Hašek, Vízek a další mistři hrají v „pralese“

V Praze a okolí kopou v nižších soutěžích fotbalisté, kteří zářili ve Spartě, Slavii nebo v Dukle, a dokonce i v cizině a reprezentaci.

V pralese žije spousta pozoruhodných živočichů. V „pralesních“ ligách – jak se někdy pohrdlivě říká nejnižším fotbalovým soutěžím – zase hraje dost hvězd nedávné i vzdálenější minulosti.

Čtveřice bývalých reprezentantů se sešla v Chabrech, hrajících I.A třídu. Jsou jimi Jan Berger, Ivan Hašek, Vladimír Šmicer a Ladislav Vízek.

„Navíc čekáme, až se vyléčí Patrik Berger. Zatím od něj máme takový malilinkatý příslib a doufáme, že to dopadne,“ říká Miloslav Hofman, sekretář klubu ze severu Prahy.

Vízek: Má, co chtěl

Minulý domácí zápas Chaber stál za to, i když v něm nastoupil jenom Vízek.

Už po pěti minutách sledují zhruba dvě stovky diváků, jak rozhodčí Petr Linx nařizuje proti Kyjím pokutový kop. Pro míč si za koncovou čáru jde Vízek, ale penaltu zahrává Jiří Rosický, starší bratr slavnějšího Tomáše.

Proměňuje ji, zároveň se však zraní a musí střídat. „To jsem ho vyřadil, co? Zeptal jsem se ho, jestli ji chce kopat, a on mi odpověděl, že jo. Tak jsem ho nechal. Má, co chtěl,“ vykládá smějící se Vízek po utkání.

Už je to skoro sedmadvacet let, co hrál s Duklou proti Manchesteru United. Teď je mu pětapadesát, ale pořád má solidní kondici.

Slavný Frýdek? V Libčicích

To někteří mladší hráči se ještě pralesu snaží vyhnout. Například Martin Hašek a Pavel Mareš jsou známými jmény na soupisce Přední Kopaniny, jež bojuje v divizi, čtvrté nejvyšší soutěži v Česku.

Jiní později narození fotbalisté pomáhají mužstvům z okresního přeboru do I.B třídy. To je případ Jiřího Novotného a Luďka Zelenky, kteří teď postoupili se Všenorami.

V okresním přeboru zůstávají Libčice, jež jsou zvláštní nejen tím, že v dosavadních dvaadvaceti kolech jedinkrát neremizovaly. Mají v kádru čtyři internacionály: Güntera Bittengela, Martina Frýdka, Petra Koubu a Jiřího Němce.

Sudí: Vízek to zkouší

Ale zpátky k zápasu do Chaber s Kyjemi.

Po dvaceti minutách duelu se na hranici šestnáctky dostává Vízek do náznaku šance a po střetu se soupeřem padá. Sudí přeruší hru. Faul nepíská, jenom se ujistí, že je tvůrce hry domácích celý.

„S Láďou se dlouho známe. Zkouší to na každého, ale dá se s ním vyjít. Zvlášť když o vás ví,“ popisuje arbitr Linx, jak se mu píská v přítomnosti známé tváře.

Do přestávky stihnou Chaberští zvýšit na 3:0. Dvojnásobný Fotbalista roku přesto zůstává na hřišti a ještě stíhá hecovat spoluhráče. „Útočíme, hoši,“ volá Vízek a sám se kromě ofenzivních akcí snaží i o rychlé návraty do obrany.

Jeho akce na trávníku oceňují i soupeři. „Mladí se od něj, podobně jako od ostatních legend, pořád můžou učit,“ podotýká kyjský brankář Lukáš Cibulka.

I ke konci duelu má Vízek síly. Uprostřed hřiště vybojuje balon a zakládá akci, která končí čtvrtou trefou. Sám pak z penalty může zvýšit na 5:0, ale nechtěně nechá vyniknout gólmana. „Byla to náhoda,“ hlásí skromně Cibulka.

Další branka už nepadne. Chabry získávají do tabulky tři body a jsou o kousek blíž udržení v soutěži. „Devětadvacátého proti Kbelům by měl hrát i Šmicer,“ oznamuje Hofman, jedna z nejdůležitějších osob v klubu.

Nehrají si na hvězdy

Vízkovi parťáci si spolupráci s ním pochvalují. „Je to paráda. On i ostatní internacionálové jsou prima kamarádi. Nehrají si na žádné hvězdy,“ poznamenává Daniel Kalaš.

Spokojený je i „Rosův“ bratr. „Jsem rád, že si to s těmihle borci můžu dávat,“ zdůrazňuje Jiří Rosický.

Mezi chaberské diváky se řadí i slavní lidé jako hokejista Jan Marek, čerstvý mistr světa. Nižší soutěže mají své osobité kouzlo, a když v nich navíc hrají internacionálové…