Klasické, třicetipětimilimetrové filmy mizí z nabídek distributorů a zdejší radnice nemá dostatek peněz na modernizaci. Rozhodla se proto k velmi originálnímu kroku. S nápadem přišel místostarosta Jaroslav Demčák. Do kina k pokladně umístil speciální archy, kde lidé mohou tipovat svá šťastná čísla. Zároveň jsou požádáni o dobrovolný finanční příspěvek v jakékoliv výši na uzavření sázky.
Ministerstvo kultury kdysi slibovalo, že na digitalizace kinosálů přispěje, kolik vám nabídlo?
Podle posledních informací bychom měli mít na základě naší žádosti přislíbeno od státu tři sta tisíc, stejně jako ostatní kina ve velkých městech. Pro nás je tahle částka nedostačující. I když v kinosálu pořádáme kromě promítání přednášky, besedy, sportovní přenosy a jiné kulturní programy, na tak obrovskou investici si nedokáže vydělat. Je to městské kino a ne multiplex, který má v popisu práce zisk. My zdejším lidem nabízíme především místo, kam by mohli za kulturou a za přijatelných finančních podmínek.
Kolik ještě potřebujete?
Cena za digitalizaci je v každém kině podobná, liší se jen v použitých výkonech zařízení. Náklady se pohybují okolo dvou a půl milionu korun. Pro Hejnice to znamená téměř desetinu jejich ročního rozpočtu. Je jasné, že tahle částka je pro nás jiná než pro středně velká a velká města. A to se bavíme jen o základním vybavení kina, které neobsahuje 3D technologii. Ta je v současnosti pro lidi největším tahákem do kin. To by stálo navíc dalších půl až tři čtvrtě milionu. Pro naše městečko je to finančně nereálné. Nutnost digitalizace přichází v době, kdy se ještě stále dokončují opravy povodňových škod nebo se musí dobudovat kanalizace, abychom vyhověli požadavkům Evropské unie. Navíc potřebujeme postavit novou budovu mateřské školy, na místo nevhodných montovaných staveb.
Pokud by kino skončilo, co by to pro místní obyvatele znamenalo?
Byl by to zásah do nabídky kulturního vyžití v celém regionu. Pro všechny generace. Mateřské školky chodí do kina na pravidelné měsíční programy. Školy z frýdlantského výběžku se sem z větší části sjíždí na speciální promítání, která tu pro ně připravujeme. Skončilo by jediné místo, kde se mohou místní setkávat u kulturních chvilek.
Samozřejmě, zůstanou tu Hejnické slavnosti, Babí léto, Pohádkový les a frýdlantské Valdštejnské slavnosti, ale za ostatní kulturou budou muset lidé jezdit do Liberce a dál. Už nyní tam musí za prací, za doktory a poté, co by skončilo kino, i za zábavou a kulturou. Co pak zbude nám?
Lidé se sem budou jezdit pouze vyspat. Musím zdůraznit, že nemluvím jen o filmových představeních. Kino žije daleko širší nabídkou, která však v době, kdy se nebude promítat, asi také padne. Nikdo nedokáže udržet takový sál v provozu jen pár akcemi v roce.
Proč jste se rozhodli bojovat právě takovým způsobem, jako je sázka v loterii?
Je to jeden z posledních pokusů, jak naše kino udržet. Snažíme se oslovit nějaké partnery, nadace a další instituce. Ale když vidíme ochotu a přístup v podpoře ostatních kulturních akcí, tak si nemyslíme, že dokážeme sehnat nějaké značné peněžní částky.
V současné době o nás česko-německá filmařka dokončuje dokument, který se mimo jiné hodně věnuje i kinu. Také ona nám slíbila svou pomoc. V podobě propagace tohoto problému v Německu, při promítání snímku. My tady jsme trošku jiní, ve smyslu vedení kina a organizování ostatních akcí. Tak proč nezkusit i takovýto způsob, jako vsazení si do číselné loterie. Třeba se štěstí unaví a sedne i na Hejnice.
Jak bude sázka probíhat?
V pokladně kina je pokladnička na příspěvky. Vedle arch na čísla. Kdo přispěje, napíše číslo. Následně se z nich vytvoří kompletní tiket a já jej půjdu vsadit. Musím sám, protože podle herního řádu mohou hrát pouze fyzické osoby.
Kolik podáte sloupečků nebo tiketů?
Podáme tolik plných sázenek, na kolik nám vyjdou příspěvky. Tikety budou kompletní, protože v současné době je jedině tak šance vyhrát mimořádnou prémii.
