Herec, co umí aikido i svatební řeči

Datum, kdy si střihl první velkou roli v životě, jen tak nezapomene. Ten den se později stal státním svátkem, ovšem výkon Vladimíra Poláka na tom podle dostupných pramenů zřejmě zásluhu nemá. Psal se 17. listopad 1989. V tehdejším Domě pionýrů na Ostrčilově ulici hrál dětský dramatický soubor Dividlo představení Fáma. Dvanáctiletý Polák hrál muže, který pomáhá druhým, a to se mu nevyplatí. Lidé o něm roznesou fámu, že je bohatý, a fáma muže zničí. „Pro režim to musel být na Ostravsku smrtící úder,“ směje se Polák datu, kdy vstoupil do světa herectví.
Narodil se v rodině kadeřnice a policisty. Říká, že je jeden z mála ostravských herců, kteří se v Ostravě narodili, vystudovali a taky zůstali. Jeho praděd Antonín Opěla byl havířem na dole Jan Maria na ostravském Hranečníku. Takového předka nikdo z ostravské herecké branže nemá.
K herectví v rodině nikdo netíhnul. Ovšem Polák k němu měl od dětství velmi blízko. Polákovi sousedili se známým ostravským hercem Janem Filipem. Polák vyrůstal s jeho dcerou, Filip jej dokonce občas vodil i do školky.
„Nedokázal jsem si představit, že bych se v životě věnoval něčemu jinému, než herectví. Zvláště po tom, co jsem začal ze školy nosit poznámky typu: Něco řekne a celá třída se směje,“ říká Polák.
V první polovině devadesátých let vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř. Do první role na velkém divadle postavil Poláka režisér Juraj Deák. A Polák začínal skutečně od píky. Stál na jevišti, celou dobu mlčel a držel pušku. Později přišly jednotlivé věty, a pak i větší role. „Už v šestnácti jsem dostal herecké stipendium a působil jsem v divadle. Do školy jsem tím pádem moc nechodil. Až na herectví, které bylo naštěstí vždycky odpoledne,“ přiznává třiatřicetiletý činoherec.

Promiňte, neoddávám

Před osmi lety začal s politikou. „V prvním volebním období jsem se dostal do rady centrálního ostravského obvodu, kterou vedl výborný starosta Lubomír Karpíšek,“ vzpomíná Polák na začátky své politické kariéry.
Jakožto zvolený zastupitel měl právo oddávat. Uplynulých osm let tak zažil desítky svateb. U svatebčanů měl úspěch. „Opravdu mne to bavilo. Oddal jsem i spoustu známých. Některé i hodně tajně, jako například Richarda Krajča. Projevy jsem si psal sám a vždycky jsem se snažil o novomanželích něco dozvědět. A pak vědomosti do projevu nějak vřadit,“ popisuje Polák.
V druhém volebním období šel do opozice. „Nemohl jsem se smířit s politikou nového křídla ODS v Moravské Ostravě, která utvořila koalici s ČSSD,“ říká o svém dalším politickém angažmá.
Letos už nekandidoval, telefony svatebčanů, kteří by rádi, aby jim odstartoval novomanželskou etapu, ovšem vyzvánějí dál. „Musím se omlouvat, že už nejsem zastupitelem. Dám si pauzu. Na čtyři roky nebo navždy,“ vysvětluje Polák.
Jako kluk trávil hodně času s rodiči na chatě u Frýdlantu nad Ostravicí. Tam Polákovi často šlapali na Lysou horu. Po horách chodí i v dospělosti, s přáteli prošel třeba část Alp. „Nejvýš jsem vystoupal do výšky 3700 metrů nad mořem, takže vlastně nic moc,“ směje se. K tomu před deseti lety začal cvičit aikido. Japonské bojové umění je pro něj cesta, jak se aspoň na chvíli schovat před divadlem. Před divadlem, bez něhož ale nemůže žít. Doma má Cenu Českého divadla za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Když ji dostal do ruky, vtipně sám sebe oglosoval: „To je důkaz, jaké se v Ostravě dělá dobré divadlo. Vy jste mi předali cenu, přitom já v Ostravě patřím k těm nejhorším hercům.“