Herčík: Osobnost Boleslavi? Pravda, postavou jsem k nepřehlédnutí | E15.cz

Herčík: Osobnost Boleslavi? Pravda, postavou jsem k nepřehlédnutí

Hana Hejduková

V Boleslavi se nenarodil, ale žije zde již padesát let. Hrál zde fotbal, stolní tenis, dělal archiváře, právníka i starostu.

Vysvětlení Karla Herčíka k tomu, že se stal v anketě týdeníku Sedmička osobností Mladé Boleslavi, je jednoduché. „Žiji zde od roku 1959, takže mě lidé znají. Ale divím se, že před takovým důchodcem na penzi nedostali přednost lidé činní pro město, třeba primátor či někdo ze Škodovky. Ti jsou v centru dění a pro Boleslav znamenají mnohem víc,“ říká historik.

Přesto lidé vybrali vás.

Tak jsem postavou k nepřehlédnutí, když jdu po ulici. Potom je to asi tím, že jsem psal do místních periodik, vyšly mi nějaké knihy a také mám zkušenost, že lidé, kteří jako školáci proklínali dějepis, si rádi přečtou něco o místě, kde žijí. A když je někdo třeba z Jemník, i když nemá dokončené základní vzdělání, rád se dozví, kde tam co bylo.

Není historie pro lidi určitá jistota v tom, že už se uskutečnila a jde jí proto věřit?
Možná ano. Ale historie se samozřejmě různě pozměňuje a zneužívá.

Byť jste osobností Boleslavi, narodil jste se jinde.

Pocházím z Kolína, rodiče tam byli zaměstnaní na poště. Když mi bylo devět, rozhodli se vrátit do pohraničí, utekli totiž před sudetskými Němci z Hrádku nad Nisou. Tatínek uměl perfektně německy, protože se svou maminkou, než mu ve třinácti letech zemřela, mluvil jen německy. Díky tomu dostal místo v Ústí nad Labem na ředitelství pošt. Tam jsem absolvoval gymnázium, kam mě málem nevzali kvůli nedělnickému původu, a po maturitě jsem složil přijímací zkoušky na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze.

Jak jste se dostal do Boleslavi?

Když jsem v červenci 1959 promoval, nemohl jsem sehnat místo, protože jsem v listopadu měl jít na vojnu. Objevil jsem konkurz na místo okresního archiváře v Boleslavi, kam mě přijali. Musel jsem ale potvrdit, že se po vojně vrátím. Asi po roce mě tu svedla moje budoucí žena, čemuž jsem se samozřejmě bránil, a za další rok a čtvrt jsme založili rodinu.

Vaše články se týkají od historie kopané až po šlechtické erby, máte nějakou specializaci?

Diplomovou práci jsem psal z konce šestnáctého a počátku sedmnáctého století. Týkala se těžby a plavení dřeva z krkonošských a orlickohorských lesů pro potřeby kutnohorských báňských podniků. Mojí specializací je tedy období kolem počátků novověku. Jako archivář v Boleslavi jsem se ale musel zabývat vším.

Jak si to všechno pamatujete?

Je to samozřejmě z četby, nejsem rodilý Boleslavan, nemůžu si tak dovolit nic domyslet. Paměť je záležitost cviku a opakování je matka moudrosti. Když totéž vyprávíte podruhé, potřetí, vryje se vám to do paměti. Už na sobě ale také pozoruji začátky nějakého Parkinsona. Nedávno jsem si na Výstavišti nemo- hl vzpomenout, kdo vytvořil pomník Komenského. A to jsem o něm mluvil nespočetkrát.

Byl jste první polistopadový starosta, vidíte i to, co ostatní ne. V jaké formě je město?

Myslím, že ve velmi dobré. Kdo není slepý nebo negativně zaujatý proti současné politické garnituře v čele, musí uznat neobyčejný pokrok, kterým město za dvacet let prošlo. A tempo zlepšování životního prostředí, struktury města či vybavenosti se neustále zrychluje. Myslím, že Boleslav má i do budoucna dobrou perspektivu rozvoje.
Lze říct, v jakém historickém období se Boleslav měla nejlépe?

Nemůžeme idealizovat předchozí epochy. I první republika měla své slabiny. Na druhou stranu také nelze říct, že mezi lety 1948 až 1989 byl jen hluboký úpadek. Měli jsme úspěchy na světových výstavách, ve sportu, točily se skvělé filmy. Historik musí mít určitý nadhled. A aby ho mohl mít, musí mít časový odstup. Na tuto otázku nejde odpovědět.

Jaké máte zájmy?

Mám rád divadlo, četbu, turistiku, chodím po památkách a přírodou. Rád jsem na chalupě a sleduji z verandy stmívání. S oblibou poslouchám varhanní hudbu. Pokud to jde, zajdu do kostela na mši, přiznávám, hlavně kvůli varhanům.
Když se ohlédnete, žijete hezký život?

Doteď jsem žil krásný. Když jsem si myslel, že tak stáří bude pokračovat, ovdověl jsem. Nechci ze sebe dělat bolestína, ale samozřejmě mě to ranilo. Kdybych byl o dvacet let mladší, třeba bych hledal spřízněnou duši, abych v závěru života nebyl sám. Mám to stěstí, že bydlím s dcerou, dvěma vnučkami a snachou. Ale i když je v domě plno lidí, jsem sám, nemohou být stále se mnou. Trn z paty mi ale snad vytrhl syn, který přivedl na svět mého prvního vnuka. Takže se těším, až ho dědeček zaujme vyprávěním a vymyslíme spolu drobné rošťárny. Uvidíme. Kolikrát si říkám, že dělám plány na léto, které je ale až za sedm měsíců.

Možná právě díky plánům máte tolik energie. Kam vyrazíte?

Určitě na chalupu. A pak bych měl ještě jednu touhu, nikdy jsem nebyl v Avignonu, Nice, Monte Carlu či Provence. Asi bych tam dokázal ještě dojet autem, ale je to daleko, a letadlem i autobusem to už pro mě není. Možná tedy vyrazím do Třeboně. I tam mám totiž nesplněný sen - kapří guláš.

Kdo je osobností Boleslavi podle Vás?

Určitě Ota Jirák a Josef Donát (rozhovor vyjde v následujícím čísle Sedmičky - poz. red.). Ale i řada dalších. Zajímavý by byl i Otakar Pavlík, který píše publikace o vodovodech a kanalizacích v Mladé Boleslavi a okolí.

Autor: Hana Hejduková
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!