Je to jen jednorázové podání nebo v nich budete pokračovat, případně do kdy?
Budeme pokračovat do doby, dokud budou zájemci přispívat. Alespoň jeden tiket týdně. Reálně to odhaduji tak na měsíční akci. Potom je ještě druhá možnost, kdy nám sázení ukončí rozbití banku a naše velká výhra.
Na kdy plánujete podání?
První tiket byl podán minulou neděli. Osobně jsem nikdy sportku nesázel, protože vím, že mám větší šanci, že do mě několikrát za život praští blesk. Chtěli bychom, aby se i místním lidem dobře žilo a měli trochu komfort, proto chceme zkusit štěstí.
Jak na nápad lidé reagují?
Ti, co do kina chodí, tak ho berou a přispívají. Ti, co raději sedí doma, tak se podivují, co jsme si to vymysleli.
Ozvaly se i nějaké hlasy proti?
Samozřejmě. Ať to jsou místní, kteří úspěch vedení města počítají pouze na kalkulačce, nebo ti, kteří za svůj jediný kulturní zážitek považují vysedávání u piva v restauraci. Také nás zasmušila reakce některých lidí na internetu, kde se vyjádřili v tom smyslu, že do takové díry se nevyplatí přispívat.
Kolik lidí už přispělo?
Přispělo prvních patnáct lidí, protože zatím nebyla možnost. Akci jsme vyhlásili minulý týden a první promítání bude až nyní o víkendu. Tenhle měsíc máme v kině ještě tradiční cestovatelskou přehlídku filmů a večer s Karlem Zemanem a jeho snímky. U těchto dvou akcí počítáme s větší návštěvností nejen místních, ale i přespolních diváků.
Nepřemýšleli jste i o jiném způsobu, například sbírce nebo benefiční akci?
Přemýšleli jsme jít cestou sbírky, ale to je těžké. Víme, kolik nám poslali lidé při předloňských povodních, a to se této částce ani nepřiblížilo. A když se vybere na sbírce méně a my za to nedokážeme digitalizovat kino, potom je mi hloupé nemoci peníze vrátit zpátky dárcům. Museli bychom je použít na něco jiného. Přispěvatelé by se mohli cítit podvedeni. Benefiční akci jsme již uspořádali také po povodni, na podporu vyplaveného města. Výtěžek šel na zničené dětské hřiště. Myslím, že se to hodně povedlo, ale i tak byl výsledek sto osmdesát tisíc. Místní kraj je velmi chudý s velikou nezaměstnaností.
Potřebujete dva a půl milionu korun, některé číselné loterie je nabízejí za pětikorunový vklad. Proč padla volba právě na Sportku?
Volba byla náhodná. Byl veliký jackpot, tak to padlo na ni.
V jackpotu je momentálně mnohem více peněz, než potřebujete, kdyby se vám podařilo vyhrát, co byste s nimi udělali?
Tohle je otázka, kterou mně kupodivu pokládá spousta lidí. Myslím si, že bychom tu postavili nový objekt, který by kromě moderního kina hlavně fungoval jako kulturní sál. Ten nám tady od devadesátých let, kdy se prodal Perun, citelně chybí. Místní lidé musí jezdit do okolních obcí. Vždyť i městskou zábavu pořádáme u sousedů.
Věříte, že se výhra povede? Vyhrál jste někdy nebo znáte nějakého výherce?
Jsem neskutečný materialista. Na co si nesáhnu, tak na to nevěřím. Proto se nad tímto musím trochu povznést. Osobně jsem vyhrál maximálně nějakou drobnost v tombole na vesnické zábavě. Ale říkám si, že kdo nehraje, nevyhraje. A s žádným výhercem jsem se také osobně nesetkal. I když někdy je výhra úplně něco jiného než jen peníze a takových výherců bych znal více.
Kolikrát už šťastná náhoda zachránila Hejnice? Kdy a čím?
Myslím, že úřadovala již při samotném vzniku městečka. Tenkrát v roce dvanáct set jedenáct, kdy se na místě dnešní baziliky zjevil náhodnému pocestnému anděl. Tím se odstartovala historie Hejnic, jako podhorského poutního místa. Další z velkých výher pro nás bylo rozhodnutí litoměřické diecéze, když sem těsně po revoluci poslala pana faráře Miloše Rabana. Ten dokázal Hejnice dostat do podvědomí velmi širokého spektra lidí v Čechách i ve světě.
