Kam chodí Olomoučané nejčastěji běhat? Koho by jako první napadl umělý povrch oválu atletického stadionu, mýlil by se. Nadšené amatéry, zkušené sportovce i profesionály nejvíc láká asfaltová plocha v zeleni. Sady se dvakrát do roka mění na trať pro účastníky běžeckých půlmaratonů, pořádají tam závody v chůzi nebo Silvestrovský běh. Místo připomínající oázu v poušti s množstvím zeleně a řadou udržovaných trávníků láká v poslední době čím dál víc lidí chtivých pohybu. Do parků chodí běhat, stále častěji však jezdí i na in-line bruslích nebo chodí s hůlkami.
„Nikdy jsem závodně nesportoval. K běhu jsem se dostal náhodou. Známý chodil často trénovat do parku, ale sám se nudil a jednou mě poprosil, jestli bych to nezkusil s ním. Chytlo mě to a teď zde běhám většinou dvakrát týdně,“ říká Pavel Procházka.
Není zdaleka výjimkou. Ráno nebo večer je možné v olomouckých parcích vidět plno běžců. Ostatně, vzrůstající oblibu této atletické disciplíny potvrdil i rekordní počet startujících na letošním Hanáckém půlmaratonu. „Lidé se už asi namlsali tenisu nebo squashe a zase objevili běhání,“ doplňuje mladý muž.
Jeho slova potvrzuje i dlouholetý atletický trenér Zdeněk Rakowski. „Do areálu nám chodí čím dál více rekreačních běžců. Trénují sami pro sebe. Občas se stane, že se někdo z nich přijde zeptat, jak má postavit trénink, aby například uběhl půlmaraton v solidním čase,“ popisuje kouč, který lidem odpovídá na nejrůznější dotazy.
Boty jsou základ
Systematický trénink však lidé většinou nehledají, spíš chtějí vědět, jak získat o trochu lepší kondici. Zejména u žen je snížení váhy větším cílem než osobní rekord na deset kilometrů. „Nesleduji kolik kilometrů uběhnu za půl hodiny. Spíš mám radost, že se dostanu ven na vzduch. O závodění jsem nikdy nepřemýšlela, i když kamarádka mě hecuje. Prý bychom si mohly zkusit zaběhnout nějakou desítku,“ říká se smíchem třicetiletá Olomoučanka Petra Jaborníková. Jedním dechem však dodává, že běhat v parku po betonu není ono.
„Pohyb po tvrdém povrchu moc nedoporučuji, i když v Olomouci to je ideální místo, kde mohou lidé běhat. Nejlepší je měkký povrch. Třeba zajet do lesa a běhat po pěšinách. Vyběhaná místa jsou rovněž ve městě podél řeky Moravy,“ přidává radu trenér Rakowski.
Beton ani tartan vazům a kloubům moc nesvědčí, mohou tak vznikat i různá zranění. Řadě Olomoučanů však nic jiného než běhat v parku nezbude. Proto musí alespoň dbát na to, aby měli dobrou obuv a příliš se na tvrdém povrchu nepřetěžovali. „Hlavní jsou dobré boty, to je základ, který chrání nohy. Bot se prodává spousta, ale lepší je poradit se s odborníky, která obuv je vhodná pro běhání. Hodně bot, které jsou v obchodech a jsou určeny na běh, se pro něj nehodí a jsou tak maximálně na chození,“ vysvětluje Rakowski.
Běžci by podle něj neměli zapomínat ani na regeneraci. „Ideální je pro dolní končetiny přijít z běhání a ledovat nohy, nebo si na ně pouštět studenou vodu. Popřípadě zajít do bazénu,“ vysvětluje trenér AK Olomouc.
Cenné rady mohou začátečníci nebo i zkušení běžci najít na specializovaných serverech, například www.bezeckaskola.cz nebo www.behej.com. „Překvapil mě jeden text, kde jsem se dozvěděla, že abych byla rychlejší, tak musím ze začátku zpomalit a hned se nehnat,“ dělí se o zkušenost Jaborníková.
Zájem o atletiku roste
Běhání však neholdují jen nadšenci. Do atletického klubu s rodiči stále častěji přicházejí i ti nejmenší. „Lidé mají celkově větší zájem o sport. Rodiče chtějí, aby se jejich děti hýbaly, a atletika jim dává největší možnosti. Lze v ní natrénovat dobrý základ pro úplně jiné druhy sportů,“ tvrdí Rakowski. Děti mohou získat běžecké a skokanské návyky a různé dovednosti nebo například orientaci v prostoru. „V mladší kategorii není žádná specializace, proto mají rodiče zájem o to, aby děti chodily sem. Otázkou pak je, jestli vydrží,“ míní kouč. Řada nejmenších ve věku kolem deseti let přechází na jiné sporty, například fotbal, basketbal nebo tenis. Inspirujícím příběhem pro mnohé může být cesta současného hráče FC Chelsea Tomáše Kalase. „U něj to bylo trochu jinak. On dělal hlavně fotbal a atletika byla doplňková. Určitě mu to však prospělo. V atletice získal rychlost a obratnost,“ doplňuje Rakowski.
Plné ulice
Běžecký boom lze vysledovat i v jiných městech a státech. Olomouc navíc nabízí příznivcům této atletické disciplíny velký večerní běh, tedy druhý z městských půlmaratonů, který se koná 18. června. „Loni jsem neběžel celý okruh, ale jen závod na deset kilometrů. Pořádně jsem totiž netrénoval a pak jsem se z toho tři dny dostával,“ vzpomíná na závod Olomoučan Radek Novák. Do olomouckých ulic se při prvním ročníku v roce 2010 vydalo dva a půl tisíce lidí a šlo o vůbec největší závod na Moravě. Stejné to bude podle organizátorů i letos.
