Za psaní SMS zpráv ve vyučovací hodině poznámka. Za pět poznámek napomenutí, za dalších pět třídní důtka. Školní řád na Základní škole Radlická v Praze 5 zní nesmlouvavě.
„Pokud děti natáčejí spolužáka nebo učitele bez jejich vědomí, telefon jim okamžitě zabavíme a musí si pro něj přijít rodiče,“ říká zástupkyně ředitele školy Simona Vlčková. Poslední přestupek ale tak častý není, děti si totiž moc dobře hlídají, aby o svoji „životně důležitou krabičku“ nepřišly.
Mobil si do školy nosí drtivá většina pražských dětí a pro učitele jsou problémy s telefony v hodinách každodenní téma.
Podle průzkumu mobilního operátora Vodafone si čtyři z pěti pražských dětí posílají SMS i během školních hodin. Mobil potřebují, aby věděly, na kterém záchodě je o velké přestávce sraz nebo jak vypadá nejnovější model neoblíbené spolužačky. Posledním hitem je podle učitelů internet a nekonečné brouzdání na síti.
„Posíláme si s holkami hlavně písničky a obrázky,“ říká desetiletá Kamila. Má už třetí mobil. Co rok, to nový, lepší.
„Popravdě – byl to zpočátku její nápad, ale potom jsme usoudili, že to bude dobré i pro lepší kontrolu přes den,“ říká tatínek Kamily Petr Klíma. Když už se kupoval nový, tak dobře vybavený. „Kdyby měl jen základní funkce, tak by se cítila mezi spolužáky méněcenná. Takže má kvalitní kameru, přístup na internet, přehrávač,“ popisuje Klíma.
Přiznává ale, že od dcery on ani jeho manželka příliš zpráv nedostávají. „Nepíšeme si ani nevoláme každý den. Když třeba jede za babičkou, zavolám jí pro kontrolu, jestli v pořádku dojela, jinak ne,“ říká Kamilin otec.
Dokládá to i průzkum, rodiče sice dětem pořídí mobil, aby je měli pod každodenní kontrolou, ale pouze pětina dětí s mobilem volá denně domů. Liší se tak výrazně od moravských rodin, kde domů během dne zavolá až polovina školáků.
Ještě cennější je mobilní telefon ale pro ty nejmenší. Školákům v první a druhé třídě nahrazuje maminku. Mohou ji tak mít na doslech, kdykoli si vzpomenou. „Když mají děti i sebemenší problém, okamžitě volají rodičům. Přestože by se mohly obrátit na učitelku, volají maminkám všechno a hned,“ říká Dana Prošková, zástupkyně ředitelky Základní školy Tusarova v Praze 7.
Ke školní brašně a penálu tak rodiče prvňáčkovi automaticky kupují i mobilní telefon. „Jsem raději, když ho syn má. Je to taková pojistka. I když si na něm hlavně hraje hry. A pořád,“ říká otec sedmiletého Jakuba Petr Klíma.
Ale vyúku často ruší i sami rodiče. „Volají dětem do hodin, i když dobře znají jejich rozvrh,“ říká Simona Vlčková ze Základní školy Radlická.
