky hokejovému klubu stejného názvu a třem huňáčům ve výběhu na Městské hoře ze známých večerníčků Václava Chaloupka, ale i kvůli pivu. Tradice vaření piva je v královském městě stará asi 550 let. Pivovar měšťanů vznikl v Berouně v roce 1872 a lahodný mok se v něm vařil až do roku 1978. Po dvacetileté odmlce tuto tradici oživili manželé Mayerovi, kteří založili soukromý domácí pivovar Berounský medvěd.

Živé pivo z Berouna

„Pivo je zde vyráběné spodním kvašením z tradičních surovin, a to z vody, ječného sladu, hlávkového chmele a pivovarských kvasnic. Pivo je spotřebiteli předkládáno jako nefiltrované, kvasnicové s bohatým obsahem vitaminu B,“ popisovala Hana Mayerová, podle které se takovému pivu říká také živé pivo.
„Lidem nejprve trochu trvalo, než si na něj zvykli. Přeci jen tenkrát nevěděli, co mají od kvasnicového piva čekat. Teď už máme ale stálé zákazníky, kteří na něj nedají dopustit,“ vzpomínala Mayerová, podle které pivovar vznikl díky koníčku jejího manžela (oba na snímku).
„Berounský pivovar je doslova jako jeho dítě. Je to jeho velká záliba, ve které se ho snažím maximálně podporovat,“ řekla Mayerová, která pivo miluje stejně jako její manžel. Ze všeho nejraději má jedenáctku světlý ležák.
„Kromě něj tu vaříme třináctistupňové pivo tmavý speciál, čtrnáctistupňové pivo Klepáček, což je polotmavý ležák nebo osmnáctistupňový tmavý ležák takzvaný Grizzly. To je nejnovější,“ vyjmenovávala Hana Mayerová, která doufá, že si berounský pivovar udrží svoji kvalitu a zákazníky i do budoucna.

Vlajková loď ze sleďů

K dobrému pivu ale patří i něco k zakousnutí a po pár kouscích málokdo pohrdne nakládaným hermelínem, utopenci nebo kyselými rybami. Tyto pochoutky nebo třeba originální slaný dort (na snímku) vyrábí nedaleko Berouna, a to ve Tmani. Tam v roce 1991 zahájili výrobnu lahůdek. Jejich vlajkovou lodí je rybí salát ze sleďů.
„Ryby si tu nakládáme sami a je to znát. Na salátu rozhodně nešetříme a často tak slyšíme, že máme první rybí salát, který je opravdu z ryb,“ řekl s úsměvem majitel Lahůdkářství Apolonia Jan Skučko.
Ve Tmani nejsou žádní troškaři. Měsíčně tu vyrobí pět metráků salátu a zhruba dva tisíce chlebíčků za den. Kromě klasických šunkových nebo vajíčkových tu najdete také chlebíček sypaný šunkou, který tu prý dělají jako jediní v republice.
„Něco je sice dražší, ale za to kvalitnější. A to je pro mě ze všeho nejdůležitější,“ komentoval výrobky Jan Skučko, podle kterého jsou populární také nakládané sýrové směsi nebo zeleninový salát s balkánským sýrem zvaný Kavak.

Zlatavé pečivo

Mnohaletou tradici má v Berouně také Pekárna U Křížů, jejíž historie se začala psát na počátku století, kdy mlynář Ludvík Kříž koupil mlýn na Ostrově v Berouně. Ve 30. letech ho předal synovi Adolfu Křížovi a za jeho vedení se mlýn zařadil spolu s doplňkovou pekárenskou výrobou a zemědělským hospodářstvím mezi největší průmyslové závody na Berounsku. To, co do pekárny táhne lidi z Berouna i okolí, je prý jednoznačně kvalitní běžné pečivo.
„Finanční krize se samozřejmě projevila i u nás, ale co nás zachránilo, jsou tradiční výrobky. Naši zákazníci mají zkrátka konzervativní hubičky, a tak nejvíce táhne chléb, rohlíky nebo loupáky,“ řekla Kateřina Schwippelová, která krátce po našem rozhovoru ukončila své působení v pekárně U Křížů. Na místě s mnohaletou tradicí od listopadu působí Pekárna Hořovice.
Kateřina Schwippelová zažila v pekárně řadu příjemných i nepříjemných chvil. Nic se prý ale nedá srovnat se situací po povodních v roce 2002.
„Hrozně nerada na tu dobu vzpomínám. Tenkrát k nám přijel dodavatel mouky, a když to viděl, tak prohlásil, že se to už nedá dohromady. Ale my to nevzdali. Deset až patnáct lidí uklízelo bahno a zbytek pracovníků musel být doma na šedesát procent platu. Už za půl roku jsme ale byli zase na nohách,“ vzpomínala Schwippelová.
Berounské pochoutky ale nejsou jen o „nezdravých“ jídlech. V Nenačovicích má svou stálou základnu Ekofarma Country Life, kde v červnu začali prodávat stále populárnější biobedýnky. Vhodné jsou pro každého, kdo chce mít zajištěný pravidelný přísun čerstvé sezonní tuzemské zeleniny a ovoce, navíc v biokvalitě a přímo z farmy.

Zdraví až do konce roku

„Chtěli jsme, aby naši zákazníci věděli, odkud pochází zelenina, která se k nim dostává. Aby věděli, kterého konkrétního farmáře podporují tím, že si objednávají jeho výpěstky,“ řekla iniciátorka biobedýnek v Country Life Helena Míšková.
Lidé tak mají možnost setkat se přímo s farmářem, který jim zeleninu vypěstoval, a celou ekofarmu o rozloze více než šestapadesát hektarů si mohou zároveň prohlédnout. „Biobedýnky neprodáváme jen u nás v Nenačovicích, ale dovážíme je také do Prahy. Nově si je lidé mohou objednat také v prodejně Makro Veget v Berouně,“ dodala Helena Míšková, podle které by biobedýnky měly být k dostání až do konce roku.